Kill or love

55. díl - Opravdu právě odešel?

  " Ne, první chci vědět, co se vlastně stalo a jak to všechno bylo," trvala jsem si na svém. A stejně bych do toho pokoje teď sama ani nešla.  

*Harry*

Bylo mi jí tak hrozně líto. Tak moc jsem chtěl, aby byla v pořádku. Myslel jsem, že když jsem se vrátil z nemocnice, všechno by zase alespoň na nějakou dobu mohlo být dobré. Ničeho by jsme se nemuseli bát a mohli by jsme být šťastní, všichni, ale toho se asi nikdy nedočkáme. Vždycky se něco posere a všechno se to zkazí. Byl jsem na to zvyklý, to ano, ale v době, kdy jsem nikoho neměl, kluci nikoho neměli a já jsem se o nikoho, koho miluju, nemusel bát. A co je na tom to nejhorší? Za tohle všechno můžu já, to já jsem byl zase ten, co na to kývl, i když jsem věděl, že je to nebezpečné. Zase jsem to celé posral. 

" Harry?" naléhala Annie, když nikdo nic neříkal. Všichni čekali až začnu mluvit, ale co jí mám říct? 

" Omlouvám se, tohle je moje vina, tohle celé. Chápu, když mě budeš nenávidět, protože jsem ti to udělal já a jestli chceš být na někoho naštvaná, tak jen na mě," podíval jsem se na ni se slzami v očích, tohle už jí nemůžu dělat. Nikdy. 

" Harry, tomu nevěřím, řekni mi, co se stalo."

" Musíš tomu věřit, protože je to pravda, zase jsem to posral. Můžu za všechno, co se ti kdy stalo a omlouvám se za to, ale už takhle to dál nejde, už ti nemůžu a ani nebudu ubližovat," tímhle jsem si byl jistý. 

Dal jsem jí ještě jeden malý polibek, podíval jsem se jí do očí a prostě odešel. Vím, že je to zbabělé a hnusné, protože si myslí, že mě teď nejvíc potřebuje, ale ona jednou pochopí, že jsem pro ni udělal to nejlepší, musí.

Možná, že by i bylo lepší, kdyby mě nenáviděla, všechno by totiž bylo o tolik jednodušší.

" Harry," zavolala.

" Harry, prosím neodcházej," už brečela, ostatně já taky. Na chvíli jsem se zastavil, ale kdybych se teď vrátil, zase se to za nějakou dobu posere a to nejde, takže jsem se zase rozešel a odešel z toho domu. 

Nevím, kam půjdu nebo co budu dělat, ale vím, že musím jít daleko od ní, tak, abych ji ochránil. 

*Annie*

" Opravdu právě odešel?" zavzlykala jsem. Mísila se ve mně neuvěřitelná bolest, slabost, beznaděj, lítost, ale i vztek. Jak mě tady tak mohl nechat? V té nejméně vhodné chvíli? 

" Vrátí se," přisedl si ke mně Niall.

" Proč to říkáš?" na chvíli jsem se odmlčela a podívala se mu do očí," sám tomu nevěříš." 

" Fajn, tak ho přivedu zpátky, jo?" pořád ještě neztrácel naději, ale já moc dobře vím, že už žádná není.

" Co se stalo?" chtěla jsem vědět co a kdo to všechno odstartoval. Vím, že ten chlap říkal, že to byl taťka, ale já to potřebuju slyšet od kluků.

" Se Stevem jsi měla pravdu. Všichni už ví, že není mrtvý, takže se mu začali ozývat. Teď ale přišli chlápci, kteří prý mají něco, co patří jemu. Bylo jich hodně, takže přišel s tím, že by potřeboval pomoc. Harry první nechtěl, ještě když mu Steve nechtěl říct, co je údajně ta jeho ukradená věc, ale Steve to s Harrym tak nějak umí. Nevím, co mu všechno napovídal, ale Harry nakonec kývl. Dohodli jsme se, že ti to neřekneme, všechno tady bylo zabezpečené, takže jsme si mysleli, že budeš v bezpečí, navíc to, že je to mezi vámi s Harrym tak vážné oni vůbec neměli vědět, ale nějak se to dozvěděli. Asi chtěli Harryho a ostatně i Steva nějak skřípnout, tak vymysleli, že tě unesou..." vysvětlil Niall. 

