Last (h.s.) - CZ překlad

Chapter 3

Poté, co jsem přijela domů, hodila svou tašku a boty stranou, usedla jsem na barovou stoličku za kuchyňským ostrůvkem. Nechala jsem svou hlavu spadnout do svých dlaní. Má mysl pracovala rychlostí míle za minutu od mého rozhovoru s ním. Hrála jsem si se svým náhrdelníkem, což mi připomnělo, abych zavolala Mary. Nemluvila jsem s ní pár dní a ona mi poskytne perfektní rozptýlení.

,,Hej, Miss London! K mému potěšení její veselý hlas odpověděl po prvním pípnutí.

,,Hej, Miss New York! Jak jde život tam přes rybník?" řekla jsem, zatímco jsem utrhla hrozen z větvičky a hodila ho do vzduchu, chytajíc ho do pusy. Skóre.

,,Jde to dobře. Měla jsem dneska jak sraček schůzek kvůli charitě, takže to byla hromada zábavy." Řekla sarkasticky a já se usmála.

,,Jo, já měla nepříjemný den. Každopádně, řekni mi o svých plánech." Požádala jsem. Sama jsem věděla, že tohle jí umožní žvatlat dvacet minut. Tahle holka má vždycky plány.

,,Dobře, pokud to musíš vědět, zítra budu pracovat s.." začala žvatlat a já se smála na jejích šílených nápadech. V jednom okamžiku jsem vyhodila hrozen do vzduchu a on přistál přímo na mém oku, což způsobilo, že jsem zaklela a doslova ho vyhodila ven oknem. ,,A pak zhruba za měsíc budu mít další prohlídku u doktora." Dokončila a má nálada poklesla. Další prohlídka u doktora. Kvůli jejímu nádoru.

,,Měla bych přiletět a být tam pro tebe?" zeptala jsem se, nervózně kroutíc se svým náhrdelníkem.

,,Ne, ne, není to nic velkého. Jenom proběhnou nějaké standardní testy." Řekla, její hlas nabíral na rychlosti. ,,Ale já tě navštívím na tvoje narozeniny, správně?" zeptala se a já se zasmála.

,,Je to stále za tři měsíce, ale jo, navštívíš!" řekla jsem a ona zaječela.

,,Yayyy!!! Vím, že tvůj táta se taky těší. Byla jsem s ním na obědě minulý den." Řekla, což způsobilo, že jsem se usmála. Můj táta si vzal Mary absolutně pod svá křídla. Její táta bydlel v Kalifornii, takže ona ho nikdy vážně nemohla vidět. A on taky nedělal nic pro to, ale ona nevypadala, že by jí to vadilo, protože můj táta jí vypomáhal. V tomhle jsme jako sestry.

,,Jak se má můj taťka?" otázala jsem se, najednou jsem nasadila přízvuk z nějakých divných krajin. Obě jsme díky tomu propukli v záchvat smíchu, zrovna když někdo zaklepal na mé dveře. ,,Zadrž, někdo je za mými dveřmi." Řekla jsem a držela svůj telefon na rameni, když jsem k nim přecházela, abych je otevřela, čímž jsem odhalila Tylera a jeho kluka Troye. ,,Čau krasavci." Řekla jsem a nechala dveře otevřené, aby mohli vstoupit. Dala jsem svůj mobil na reproduktor, než jsem to vysvětlila. ,,Kluci, řekněte Mary ahoj." Poučila jsem je a oni se oba usmáli.

,,Ahoj Mary!" řekli najednou a ona jim to oplatila.

,,Dobře, Mar-bear, musím jít se poflakovat s těmihle podivíny. Zavolám ti brzy." Řekla jsem a ona si povzdechla.

,,V pořádku, miluju tě!" řekla a já se usmála.

,,Taky tě miluju. Teď jdi řídit svou firmu." Řekla jsem a ona se zachichotala předtím, než zavěsila. Ona v podstatě řídí charitu, co věnuje miliony dolarů na výzkum rakoviny. Žádný velký problém.

,,Jak se má?" Tylerův hlas byl odstředěnější než normálně, stejně tak znepokojený.

