Kill or love

4. díl - Hajzl

*Annie*

Už je to asi pět hodin, co se tu Harry ani nikdo jiný neukázal. Vlastně si myslím, že tu v domě ani nikdo není. Nejsou slyšet žádné zvuky ani hlasy. Jednou jsem se chtěla podívat, vylézt z toho pokoje, a prostě se podívat, jestli jsem tu sama nebo ne, ale měla jsem strach. Měla jsem strach, že tam Harry někde je, že právě čeká na to až vylezu a on se mi vysměje do ksichtu.

Tak moc nesnáším život, do kterého jsem se dostala. Měla jsem všechno, na co jsem si vzpomněla a teď nemám nic. Ani nevím, co se mnou bude. Řekl mi, že se mnou bude spát, ale co potom? Co se mnou udělá potom? Zabije mě? Prodá mě nebo ještě něco horšího? Ono, ale už ani nic horšího být nemůže. Copak já vím, jak to mezi nimi chodí?

Ale jestli si myslí, že si se mnou bude jen hrát, tak na to ať zapomene.

*Harry*

Když jsem dovezl Annie, šel jsem se osprchovat a vyjel jsem na tu debilní párty, na kterou se mi vůbec nechtělo. Vlastně ani nevím, co to bude a kdybych nemusel, tak tam ani nepůjdu. Jenže ten chlápek nám vždy docela dost platí, takže jestli si ho nebo vlastně jeho peníze chci udržet, budu mu muset zobat z ruky.

Já jen doufám, že Annie neudělá žádnou blbost, protože je v domě sama. Zamkl jsem ji sice v pokoji, ale i tak. Sice, kdyby něco udělala, tak to hned zjistím, protože mám hodně dobré zabezpečení, ale i tak mám takový blbý pocit.

Vlastně ani nechápu, proč jí říkám jménem, ještě jsem žádné děvce neříkal jménem, to asi proto, že jsem jich měl už tolik, že si jejich jména nepamatuju. Proč ale to její jo?

" Harry," falešně se na mě usmál ten chlápek.

" Čau," odpověděl jsem. Musím být milý, pořád musím myslet na to, že ho potřebuju. Vlastně nepotřebuju, mám tolik peněz, že bez něho bych se určitě obešel. Jsem přece Harry Styles.

" Čaute," našel jsem kluky a sedl si k nim.

" Čau," odpověděli všichni.

" Asi by jste měli vědět, že ten pokoj vedle mě už zase není prázdný," řekl jsem jakoby nic.

" Ty už ji máš doma?" podivil se Louis.

" Jo," kývl jsem hlavou.

" Dopoledne jsme jí dovezli věci, a potom pro ni Harry jel," dovysvětlil Niall.

" Aha," řekl Liam.

" Ježiši, co vám zas tak vadí? Je to můj dům, tak toho laskavě nechte. Jestli nechcete, tak u mě vůbec nemusíte být," kývl jsem na barmana, ať mi něco donese.

" To ty jsi dneska příjemný, tak na nás laskavě ještě neřvi," nenechal si to líbit Louis.

" Louis má pravdu, jestli tak příjemný budeš vždycky, když tam někoho budeš mít, tak to s tebou asi fakt nevydržíme," podíval se na mě přísně Niall.

Kdyby to byl někdo jiný, tak na něho asi zase něco prsknu, ale na Nialla nějak nemůžu. Známe se už odmalička, a i když se mi to někdy nelíbí, tak musím uznat, že má pravdu. Takový vliv na mě má ale jen on, nechápu, jak to dělá, ale nic s tím neudělám. Asi je to tím, že Niall o mně ví všechno, ví všechno o mé minulosti, o mé rodině, práci, prostě všechno.

S Liamem a Louisem se známe taky už kolem deseti let, ale v podstatě nic o mně neví. Jo, ví, jak se chovám nebo tak, ale nikdo z nich neví o mé minulosti, a nikdo jiný se o ní už taky nikdy nedozví.

" Harry!" trochu do mě drkl Louis.

" Co?" nechápal jsem.

" Poslouchal jsi nás?"

" Ne, co jste říkali?" zeptal jsem se rovnou.

" Zítra dopoledne jedeme na obchod, který jsi mimochodem domluvil ty, tak se ptáme co potom."

