Teď Nebo Nikdy

náhoda ?

Po zjištění jména toho kudrnáče jsem to nechala stejně plavat. Ale pořád si vzpomínám jak se naše oči střetly a on mi pak zamával. Jeho oči měly tak úžasně zelenou barvu, kterou jsem na žádném jiném klukovi ještě neviděla.

****

Když už dojidám poslední kousky salátu co připravila máma, tak ji oznamuju že půjdu ven. Matka souhlasila a já jsem se šla po jídle převléct. Vzala jsem si na sebe modré riflové kraťásky a k tomu bílé tilko. Na to jaké máme většinou v Londýně počasí tu je dneska velké teplo. Ještě se trošku upravím. Nejsem ta, která si potřebuje dát tunu make-upu kilo řasenky atd.. prostě si řasy lehce obtáhnu řasenkou a na pusu si dám jenom jahodový lesk na rty, poté jsem připravena vyrazit. Ještě si dám so kapsy mobil a klíče mám v misce u dveří. Rozloučila jsem se s mamkou a obouvám si černé conversky. Když si beru pravou botu že si ji obuju zavybruje mi mobil v zadní kapse kraťásků.

Ashley: Počkám tě ve Starbucks :) -A
Já: Okey.. za 20 minut jsem tam.
-M

Obula jsem se, vzala si klíče a vycházím ven. Před barákem mi proběhl dav holek. Pomyslela jsem si kam asi běží? No nic nebudu to řešit a vykročila jsem směrem ke Starbucksu. Před vchodem se setkávám s Ashley a na přivítaní jsme se objaly.
Když už ve starbucks sedíme asi půl hodiny kouknu se ven z okna jak se naproti starbucks u nóbl restaurace dělá dlouhý dav lidí. Převažují tam spíše holky. Zeptám se Ashley..

,,Nevíš proč jich tam je tolik??"

,,Ále.. Někdo na FB přidal status že kluci z 1D jdou na večeři do té restaurace naproti."

Pořád jsem hleděla směrem k te restauraci. Ta restarace se jmenuje Magic. Nikdy jsem v ní nebyla. Je hodně drahá a my s mámou žijeme v malém domku. Jsem s mámou sama. Otec umřel v armádě a ja jsem jedináček, ale s mamkou jsme s její výplatou vždycky vystačily. Naštěstí nemá žádné dluhy a tak dále. Trochu jsem se zamyslela až me pak z mého myšlení vytrhl Ashleyin hlas.

,,Za chvíli musím být doma" Řekla Ash.

,,Dobře, tak se měj" lehce jsem se na ni pousmála.

Objala mě a odešla. Seděla jsem tam asi hodinku a na mobilu jsem si projížděla FB, IG, TW. Dopila jsem svou kávu, zaplatila a chtěla odejít. Jak se vydám směrem domů.. můj zrak nesměřuje nikam jinam než na ten dav převážně holek. Po asi dvou minutách cesty se blížím ke konci davu. Když v tom do někoho vrazím. Byla jsem smířena s tím ze spadnu na chladnou zem - přece jen byla už skoro tma a venku se trochu ochladilo - ale v tom mě chytly dvě silné ruce a ja zvedla hlavu. Mé oči se zase střetly s těmi jeho ale tentokrát v takové blízkosti byly ještě krásnější než na fotkách. Z mého přemýšlení mě vyrušil takový chraplavý hlas.

,,jsi v pořádku?" Se zvednutým obočim se mě zeptal.
Naše pohledy pořád neuhnuly. Prakticky mě držel v náručí a ja nemohla skoro mluvit z toho v jakém tranzu jsem byla a tak jsem jenom kývla na znamení že ano. Zvedl mě..
,,Promiň a děkuji." Řekla jsem s menším úsměvem na tváři.

,,Nevadí a nemáš vůbec za co děkovat. A už vůbec se omlouvat." Usmál se, až se mu udělaly dolíčky na tváři.

,,Ale ano.. to já jsem nedávala pozor a vrazila jsem do tebe." Svůj pohled a hlavu jsem sklopila k zemi.

,,Harry už musíme jít!" Ozvalo se těsně za ním.. myslím ze to byl ten blonďák.

,,Jo pořád.. už musím jít.. vím je to možná moc narychlo.. ale dala bys mi prosím tvé číslo ?" A prosebně se koukl a usmál.

,,Když chceš *(milý úsměv)* máš tužku a papír ?"
Z kapsy vytáhl starý papírek a centrák. Tak jsem mu napsala číslo.. ,,ahoj musím být za chvíli doma" řekla jsem s menším úšklebkem a zamávala mu.

,,Napíšu ti" mrkl a odešel.

Šla jsem domů s takovým divným pocitem..pořád jsem si po cestě představovala ty jeho nádherný zelený oči.. ten jeho chraplavý hlas.

***

Po sprše jsem se převlékla do pyžama, usušila a rozčesala své červené vlasy a zapla ještě na chvíli svůj počítač, který je v mém pokojíčku. Po zhlédnutí pár dílů mého nejoblíbenějšího seriálu jsem počítač vypla a lehla jsem si. Zkontrolovala jsem mobil zda-li mám vypnutý budík .. zítra je sobota a nepotřebuju vstávat v šest do práce, když mám volno .. a při vypínání budíku mi přijde zpráva z neznámého čísla. Otevřu ji....

Neznámé: Ahoj ještě jednou promiň.. mohl bych tě vzít zítra na večeři jako omluvu? -Harry

Já: Budu ráda :) -M

Neznámé: Dobře vyzvednu tě v sedm. A můžu znát tvé jméno a adresu ? Ať vím kam mám přijet :D -Harry

Já: Michaela ..ale prosím říkej mi Míšo :) Na Broadway kousek od starbucks úplně poslední dům na konci cesty :) to najdeš .. dobrou Harry :) -M

Neznámé: Děkuji :) .. a dobrou i tobě ;) -Harry

Zamkla jsem mobil a šla spát.

------------------------------------------------------

Doufám že se díl líbil..hodně budu ráda za vote..případný komentář a budu ráda když si to někdo vůbec přečte :'D