,,Vypadá v pohodě. Moc jsme o tom nemluvili. Nicméně, za měsíc má pravidelné prohlídky." Řekla jsem a pokrčila rameny předtím, než jsem se zřítila na gauč. Oni si sedli po mé pravici, přitulení k sobě navzájem. Oni oba poznali Mary jako osobu, když mi pomáhala se přestěhovat sem a byla tu na tři týdny. Ona to milovala, tak jsem to udělala.

,,To je dobré, hádám." Řekl Troye a já přikývla, nutíc se k úsměvu.

,,Tak co budeme dnes v noci dělat?" změnila jsem téma a oni se na vteřinu zamysleli.

,,Nejdřív vypni. Máš jakékoliv oblečení na ranč? Pokud ne, budeme muset jít do obchodu. A potom bychom si mohli dát pizzu." Řekl Tyler a já se zasmála.

,,Dobře, tak hádám, že půjdeme do obchodu." Řekla jsem a postavili jsme se, duševně se připravujíc na Tylerovo bláznění kolem oblékání se jako na ranči.

......

Po čase kluci odešli a já bohužel nebyla opilá, přestože jim má játra děkovala. Doplahočila jsem se do koupelny, svlékla si oblečení a vklouzla do tepláků a tílka, umyla si obličej a vyčistila zuby. Skočila jsem obličejem napřed do své postele předtím, než jsem se přitulila k polštáři a přikryla si dekou hlavu. Můj mobil působil jako jediný zdroj světla, když jsem projížděla Instagramem a potom Twitterem. Retweetla a favoritla (:DDD Já nevím, jak to napsat.) jsem náhodné tweety, když jsem zahlédla jeho jméno.

,,@Harry_Styles: Je zvláštní, že chce zase podpořit."

On je takový podivín. Všechny odpovědi byly buď holky, které žebrali o jeho pozornost, nebo lidi, co mu říkali, že to nedává smysl. Uvažovala jsem, jestli něco udělat a mé palce se rozhodli proti favoritnout (:DD) to. A potom se rozhodly napsat tweet na vlastní pěst. Dnes jsou v roli.

,,@haileyclark: Ale to je touha, která pohání zmatenost."zmáčkla jsem tweetnout bez rozmyšlení a hned toho litovala. Znělo to, jako bych já toužila. Možná, že touha je nenávist. Možná, že touha je zvláštnost, i když i na to přispěla. Možná, že touha je potřeba vědět. Potřeba vědomí, že my to ovládáme. Nepřetržitá potřeba, abychom věděli, že ostatní si to myslí nebo cítí to říct. To je to, po čem podpora touží. Stejně tak jako zmatek.

,,@haileyclark: Touha je potřeba vědět. Potřeba vědět vše. Touha po vědomostech." Tweetla jsem bez toho, abych přesně věděla, co mám namysli. Právě teď mám opilé myšlenky. Tyhle myšlenky byly zahnány zpátky, když jsem dostala upozornění, že je lidi favoritovali (Nebude lepší lajkovali?), dvě od něj. Super.

,,@Harry_Styles: Všechna touha je stejná. Všechno to ukazuje pravé pocity." četla jsem nový tweet a protočila očima.

,,@haileyclark: Ne všechny ukazují ten samý pocit." Stejně ani nerozumím tomu, o čem to tu teď mluvíme. Ani nerozumím tomu, proč oba pořád odpovídáme.

,,@Harry_Styles: Vypadá to, jakoby jste nebyla schopna udržet svou mysl vypnutou." Řekl a já protočila své oči předtím, než jsem vypnula svůj mobil a hodila ho na druhou stranu postele. K čertu s ním.

......

Probudila jsem se dne, na který bych se měla těšit, ale já se bála. Účastníme se další módní přehlídky, tentokrát Michael Kors. Všechno s Harrym roztáčelo mou hlavu. S tou připomínkou čerstvě v mé hlavě jsem bezcílně natáhla ruce přes svou postel, dokud nenajdu svůj telefon. Nakonec má ruka přistála na hladkém krytu, zvedla jsem ho a zmáčkla tlačítko home a uviděla několik upozornění. První zpráva od Addison, která říkala, abych byla připravená v deset a teď bylo osm hodin. Druhá zpráva od Tylera, který vyžadoval, abych mu hned zavolala, následující zpráva od Troye, která říkala, že bych měla Tylerovi zavolat, aby dal pryč svůj telefon. A pak upozornění na Twitteru. Yay.

