Realita

Zkouška

Abych vás připojila do příběhu musíte vědět že žijeme ve zničeném new yourku.Každé šestnáctileté dítě podstoupí zdravotní zkoušku a pak výcvik .Kdo neprojde ukončí výcvik jako odpadlík.Po výcviku je vám přidělena práce můžete ochraňovat komunitu nebo pracovat jako rozvážeč jídla. Menší práce dovolují založit rodinu.

Věděla jsem co mě čeká ale neměla jsem odvahu přiznat že mám strach.Už co jsem se narodila se ke mě každý chová chladně.Jednou za rok ,tedy co ukončíme výcvik je den kdy se naposledy uvidíme s rodinou .Pokud projdeš výcvikem máte možnost se výdat.Nebo když té uznají za neschopného .To je hodně nepravděpodobné,vychovávají nás k přežití.

Po každé co projdu chodbou, se ohlednu a podivam do zrcadla .Dívám se a vidím vysoké čelo a malé hnědé oči .Tmavě hnědé vlasy co se rozpínají po zádech.V mých očích vidím strach .Tak jako v každém dítěti. Snažím se nedávat pocity najevo.Ale když jdu po ulici ,cítím jak mě probodávají pohledem lidi a ostatní přeživší.

Sešla jsem schody a už cítím ranní napětí z naší dnešní zkoušky.Bratr Erik jí dělá taky .Je o něco silnější než já .Psychicky i fyzicky.Mamka nervózně klepe prstama o dřevěný jídelní stůl.Táta se otáčí a pomalu zasouvá židli .Opřel se.Já jen nervózně postavám u prahu dveří a snažím se sebrat všechnu odvahu k dnešní snídani.Cítím jemný vánek ,Erik přišel. Popostrčil mě. Sedli jsme si všichni ke stolu kde byli nachystané vajíčka. Napětí kolem stolu sílilo,až nejednou se na mě Mamka podívala s pohledem miluju tě. U stolu bylo strašné ticho .Slyšela jsem jenom cinkot příborů. Dokola si omýlám že to zvládnu,že se tady další ráno setkáme .Ale všichni ví že výcvikem projde Erik ,ne já.Mamka mě po snídani vzala do koupelny .Posadila mě na vysokou židli a stáhla vlasy do drdolu.Ruku přiložila na rameno ,cítila jsem její chladný dech.

Přišla jsem dolů v černých kalhotách a šedém tričku .Mámestejnokroje,dívky .Chlapci mají jiné.Erik stál s otcem přede dveřmi.Erik byl odhodlaný vědět že je natolik zdravý aby podstoupil výcvik.Taťka měl hrdost v očích ale i strach.Přistoupila jsem k matce i otci,objala je a zašeptala:,, Ještě se jednou uvidíme před výcvikem...''.Ale sama jsem věděla že nám jeden den na rozloučení několika týdnů stačit nebude.Erik mě chytl za ruku a naznačil mi že musíme jít.S pohledem opovržení jsem odcházela.Kráčeli jsme ulicí rodinných domů ,kde se stále ve dveřích loučili děti s rodiči .

U hlavní řídící budovy se řadily děti do šesti zástupů. Stoupla jsem si za Marka(erikův kamarád z dětství).Ale neupozornila jsem na nás .Už to bylo nějakou chvíli ,až nakonec se na mě dostalo.Vešla jsem velkýma skleněnými dveřma a hleděla s obdivem dopředu. Naposledy jsem se ohlédla na Erika .Otevřela jsem ,ozvalo se;,,Pojď dál ,nebudu tu čekat věčně. ".Vysoká sympatická paní s blonďatymi vlasy mi ukázalo křeslo ,kde jsem si měla sednout.Konečně jsem měla chvilku si to tu prohlédnou. Prázdná béžová místnost s jedním oknem a několika poličkami.Stáhla mi paži obvazem ,vzala mi krev.Chvíli jsem sledovala jizvu co měla u krku ,když se sehnula pro náplast. Kontrolovala mi oči ,také jsem musela vypít nějaký " lék".Točil se mi celý svět ,chytla jsem se rámu židle,aby se všechno dalo do pořádku .Pronesla :,,Zdá se že si schopna výcviku...", plamen naděje, že zůstanou naživu uhasl.Teď teprve jsem pocítila strach....    

Jestli mátr rádi romanci doporučuji přečíst https://www.wattpad.com/story/111558289-on-my-way  

On my way, klasická romance...