" Co potom, potom si dělejte co chcete."

" Jo, takže ty už si začneš užívat," podíval se na mě Niall.

" Může být ráda, že dnes musím být tady, to by neměla ani dnešek," ušklíbl jsem se.

" Nechápu, že ti tohle nevadí. Vždycky si s nějakou užiješ, a pak ji prodáš," zakroutil hlavou Liam.

" Vy to děláte taky, tak bych se uklidnil," trochu jsem na něho zvýšil hlas.

" Ne Harry, my jsme to dělali a ty by jsi s tím měl přestat taky," zase to na mě začali zkoušet.

" Jestli vy to nechcete dělat, tak to nedělejte, mě ale nechte na pokoji a nevšímejte si mě, jasné!?"

" Nemá to cenu," zavrtěl hlavou Niall a odešel někam na bar.

" Proč vám to tak vadí?" zeptal jsem se zase.

" Copak to nechápeš? Prodávat drogy a zbraně je jedna věc, ale holky, to už je trochu moc ne?" ozval se Louis.

" Sami jste to dělali."

" Ty si nepamatuješ na náš začátek? Když jsme se stali součástí gangu, řekli jsme si, že budeme prodávat jen drogy a zbraně, ale že holky nikdy. A proč? Protože tohle dělají jen hajzli a to my nejsme. To ty jsi nás do toho potom uvrtal, ale my jsme to naštěstí pochopili, to v tobě se něco zlomilo a ten hajzl se stal i z tebe!" začal v klidu, ale skončil tím, že na mě přímo křičel.

" O tomhle už se s váma nehodlám nikdy, opakuju nikdy bavit! Tohle je uzavřená věc, kterou jsme si vyříkali už dávno, kurva! Takže si moc nevyskakujte a už se k tomu nevracejte!" zaječel jsem na ně, čímž jsem na sebe strhl všechnu pozornost. Fakt super.

" Co je?!" zavrčel jsem. Skoro všichni mě tu znají, takže to stačilo na to, aby si zase začali všímat sami sebe.

" Fajn, ale asi by jsi to měl urovnat s tím chlápkem," prskl na mě, dopili svoje pohárky a rozutekli se každý někam jinam.

" Děje se něco?" objevil se tu.. vlastně ani nevím, jak se jmenuje, je to prostě chlap, kterému dodáváme drogy a zbraně. Rozhodně na něho teď ale nemám náladu.

" Nic, jen jsme se asi blbě pochopili," kopl jsem do sebe poslední zbytek vodky.

" Aha. Nerad bych, aby jste se nějak rozhádali, nerad bych začal brát od někoho jiného."

" Nebojte se, k ničemu takovému se rozhodně nechystáme. A omlouvám se, že jsme vám to tady tak rozhodili," přemohl jsem se, aby byl konečně zticha.

" V pořádku. Myslím, že všichni už se baví dál."

" To je dobře, omluvte mě, ale musím to jít urovnat i jinde," falešně jsem se na něho usmál.

" Jen běžte," taky vstal a odešel.

Dnes je opravdu úžasný den. Všechno se to sere už od rána. Zavrtěl jsem nad tím hlavou, vstal a šel za Niallem na bar.

Začala mě tam otravovat nějaká děvka, ale velmi rychle jsem ji zase odpálkoval.

" Ještě jsi nasraný?" sedl jsem si vedle něho. Barman asi poznal, že budu chtít pít, takže přede mě rovnou položil skleničku.

" To ty jsi nasraný, já na tebe akorát nemám náladu."

" Jste se dneska všichni domluvili nebo co?"

" Možná, že si za to tak nějak můžeš sám," podíval se na mě.

" Fajn, sorry. Stačí?"

" Někdy jsi opravdu kretén Stylesi," zasmál se.

" Ty taky vždycky nejsi úplně milý."

" Ale většinou za to můžeš ty."

" Tak fajn no, vydržel jsi to se mnou už tolik let, že teď už mě tu snad nenecháš, ne?" koukl jsem se na něho.

" Ne, protože by jsi skončil ještě hůř než teď, takže se toho opravdu neboj."

" Tohle téma už bych pro dnešek opustil," zabručel jsem a kopl do sebe dalšího panáka.

J.