,,@Harry_Styles: Vyhrávám."

Bylo to posláno jako soukromá zpráva a já uvažovala o tom, jestli odpovědět nebo ne. Rozhodla jsem se proti tomu, souhlasila jsem, že to jen prokázalo mou teorii, že toto všechno je pro něj jen hra. On pravděpodobně jen potřebuje šukat, ale tady to nedostane. To je to, proč má svou sekretářku, nebo bývalou sekretářku, domnívám se.

,,Hele, můžeme přestat a zač-" můj hlas byl utnut, když jsem si sedla na křeslo v autě přímo naproti němu. Odtrhla jsem oči z jeho --trochu nádherného-- obličeje a podívala se na Addison s povytaženým bočím.

,,Ah, Hailey, pan Styles se taky zúčastní show a nabídl nám odvoz. Není to od něj velmi milé?" pobízela mě očima a dloubnutím loktem, abych mu poděkovala.

,,Jak milé." Zamumlala jsem a ponořila se do mé sedačky. Sledovala jsem, jak ztuhnul a zúžil na mne oči a já se začala ošívat nad jeho pozorováním. Podívala jsem se ven z okna, když to začalo být nepříjemné. Každých pár minut se Addison snažila začít konverzaci, ale nikdy to netrvalo dlouho. Dovolila jsem svému pohledu, aby dovolil každému projíždějícímu autu, aby přejelo Harryho, který se na mne intenzivně díval. Sklopila jsem oči a podívala se na své dlaně. Po pár napjatých okamžicích jsme zastavili před Starbucksem. Addison si vzala naše objednávky a šla dovnitř, aby je objednala, nechávajíc Harryho a mne samotné v autě. Zírala jsem ven z okna, přejíc si, aby bylo zavřeno nebo něco, takže by se musela vrátit zpátky, hodně bezcílně. Pročistil si krk a znovu se pohnul na svém sedadle, než promluvil.

,,Co se děje?" prořízl ticho a já se zastavila, abych nevypustila ven bezcitný výsměšek. Místo toho jsem se zamračila a svraštila obočí dohromady, nedívajíc se na něj. ,,Hailey, co se děje?" zeptal se, jeho hlas pro jednou starostlivý a sladký. Zatřásla jsem hlavou, vsála svůj spodní ret mezi zuby. Natáhl se a dotkl se mého kolena ve snaze, abych se na něj podívala, ale já uskočila. ,,Jsi na mne naštvaná?" zeptal se, jeho hlas zněl skoro zlomený. Konečně jsem zvedla své oči a podívala se na něj, abych viděla jeho oči na mně, koukajíc starostlivě. Nenacházela jsem slova, pokrčila jsem rameny. ,,Můžu udělat něco pro to, abych to napravil?" předklonil se a ruce zapřené na svých kolenech, jedna strana těla se opírající o dveře. Znovu jsem pokrčila rameny. Vážně nevím, proč jsem naštvaná. ,,Můžeš mi prosím říct, co jsem udělal?" požádal a já si hluboce povzdechla.

,,Zvědavost zabila kočku." Odpověděla jsem bez žádných emocí ve svém hlase, otáčejíc hlavou, abych se znovu podívala ven z okna, takže jsem neviděla jeho reakci.

,,Ale spokojenost ji přinesla zpátky." Řekl a já mohla skoro slyšet úšklebek v jeho hlase.

,,Příliš špatné, nesnáším kočky." Řekla jsem, snažíc se mu říct, že jsem nebyla ochotná mu dát uspokojení s vědomím, co jsem myslela. Vydechl hlubší povzdech než já a naštěstí se dveře otevřely předtím, než kdokoliv z nás mohl cokoliv říct. Addison nastoupila do auta a podala nám naše drinky beze slova a řidič znovu nastartoval auto.

