Kill or love

78. díl - Nervozita

Otevřel jsem dveře od pokoje a rozhlídl se. Annie přišla asi o chvíli dřív, protože jsem ji našel ležet na posteli a spokojeně pochrupkávat.

Opatrně jsme si lehl za ní a začal ji jemně budit.

*Harry*

První jsem ji pohladil po vlasech a potichu jí zašeptal do ucha: " Vstávej lásko."

Jen se zamrvila a spokojeně si spala dál. Trochu jsem se pousmál, protože právě vypadala jako malé dítě. Tak roztomile a nevinně.

Znovu jsem ji teda pohladil a políbil ji. Moc nespolupracovala, ale já jsem se jen tak nenechal odbít. A udělal jsem dobře, protože to za chvíli už nevydržela a přitáhla si mě blíž k sobě. Po chvíli jsme se od sebe odtáhli a ona konečně otevřela oči.

" Jak ses měla?" byl jsem docela nervózní, ale do večera je ještě nějaká chvíle, a Annie na mně nesmí nic poznat, takže to nějak budu muset zvládnout.

" Celkem dobře... No, vlastně jsem si koupila jedny šaty, kterých jsem si všimla už kdysi dávno, a pak jsem si šla lehnout a spala. Nevím, co mi je, ale prostě jsem potřebovala spánek."

" Jestli chceš, můžeme se do večera jen tak válet, povídat si, koukat na filmy, jíst.. Co ty na to?"

" Ještě ani jednou jsem tady nebyla na pláži, ale víš, možná, že ten tvůj nápad je o hodně lepší," trochu se zasmála.

" Dobře," taky jsem se trochu zasmál.

" A jak jsi se měl ty?"

" Dobrý, všechno jsem zařídil, takže si v klidu můžeme užít náš den," usmál jsem se na ni.

" Fajn, tak co si pustíme? A nemáme popcorn nebo tak?" zasmála se na mě.

" No, jelikož máme celé odpoledne, tak co kdyby jsme dali Rychle a zběsile?" mrkl jsem.

" Joo," zajásala a nepřestávala se smát. Mám takový pocit, že dneska bude dobrý den. Teda aspoň doufám.

" Dobře, tak to najdi a já jdu pro ten popcorn," zasmál jsem se taky a vstal.

***

*Annie*

Celé odpoledne jsme se jen flákali, zvládli jsme skoro všechny díly, mazlili se, chvílemi povídali, a ano, přiznávám, možná jsem i chvíli spala.

Teď je ale půl sedmé a Harry mi řekl, že když to chci stihnout do půl deváté, asi bych se měla začít chystat. Popravdě začínám být docela nervózní, jako jo, Harry mi pomohl, když jsme si spolu dali sprchu, ale i tak se mi nějak začíná stahovat žaludek. I Harry je nějaký divný, přestal se bavit a sám se chystá, jako by byl já.

No o to víc jsem si ale na tom dala záležet. Vyfoukala jsem si vlasy, které jsem si zatím jen dala do skřipce, potom se pěkně ale zároveň přirozeně namalovala, což mi dalo docela práce, ale nakonec myslím, že se mi to docela povedlo.

Když jsem se sebou byla spokojená, pustila jsem se do vlasů. Chtěla jsem se cítit dobře hlavně já, takže jsem si je jen vyžehlila a konce navlnila.

Pak jsem přešla ke skříni a oblékla se do červených uplých šatů, černých lodiček a doplnila jsem to ještě černým sáčkem. Nechtěla jsem to nějak přeplácat, tak jsem si dala už jen černé nevýrazné náušnice, naposledy jsem hodila pohled do zrcadla a šla se podívat na Harryho, jak je na tom on.

Vešla jsem do ložnice a vlastně jsem zůstala stát na místě jako přikovaná. Otevřel se mi pohled na, teď ani nepřeháním, dokonalého Harryho. Stál přede mnou v saku a košili, na hlavě měl ten jeho typický rozcuch a zrovna si upravoval knoflíček u košile na ruce, čímž vypadal ještě líp.

" Aby sis neuslintla," zasmál se a tím mě tak trochu vytrhl z mého snění.

" Co?" dělala jsem jakoby nic, ale moc dobře jsem si v ten okamžik uvědomila, že jsem měla možná i otevřenou pusu.

" Ne, že by ti to červenání neslušelo, ale nemusíš se stydět," zasmál se. A sakra, já se červenám, docvaklo mi to, čímž jsem zčervenala ještě víc.

" Neboj, na tebe fakt nemám, vypadáš nádherně," teď už se jen usmál a dal mi pusu na čelo.

" No tak přiznávám no, jsi sexy," zakousla jsem se do rtu a tak na půl se zase přenesla do mé představivosti.

" Pojď už, prosím tě," zasmál se, chytl mě za ruku a začal mě tahat z pokoje.

" No a už se konečně dozvím, kam půjdeme?" byla jsem trošku zvědavá.

" Myslím, že to za chvíli poznáš sama," šeptl.

První jsem to moc nechápala, ale jakmile jsme vešli do výtahu a Harry zmáčkl to nejvyšší patro, začalo mi to docházet.

" My jdeme na střechu?" podivila jsem se.

" Jo, tohle už ti prozradit můžu," zasmál se. Jen jsem na suchu polkla a fakt teď byla vděčná za to, že jsem si dnes koupila tyhle šaty a ne nějaké letní, které by se na tenhle večer vůbec nehodily.

" Ann?" tohle je poprvé co mi tak řekl, trochu jsem se zarazila, a Harry to viděl, už se nadechoval, že mi něco řekne, ale zarazila jsem ho.

" Ne, vlastně je to v pohodě," pousmála jsem se a myslela jsem to fakt vážně, tohle bylo poprvé, co mi to nevadilo a vlastně se mi to i docela líbilo.

" Opravdu? Já.."

" Jo, opravdu," přikývla jsem.

" Dobře. Víš, chci, aby to bylo překvapení, takže," ukázal mi ten svůj úžasný úsměv, a to bylo taky to poslední, co jsem na nějakou dobu viděla. Zavázal mi totiž oči, takže jsem vůbec nic neviděla.

" Neboj se," chytl mě za ruku a pokračoval," můžeme?"

Nebyla jsem moc schopná slov, takže jsem jen přikývla. Na což se se mnou Harry rozešel, udělali jsme pár kroků a zase se zastavili, trochu mě natočil a nechal mě tak.

" Harry?" řekla jsem nejistě.

" Jen tak chvilku počkej, neboj."

Přísahám, že kdyby to šlo, tak by mi teď srdce vyběhlo někam pryč, byla jsem tak hrozně moc nervózní.

" Annie?" šeptl s poloúsměvem, ano, já vím, nemohla jsem to vidět, ale prostě jsem to poznala.

" Ano?" hlas se mi začínal třepat. Nevím, proč jsem byla tak nervózní.

" Už si to můžeš sundat," pořád měl ten samý tón.

Sice nejistě, ale přece jsem si sundala šátek a podívala se směrem před sebe. Přede mnou klečel Harry na jednom koleni a v ruce měl malou krabičku.

Tak teď jsem nebyla schopná už vůbec ničeho, dívala jsem se na něho a nemohla se hnout, promluvit, ani nic.

" Annie Fox," začal a já jsem začala bedlivě poslouchat. Začaly se mi sice trochu třepat kolena, ale pořád jsem svou mysl soustředila k Harrymu.

Tak a je tu další díl. Omlouvám se, že zase po tak dlouhé době, ale je to s tím časem pořád stejné :/ :D ..

Tak doufám, že se aspoň líbí:).

Pac a pusu :*

J.