Realita

Výcvik

co se to děje?Tuhle otázku si kladu denně. Nevím, co se to s mím životem děje.Jakobych ztrácela naději a žila s doměním, že existuje pouze jen to špatné.Nedokážu se rozloučit se svým starým životem už pomalu ani nevím kdo jsem.

Otec při mém ochodu z rodiny neplakal.matka se mohla sesypat.Kdo ví co se se mnou stane, nehodlala jsem se vzdát naděje.Jsem tady , připravená na tvrdou realitu, která mě venku čeká.

Loučila jsem se s pohldem na moje dětství.Se satrými vzpomínkami .

                                                                                                 -

Velká hala , okolo hlediště pro skoro celou komunitu.Podium , na které jsem hleděla jsko smyslu zbavená, se začalo přeplnovat lidmi z veškerých výcvikových center.Projela mnou vlna strachu, kterou nedokáži zastavit.

Cítím z každé strany nervozitu od dětí v mém věku.Nidko neměl výraz statečného.Znovu jsem se odhodlala k pohledu hlavních vedoucí.

Rozdělí nás do týmů.Hledala jsem v davu Erika , marně.Jsem v tom sama.Spoléhám se na sebse, svoje tělo, a mysl.

Halou se rouzezněl zvučný hlas.Od zdánlivě mladého člověka.,,Konec, nahlaste své jméno tam.."poukázal na tři velké stoly,,najděte své sourozence a odevzdejte vzorek své krve".Všichni se rozeběhli, tlačili, zběsile hledaly své polovičky.Chtěla jsem ho najít též, byl nněkde dál.Cítím jak mi podkopává někdo nohy.Chci na něho zakřičet, nejde to.Pomalu padám k zemi s pohledem na bezohledné lidi kolem mne.Už ani necítím bolest.Jen černo.Nemůžu se hnout, přeju si pouze vykřiknout jméno svého bratra.

Tak kaštonové oči by probudily i mrtvého.,,Je vzhůru."Já stále pozorovala omámeně jeho pohybující rty.,,Už by měla jít!"řekl kdosi v pozadí.Odhrnula jsem si vlasy z obličeje ve snaze něco vidět.,,Pomůžu ti."a trochu mi talčil na záda.Neustále na mě zíral, ale ne opovržlivě, ale s jistým zaujetím.,,Jméno?"Anděl, jsem mrtvá?Všechno je tak bíle.Zase jsem upadla, přeto jsem vnímala hlasy kolem mě.,,Vezmu ji k sobě, pak se uvidí.Určitě má něco s hlavou.".,,Fajn, pak ji chci vidět.Vcelku.Vycvičenou.".Slyším jen prásknutí dveřmi a ja mě někdo odnáší pryč.Jemně ...kdo to je?

                                                                _

Snažím se vyšplhat na ruce.V měkkém se blbě stává.Rozlepuju oči, pomalu rozlišuju tvary.Byt, zničený a polorozpadlý.Sedačka, v rohu postel, nechybý ani rohová kuchyn.Zbraně, vystrašená jsem dost.Většina bytů už jsou za těch pár let zpravená....tohle se mi nelíbí.S rukou na hlavě se natahuju pro nůž kosek ode mne.Plíživým krokem jdu za rohoch tohodle rozlehlého prostoru.

,,Asi tě toho nemusím učit tak moc."Citím bolest na ruce a nůž u svého krku.Jednou rukou si mě otočil k sobě.Pořád ovšem s nožem u krku.,,Jak dlouho  jsem byla mimo?"otážu se ho s očima hypnotyzovanýma najeho krátké blondaté vlasy.