Když jsme dojeli na místo konaní, Harry opustil auto první a podržel nám dveře, abychom mohli vystoupit. Odmítla jsem jeho ruku a naštěstí se dostala ven bez pádu. Fotografové fotili, když všichni procházeli a já stála na opačné straně Addison než Harry, abych se ujistila, že s ním nebudu vyfocena. Neměla jsem potřebu dát bulváru snímek dne.

,,Hailey, ty a Harry můžete jít zabrat naše sedačky a já tam budu za okamžik. Mám pár lidí, s kterými bych si chtěla popovídat." Řekla Addison a otočila se předtím, než jsem mohla namítat. K mému velkému překvapení, Harry neměl vítězný úšklebek na svém obličeji, když jsem se k němu otočila. Místo toho se na mne díval starostlivě. Prošla jsem kolem něj a šla po příjezdové cestě, než jsem našla naše sedadla, naneštěstí moje vedle toho harryho. V tichosti jsem si sedla na svou sedačku a on udělal to samé. Předstírala jsem, že jsem zaujatá brožurou, která ležela na mé sedačce.

,,Můžeš mi prosím říct, co jsem udělal, že jsem tě naštval?" jeho hlas v tomto okamžiku téměř žebral a já si povzdechla, zatímco jsem překládala ten papír.

,,Není tu nic, co bych řekla." Řekla jsem a on zúžil oči a zatřásl hlavou.

,,Vždy tu je něco. Můžeš mi to říct, nebudu se zlobit." Řekl a já se zamračila. Myslela jsem si, že by se rozzlobil, ale teď mi vnuknul do hlavy myšlenku.

,,Nerozumím tomu, proč na mne tak tlačíš. Je to pro tebe jen hra a já myslela, že už bys ji konečně vzdal." Řekla jsem a teď se on zamračil, když jsem se podívala na jeho obličej.

,,O čem to mluvíš? Nehraju hru." Řekl a zněl téměř dotčený. Jeho oči začaly těkat mezi mýma, pátrajíc po něčem.

,,Buď se snažíš mě ošukat, nebo se mnou jen šukat." Prohlásila jsem, překvapivě se neděsíc nad tím slovem.

,,Ne, to není pravda." Řekl a zatnul čelist, jeho dlaně se zatínaly do pěstí.

,,To je jedno. Nedělej si s tím starosti." Řekla jsem a začala se odtahovat, když v tom chytil mou nohu, jeho ruka položená nad mým kolenem a přitahující mne zpátky.

,,Ne, nebudu si s tím dělat starosti. Proč si myslíš, že hraju hry?" zeptal se a odstranil svou ruku z mého kolena.

,,Protože to děláš." Řekla jsem a on se zamračil hlouběji, jeho obočí svraštěné.

,,Přísahám, že ne." Řekl a já zatřásla hlavou, dívajíc se jinam a přes skupiny lidí hledající jejich sedadla. ,,Nech mne, abych tě vzal ven na večeři." Řekl a já švihla svou hlavou zpátky k němu, zužujíc oči.

,,Co?"otázala jsem se, nevěříc tomu, co jsem slyšela.

,,Víš, co jsem řekl." Řekl a prohrábl si prsty své vlasy, zůstávajíc očima na mně. Zatřásla jsem hlavou, nechápajíc, co to řekl. ,,Vyzvednu tě v osm." Řekl a otočil se na své židli předtím, než jsem mohla reagovat. Co bych měla dělat? Proč ztrácí svůj čas? Mohl by mít doslova jakoukoliv dívku, jakou by chtěl a on si vybral ztrácet čas se mnou. Světla se ztlumila a reflektory se nasvítili na pódium, zrovna když si Addison sedla na sedadlo vedle mne, prakticky zajišťujíc, že jsem nemohla Harrymu odpovědět. Vypustila jsem tichý povzdech a přesměrovala všechnu pozornost, kterou jsem dokázala shromáždit, na přehlídku, má mysl stále u Harryho.

