Sherlock Holmes - Neviditelný muž

Prolog

Byl čtvrtek. Tak okolo jedenácté hodiny večer. Podzimní počasí dávalo noci najevo, kdo je tady pánem. Vítr foukal tak silný, až větve ze starých stromů padaly na promrzlou zem. Takové počasí Londýn mnoho let nezažilo, avšak ani to nezastavilo u všech známého workoholika pana Benjamina.

Benjamin, muž známý jako věčně pracující a protivný, seděl ve své luxusní kanceláři v posledním patře jednoho z nejvyšších mrakodrapů Londýna. Jeho stůl byl plný papírů a jiných spisů. V tak velkém množství se mohl vyznat jedině on a šlo vidět, že mu to nedělá problém. Všechny ty papíry byly plně popsané články, jelikož Benjamin byl majitelem jedněch nejčtenějších novin v celé Anglii.

Křeslo, ze kterého šlo vidět na celou kancelář, se prohnulo. Benjamin se pohodlně opřel, promnul si ruce a na jeho už mírně vrásčité tváři se objevoval šibalský úsměv. Vidět tento úsměv osoba citlivější povahy, jisto jistě by ji dokázal vylekat. Tento úsměv byl pro Benjamina velice typický a každý z jeho zaměstnanců věděl, co tento úsměv dokáže.

Zvedl pomalu své tělo ze židle a pomalým krokem s rukama za zády zamířil k prosklené stěně, která umožňovala výhled na Londýn. Benjamin byl zaplaven hormonem štěstí, což zcela vysvětlovalo, že jeho tělo se celé třáslo. Tento stav ho donutil až vykřiknout: „ANO! Tohle Tě zničí!"

Promnul si ruce a začal si opět číst svůj šťastný článek nesoucí název „Strašlivé tajemství rodiny McBeen spatřilo světlo světa."

Kdo to vlastně byli McBeenovi? V celém Londýně se nenašel nikdo, kdo by za celý svůj život neslyšel toto jméno. Sir McBeen, hlava rodiny, patřil mezi skupinu nejbohatších lidí Londýna a hned po něm byl na seznamu pan Benjamin. Není divu, že tito dva, Londýnem známí muži mezi sebou každou chvíli soupeřili. Jenže v několika věcech tento spor vždy vyhrával sir McBeen. Například oblíbenost ve společnosti byla velice silná stránka sira ale i celé jeho rodiny. Tato rodina patřila už několik let mezi miláčky Londýna a to díky svým aktivitám v charitě, financováním oprav nejrůznějších památek Anglie. To nebylo jediné, co si získalo srdce lidí. Manželka sira McBeena si získala srdce i několika žen a dívek jen díky své módní značce. Tohle vše se ale mnělo změnit, aspoň tak si to myslel Benjamin, který s úsměvem na tváři opouštěl svou kancelář.

„Musím říct, že dnes jsem na výsost spokojený. Vše podle mých představ. Uvidíme, co na to řekne Anglie, sire McBeene," a vypravil se k výtahu.

Ozval se neznámý hlukot. Benjamin se zastavil, přemýšlel, co to mohlo být, ale později usoudil, že to nejspíš byly uklízečky a pokračuje dál v cestě. Zmáčknul tlačítko výtahu. Za několik sekund se u něj objevil prosklený výtah. Nastoupil do něj a jel směrem dolů. Výtah jel středem celé budovy, díky čemuž byla jeho postava každý den viděna všemi ze všech stran.

Výtah sebou škubl. Benjamin se odtrhl od čtení svého článku a úsměv mu náhle z tváře zmizel. Podíval se o jedno patro výš. Stála tam vysoká silueta mužské postavy. Byla zahalená ve tmě, a proto Benjamin, ať se snažil sebevíc, nepoznal, o koho se jedná. Tajemný muž se vydal vpřed blíže ke schodišti, aby mohl sejít k výtahu. Benjamin ucítil náhle vzedmutí adrenalinu a pomalu se přitiskával k rohu. Věděl však, že mu to nijak nepomůže, ale strach mu nic jiného nedovolil.

Budovou se otřásl výstřel. Kulka proletěla sklem, ale Benjamina minula o milimetry.

„Co blázníš, člověče?!" vykřikl Benjamin na pomalu se přibližujícího muže.

„Zdravím, pane Benjamine," řekl muž, stojící už těsně vedle výtahu. Benjamin měl možnost vidět muži do tváře, ale dlouho se nekochal. Zatmělo se mu před očima a po silné ráně do hlavy skončil na zemi.