Sherlock Holmes - Neviditelný muž

Kapitola 3.

John si zrovna procházel poznámky, které si sepsal na místě činu, když taxík najednou zastavil. John vzhlédl a překvapením zjistil, kde jsou.

„Proč jsme tady? Já myslel, že jedeme domů, Sherlocku." vyptával se John Sherlocka, který ho ale nevnímal, jelikož si stále mumlal něco pro sebe. Na Sherlockovi šlo vidět, že si opravdu neví s případem rady.

„Sherlocku, vnímáš mě? Co tady děláme?" vyptával se stále John.

John opravdu netušil, co dělají na skoro opuštěném trhu, kam už moc lidí nechodí. Tento trh byl v Londýně už několik staletí a dříve patřil mezi ty nejlepší trhy s nejlepším zbožím, ale v době, kdy se začali objevovat supermarkety a jiné obchody, kde se i toto vybrané zboží dalo pořídit, začal tento trh upadat. Toho využívali později různé skupinky lidí, kteří zde začali prodávat i nelegální zboží, aniž by na to policie přišla.

Sherlock vylezl z taxíku a za ním pomalu John, který se stále nedočkal odpovědi. Sherlock se narovnal, pořádně se nadechl a řekl: „Cítíš to Johne? Tohle jinde neucítíš, tak si tu vůni užívej."

John ale nechápal. Sice se nadechl, ale jeho smysly spíše ucítili zápach ztuchliny, plísně a jiných neidentifikovaných pachů.

„Tak tady získáváš ty drogy?" rozhlídl se kolem sebe John a až ho překvapilo, kolik by se toho tady dalo sehnat. Opět se mu udělalo špatně. Přece jenom jeho žaludek se ještě stále nevzpamatoval z toho pohledu na sira McBeena a jeho zohavené tělo.

Sherlock se na Johna podíval a začal se smát: „Neříkej mi, že se Ti udělalo špatně? Já myslel, že jsi byl z války zvyklý na různé ty pachy? Jo a ještě...tady drogy opravdu nezískávám."

John se na Sherlocka podíval a nesměle se zeptal: „Tak co tady teda děláme? Patří to snad k případu?" a podíval se znova kolem sebe. Viděl dřevěné bedny plné ryb v nehezkém stavu, nějaké to maso a pak taky skupinky lidí kouřící v rozích a nemile se dívajících na Sherlocka a Johna.

„Sherlocku opravdu, co tady děláme? Není to zrovna nejvyhledávanější místo, kam lidé chodí se projít." pospíchal John za Sherlockem, který začal něco hledat.

Sherlock na malou chvíli pohlédl na Johna a jasně stručně mu odpověděl: „Johne, neříkej mi, že jsi to necítil? Vždyť to šlo cítit hned, co jsme vylezli z toho taxíku." a vrátil se zpět k hledání. Díval se všude. Prohledal každou krabici, každý stánek a vyptával se každého, kdo se zrovna na něj podíval a že jich bylo dost, kteří se na něj dívali, přece jenom takového člověka, který žije tolik svou prací, jen tak často neviděli.

John v klidu stál uprostřed trhu. Věděl, že kdyby začal něco hledat, stejně by Sherlockovi moc nepomohl, ani nevěděl, co Sherlock hledá.

Po nějaké chvíli to Johnovi nedalo a znova se zeptal: „Nechtěl bys mi říct, co tady hledáš? Možná bych Ti mohl pomoci, jelikož když tady jen tak stojím, tak mi začíná být docela zima."

„No...když to chceš vědět, tak Ti to řeknu. Když jsme byli na místě činu, určitě sis všiml toho hřebíčku a jeho silné vůně. Díky tomu jsem přišel na to, že ten rozsypaný hřebíček nebude z obyčejného obchodu, ale že bude z místa, kde dříve bylo to nejlepší z nejlepších a stále se tam něco najde." odpovídal Sherlock.

„Takže jsi už tady někdy byl?" vyptával se neustále John.

„Jo jednou jsem tu byl, když jsi mi všechno sebral a nikde jinde jsem nemohl nic najít, ale to není podstatné. Díky tomu, že jsem tu jednou byl, tak jsem si zapamatoval silnou vůni, kterou způsoboval eugenol. Přesně ten eugenol, který šel cítit i na místě činu. Z toho jsem vydedukoval, že ten hřebíček musí být z tohoto trhu, jelikož tak kvalitní nenajdeš v nějakém obyčejném obchodě." dokončil vysvětlování Sherlock a vrátil se zpět k hledání.

