"Hele, už jde" zašeptal vedle mě Mike. "Kdo?" Nechápal jsem, proč se tu s klukama schováváme za rohem. "Máme tu nováčka, je to jasnej teplouš, takže.." "Takže nová oběť" uchechtl jsem se. "3,2,1" odpočítal Mike a my se vrhli na chodbu a zatarasili ji. Proti nám šel kluk,menší velikosti a něco dělal na telefonu. Měl na sobě košili s modrým motylkem a přes ní světle modrý svetřík. Když došel až k nám, vzhlédl. Všechny nás přejel pohledem a když se naše pohledy setkaly, srdce mi spadlo až do kalhot. Měl světle hnědé oči a byly plné čehosi úžasného. "Buzno" uslyšel jsem protnout ticho Mikův hlas doprovázející pochechtáváním kluků. Promnul jsem si kořen nosu, přemýšlím jak teplouš, co to se mnou je? Mike se dal do pohybu a do toho kluka strčil, zapotácel se a dál nás neutrálně pozoroval, přišlo mi, jako by to čekal. "Jste ubohý" uchechtl se holčičím hláskem. "Připrav se na nejhorší roky života" promluvil zase Mike a praštil do jeho ruky s telefonem. Ten s třísknutím dopadl na zem. "Tohle je jenom začátek" zasyčel ještě a pak nám pokynul, ať jdeme. Cestou jsme do něj ještě každej strčil. Tvářil se, jako by ho to nezajímalo. Když jsem se cestou pryč ohlédl, už klečel a sbíral svůj rozbitý telefon. Měl jsem nutkání, jít mu pomoct, a za to jsem toho nováčka nenáviděl.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
