Road |Teen Wolf CZ FF|

0. Úvod

Vyšla z klubu. Neonový nápis hlásal název Sinema. Ještě se otočila, aby se ujistila, že byla tady a pak se znovu podívala na cestu. Byla tam. Opila se. Sjela se. Zničila se. Mohla být na sebe hrdá.

Byl to měsíc od smrti Dereka. Tím si to omlouvala. Před měsícem umřel a ona potřebovala něco, čím se uklidní. Až moc to na ni dolehlo. Proto se tak zvedla a šla jen tak do Sinemy. Nejdřív pila sama a říkala si, že vodka s džusem nic neudělá. Ale pak ji začali zvát. Viděli, že je zlomená a to byla snažší šance dostat ji do postele. Vodka, rum, tequila, i víno. Všechno to do sebe dostala. Potom i ta nádherná pilulka, která ji na chvíli udělal šťastnou, dokud se neozvaly zase ty smutné emoce. A pravda, že Derek je mrtvý. A tak se dost nemotorně zvedla a zmizela.

Byla na cestě domů. Věděla, že je na tom hodně špatně. Nevěděla, na koho se obrátit. Měla možná přátelé...ale dokázali přijmout i tuhle její destruktivní stránku? Ne. Na to už znala odpověď. Proto tam šla sama, a vracela se sama. Nechtěla zatěžovat ani otce, šerifa Beacon Hills. Ještě by se styděl, co se z jeho holčičky stalo. Ale jeho holčička...jeho holčička umřela, když umřel Derek.

Zastavilo u ní auto. Díky tomu, že svítilo jak vánoční stromeček ji došlo, že má průšvih. Policejní auto. Asi neměla chodit uprostřed silnice. Ještě dost křivě. Motala se. Nechala auto dojet k ní. Zastavila se. Čekala, kdo to bude. Doufala jen, aby to nebyl její otec. Podívala se na okýnko, které líně jelo dolů.

"Nelie. Podívej se, kolik je. Co je za den. Podívej se na sebe. Pojď dovnitř, odvezu tě domů." povzdychl si Jordan. Podřízený její otce. Ale mohla si vydechnout. Její otec to nebyl, neměla koho zklamat. Nedůvěřivě se podívala na sedadlo spolujezdce- musela by obejít auto a nebyla si jistá, že to zvládne, aniž by poznal, že kromě opilého stavu je ještě trochu sjetá. Jordan si toho všiml a sám vystoupil.

"Tak jo, Nel. Tohle nemůžu jen tak ignorovat. Víš to. Všichni jsme ignorovali tvoje přešlapy, chyby, všechno špatné, co jsi udělala. Ale už je to měsíc, Nel. Nemůžeš se na to pořád vymlouvat." jemně ji chytil za ruce a vedl k sedadlu. Svalila se na něj celou svoji váhou.

"Dneska je to měsíc. Na výročí můžu." zamumlala, zatímco měla tvář v jeho uniformě. Pomohl ji se posadit, prohrábl vlasy a dal ji pusu na čelo. Potom se na ni podíval.

"Jsi silná, Nelie. Jestli si myslíš, že to nezvládneš, řekni si o pomoc. Nemusíš se za to stydět." sedl si potom za volant a pomalu se rozjel k Nelie domů. Celou cestu mlčeli. Nelie se snažila sama sebe přemluvit, ať tohle auto nepokřtí zvratky a ať to udrží, než bude doma a zabere si na noc záchod. Jenomže Parrish ji nevezl k ní domů. Vezl ji k sobě. Nemohl dopustit, aby ji v takovémhle stavu viděl její otec. Všimla si toho, až když zastavil u něj doma.

"Tady nebydlím. Leda by můj otec najednou prodal náš byt a přestěhoval se do bytu, což by neudělal, protože bych musela mít pokoj se Stilesem a to by nedopadlo dobře."

"Nejsme u tebe. Jsme u mě. Postarám se o tebe. Takhle tě tvůj otec neuvidí."

---

Pomohl ji do postele. Nelie ho sice varovala, že může najednou začít zvracet, brečet, dusit se, ale řekl, že to zvládne. Přikryl ji a slíbil, že ji ještě přinese vodu a čaj. A prášek, kdyby bylo třeba. A samozřejmě kýbl na zvracení. Který se hodil. Hodně.

Byla už vysílená, ale její tělo mělo stále potřebu se vyčistit od toho všeho, co vypila. Už skučela, brečela, klela, klepala se a nevěděla, co musí udělat, aby to skončilo. Jordan u ní starostlivě seděl a držel vlasy. Někdy ji pohladil po zádech a snažil se ji utěšit, že už to bude lepší. Pomohl ji i s převlíknutím do čistého- půjčil ji jedno ze svých triček.

"Jsem ztracená, co? Už se z toho nevyhrabu." mumlala, když si konečně mohla lehnout, bez toho, aniž by měla potřebu vyvrátit svůj žaludek. Parrish seděl na boku postele a líp ji přikryl. Setřel ji slzy, které ji tekly po tváři

"Vyhrabeš, Nelie. Ztratila jsi se. Ztratila jsi sama sebe. Teď je na čase, aby jsi našla sama sebe. Novou Nelie."

A/N: Ahoj! Všechny Vás vítám u mé další FF, opět na TW. Tentokrát jsem ale spadla do trochu depresivnějšího žánru, i když nepochybuju, že někdy přijdou ty lepší momenty. Už hodně dlouho jsem měla tenhle nápad a konečně jsem si řekla, že bych to mohla zkusit napsat na wattpad. Snad se bude líbit.