John už konečně pochopil, co Sherlock s tak velkým zápalem hledá a proto se rozhodl, že mu raději pomůže, jelikož se aspoň dřív dostane domů.

„Sherlocku! Našel jsem to." zavolal John z druhého konce trhu.

Sherlock k němu doběhl, podíval se na Johna a pak na muže, který nevypadal zrovna nadšeně, že k němu přišli zrovna tito dva muži. Muž stojící u malého stánku s kořením nebyl nijak vysoký. Měl vlasy sepnuté do culíku, a na levé ruce měl vytetovaný kříž. Sherlocka si prohlížel od hlavy k patě několikrát a stále z něho nebyl nadšený.

„Komu jste prodal nedávno ten hřebíček? Kdo u vás byl?" vyptával se John, ale muž mu neodpovídal a jen kroutil hlavou.

„Kdo u vás byl?" vyptával se neustále John.

Muž stojící za stánkem s rukama zkříženýma dokázal říci jen jednu větu: „No hablo Inglés."

John se na muže podíval a zklamaně řekl: „No výborný, on neumí anglicky. Sherlocku, umíš španělsky? Sherlocku!?" Sherlock ale Johna nevnímal a místo toho se hrabal ve vonícím koření.

„No hablo Inglés." opakoval neustále neznámý muž.

John sice na něj zkoušel mluvit pomalu anglicky, ale muž mu nebyl schopný odpovědět. John se posadil na jednu z krabic a otočil se na Sherlocka, který měl ruce ponořené až po lokty v koření.

„Je moc hezké, že Tě to koření zaujalo, ale máme tu muže, který neumí anglicky a jediný on nám může říct, kdo u něj ten hřebíček koupil."

Sherlock vyndal ruce z koření, opucoval se a podíval se muži do očí, který z něho nezpustil pohled.

„Umí anglicky, jen ty se ho neumíš zeptat." okřikl Sherlock Johna. Vyndal z kapsy policejní odznak a znova se zeptal neznámého muže: „Kdo u vás koupil nedávno tenhle hřebíček?"

Muž se pomalu nadechl a hned zpustil: „Muž být zahalený, hubený a kulhat. Já nevidět mu do tváře. Měl brýle a bunda s kapucí."

John se na muže podíval a dal ruce v bok, aby naznačil, proč to nemohl říct dříve, když se ho neustále vyptával. Podíval se na Sherlocka, který se v pohodě bavil s tím mužem, který byl nejspíš z Mexika a na kterém šlo vidět, že se zákonem měl už co dočinění.

Když Sherlock dopovídal, poděkoval a pobídl Johna, aby se vydali ven z trhu. John neprotestoval a z radostí odešel z tak nevábného místa.

„Co ti všechno řekl?" otázal se John.

„Nic zajímavého. Jen že tomu muži neviděl do tváře, ale že z něho šel cítit silný nikotinový odér a že i prsty měl zažloutlé, když mu podával peníze. Potom, že tento muž se na tomhle trhu objevoval docela často. To je vše, co mi řekl."

John na to kývl a šel vedle Sherlocka. Nedalo mu to ale a zeptal se znova: „Jak si věděl, že když na něj vyndáš odznak, že bude hned mluvit anglicky?"

„Viděl si na jeho ruce vytetovaný ten kříž? Bylo to nekvalitní tetování vytetované nějakým obyčejným inkoustem. Z toho vyplívá, že už byl za mřížemi a díky tomu jak se choval, tak tam nechce jít znova."

„To vše jsi zjistil jen díky tomu tetování? A kde jsi vlastně vzal ten odznak?" podíval se John na Sherlocka.

„To je Lestrada. Nedává si na svoje věci pozor, a proto není těžké mu nějakou tu věc sebrat. Vlastně ani ty si nedáváš na věci pozor. Ani nevíš, kolik věcí jsem Ti už sebral, ale to je fuk."

John se na Sherlocka podíval a trochu se zamračil. „Kolik věcí jsi mi už vzal a co jsi mi vzal?" vyptával se naštvaně John, ale později si uvědomil, že kdyby se stále domáhal odpovědi, stejně by ji nedostal.

Sherlock s Johnem stáli před silnicí, když začalo opět silně pršet. Sherlock si srovnal límec, aby studené kapky podzimní deště, který pomalu sílil, mu nezatékali na krk.

„Nezajdeme na jídlo?" zeptal se Sherlock, ale ani nečekal na odpověď, jelikož ji znal.