Začínali jarní prázdniny a ja doufal, ze s rodinou někam zmizim.
Ještě pořad jsem si nedal rande s Jessicou, líbila se mi, ale nejak jsem na to neměl náladu.
Konečně naposledy zazvonilo a ja se sebral a vyběhl ze třídy jako prvni.
"Oli?" Zastavil me ve spěchu dívčí hlas.
Otočil jsem se, byla to Jessica.
Blonďate vlasy mela stažené do culíku a smutně mě pozorovala.
"Jen jsem ti chtěla popřát hezky prázdniny" začala, ale me bylo jasny, ze proto tu nebyla.
"A taky rict, ze mi nevadí, ze se mnou nechceš ven" dodala, zaborila pohled do země a chystala se odejít.
"Počkej" chytl jsem ji za paži.
"Půjdeme ted ano? Ja neměl čas, byl to fofr, zápasy a tak" ne ze by se mi chtělo, ale zkazit jsem si to u ni nechtěl.
V očích ji zajiskrilo, ona me asi mela i rada.
"Zajdem třeba do cukrarny?" Navrhla a připojila se k moji chůzi ke skříňce.
"Třeba" taky jsem se na ni usmál a odemkl svoji vrchní skříňku.
"Pardon" ozval se pro me už známý, jemný hlásek.
Oba jsme se jako napovel otočili.
Stál tam nováček a snažil se nam něco sdělit.
"Ehmm..chtěl bych ke svoji skříňce" zakoktal se, když me poznal.
"Jasne" zamumlal jsem a ustoupil.
Dneska na sobě mel hnědé sako a jako vždy, košili s motylkem.
"Nedivej se na nej tak" zaseptala mi Jessica do ucha a me došlo, ze na nej civim.
"Jak?"
"Jakoze, 'paneboze, ty si teplej, proč ses vůbec narodil'"
Promnul jsem si oči a snažil se si vzpomenout, jaké mam ve škole postavení.
Nováček se mezitím ohýbal a odemykal skříňku, přesně pod moji.
Pozoroval jsem každej jeho pohyb a doufal, ze co nejrychleji odejde.
"Počkám na tebe před školou" drkla do me Jessica, asi ji už přestalo bavit čekání.
"Pospěš si" prohodil jsem směrem k nováčkovi, pokoušel jsem se znít drsne, ale vyšlo ze me jen zaseptani.
"Aby ses nezblaznil" vyjelo z nej.
Tohle jsem nečekal, na me si nikdo nikdy nedovoloval.
Rozhledl jsem se, jestli ho někdo neslyšel, ale spolužáci chodici okolo, se ani nepozastavili.
Normálně už bych mu vyhrožoval.
Ale ted jsem jen mlčel a hleděl na jeho otevřenou, ještě nezarizenou skříňku.
Postavil se a otočil, stal u me hrozne blízko a ja cítil jeho vůni.
Vonel jako karamel smíchaný s něčím, co jsem nemohl přesně identifikovat.
Díval se mi do oči a ja o krok ustoupil, zblízka byli tmavě modré.
"Odpal" rekl jsem, ale zase to neznelo nijak drsne.