Modelka za modelkou procházely a já otáčela svou hlavou, abych každou z nich sledovala. Celkově to byla velmi dobře sestavená přehlídka. Často jsem se po celou dobu otáčela zpět k přední části, abych sledovala další modelku a Harry se na mne díval s malým úsměvem na rtech. Pozvedla jsem obočí a on se pomalu vrátil, jeho úsměv rostl.

,,Dobře, to byla nádherná přehlídka." Řekla Addison s tlesknutím rukou, když se místnost začala vyprazdňovat. Přikývla jsem, že souhlasím a Harry udělal to samé.

,,Ano, bylo to nádherné." Řekl s úhledným úsměvem se svou rukou za svými zády. Dnes poprvé jsem se podívala, co měl na sobě. Černé sako s bílým zapínáním, pod tím košili a proužkovanou kravatu. Svlékl si to. Podívala jsem se zpět nahoru a věnovala mu zřejmý pohled ještě jednou a on vytáhl své obočí, jeho rty bojujíc, aby zadržely úšklebek.

,,Oh, hned jsem zpátky." Řekla Addison, zatímco zběsile mávala na někoho přes místnost. Harry a já jsme si nepříjemně čelili, ale koukajíc všude, jen ne na sebe.

,,Chceš něco k pití?" prolomil ticho a já přikývla, koukajíc směrem k baru zařízeného v rohu. Pokračoval v krocích k baru předtím, než dal instrukce barmanovi a blesknul mi úsměv. Obrátil se s dvěma skleničkami bílého vína a podal mi jednu. Poděkovala jsem mu a malinko si srkla. Nebe. Normálně preferuji červené, ale toto bylo skvělé. ,,Chutná ti?" zeptal se mě a já zběsile přikývla. ,,Je to moje nejoblíbenější." Zachechtal se a já znovu přikývla, dávajíc si další doušek.

,,Děkuji, je to fantastické." Řekla jsem s malým úsměvem předtím, než jsem si dala další rychlý doušek.

,,Podívejme se, kdo to je. Harry Styles. Dobré tě vidět, chlape." Mladý blonďatý muž se objevil a potřásl si rukou s Harrym, který mu věnoval upřímný úsměv.

,,Niall Horan. Co pro všechno na Zemi děláš na módní přehlídce?" řekl se smíchem a já začala pomalu otáčet svou skleničkou, koukajíc dolu, jak se to pohybuje.

,,Chtěl jsem se tě zeptat na to samé. Harolde, nebuď nevychovaný, představ mne této krásné mladé dámě." irský přízvuk byl silně slyšet a já zvedla svou hlavu se svraštěným obočím. Podívala jsem se na Harryho, který se mračil na Nialla předtím, než jeho oči potkaly mé. Rychle jsem se podívala pryč a zpět na toho netrpělivého blonďáka a natáhla svou ruku, abych si s ním mohla potřást.

,,Hailey Clark, ráda vás poznávám." Řekla jsem, když si se mnou potřásl rukou s úsměvem.

,,Niall Horan. A potěšení je na mé straně." Řekl s mrknutím a Harry položil svou skleničku na stůl. Podíval se na mne se zúženýma očima, které zapříčinily, že mi přejel mráz po zádech. Ovinul ruce kolem niallových ramen a začal říkat vtip a oba odešli, smějící se, Niall víc váhavý. Sledovala jsem ho odcházet s otevřenou pusou. Co to do pekla? Způsob, jakým se mě zbavit, debil. Tolik k prokázání čehokoliv. Strike 2.

Produpala jsem se davem a nechala skleničku vína na náhodném stole, když jsem hledala Addison. Konečně jsem ji našla obklopenou skupinou dalších lidí.

,,Myslím, že půjdu zpátky do kanceláře." Informovala jsem ji a ona přikývla, že mne pouští.

Šla jsem přímo ven dveřmi, míjíc hromadu lidí. Někdo chytil mou ruku a já se vytrhla a přidala na rychlosti. Stále jsem šla, než jsem vklouzla do čekajícího auta a řekla řidiči adresu. Ohlédla jsem se a viděla Harryho Stylese, jak si prsty prohrabává vlasy, koukajíc na auto přes skleněné dveře místa konání. Otočil se předtím, než auto odjelo, což ukázalo, že ho to nezajímá.

Strike 3.