" Kdybych Harrymu nezavolala," mé slzy stále tekly proudem.

" Tak by to bylo ještě horší. Když to všechno skončilo, Harry Stevovi řekl, že už mu nikdy nepomůže a ať se ani neopováží přijít s tím, že by jsme mu ještě někdy pomohli, měl o tebe takový strach," vložil se do toho i Louis.

" Je nějaká šance, že se mi ještě vrátí?" teď mě nezajímalo nic jiného. Bylo mi jedno, že taťkovi pomohli, možná je to i tím, že já bych se nakonec zachovala úplně stejně. Možná, že kdybych to věděla, ještě bych Harryho přemlouvala, aby mu pomohl.

" Annie, já nevím, co se mu honí v té jeho hlavě, ale jedno vím jistě. Miluje tě jako nikoho nikdy předtím. A to potvrzuje jen ten fakt, že ti řekl, ať zavoláš Tylerovi a přežil i to, že máš na sobě jeho tričko," usmál se Liam.

" To není odpověď na moji otázku," namítla jsem.

" Možná, že bych měl nápad," tak na půl šeptl Tyler. Byl hodně nesvůj a nervózní, což on nikdy nebývá, takže je to buď totální blbost nebo hodně špatný nápad.

" Beru cokoliv," popostrčila jsem ho. 

" Harry se první ujistil, že jsi  bezpečí a budeš v pořádku ne?" 

" A?" pořád mi to tak nějak nechtělo docvaknout, ale dneska na to mám právo.

" Hele, je to jen nápad jo? Ale kdyby věděl, že nejsi v pořádku a bezpečí, tak..."

" Tak by se vrátil a já bych s ním mohla mluvit," ani jsem ho to nenechala dokončit.

" Jo, ale myslím, že první bych zkusil telefony a všechno ostatní, než se pustit do tohohle plánu," podotkl. 

" To samozřejmě zkusíme, ale jako krajní možnost by to nebyl úplně špatný nápad," pochválili ho kluci. Všichni ale věděli, že největší radost z toho mám já, protože Tyler právě objevil naději, kterou jsem já už dávno ztratila. 

" Ty by jsi teď ale měla jít spát," otočil se ke mně Niall. 

" Ne, nejsem unavená... dobře, jsem unavená, ale spát nejdu. Jen bych myslela na Harryho a brečela, což nemá vůbec smysl, takže nikam nejdu," nechtěla jsem sama do toho pokoje. 

" Annie," zavrtěl hlavou.

" Myslím to vážně, navíc, chci být i s váma," pokrčila jsem rameny. 

" No tak já asi půjdu," Tyler se asi cítil trochu odstrčený, což jsem nechtěla.

" Nechoď, nepřekážíš," usmála jsem se na něho. 

" Jasně, že ne." 

" Navíc má Annie stále tvoje triko." 

" A pokud vím, tak jsi jí dnes hodně pomohl a nemáš kam jít," kluci se ke mně hned přidali. Odstartoval to Liam, a pak se přidal i Louis a Niall. 

" Jste hodní, díky," usmál se po chvíli a zase si přisedl. 

Nakonec jsme se domluvili na filmu, takže jsme pustili nějakou komedii a kluci se naskládali co nejblíž ke mně. Niall seděl na jednom konci sedačky tak, že jsem měla hlavu opřenou o něho, Tyler jako předtím a kluci se poskládali před sedačku, přede mě. 

Byla jsem tak neskutečně ráda, že je mám a nejsem tady teď sama. 

Dneska takový kratší díl, ale chtěla jsem dnes vydat alespoň něco :).

Díky za přečtení a hvězdičky :).

Pac a pusu :*

J.