Realita

Poslední den

Probudila jsem se ale na vedlejší posteli už nikdo nebyl. Asi šel Erik už dolů. S novým čistým štítem do nového dne jsem sešla dolů seděla na židličce a mlčky jedlá chleba co zbyl od večeře ale Erik nikde .Oblékla jsem si tenisky,bundu a šla jsem si sednout na verandu kde překvapivě seděl Erik se svěšenou hlavou .Chytla jsem ho za rameno a řekla:,,Dnešek bude ten nejlepší! ". Viděla jsem jak se mu koutek pusy zvedl nahoru.Pousmála jsem se. Chytla jsem ho za ruku,mermomocí jsem ho táhla dovnitř. Společně snídaně pro rodiče jsem vždycky spolu dělávali ale poslední měsíc se všechno točí kolem výcviku .
Rodiče přišli dolů a společně jsme posnídali, překvapivě u stolu nebylo ticho,spíš spousta zábavy .Všechno jsme uklidnily oblékly se do tenkých bund a vyrazily na procházku. Byl to příjemný pocit být zase všichni dohromady.Tohle jsem už dlouho necitila. Šli jsme kolem bývalého parku a trochu foukal vítr. Už něco bylo špatně jakoby mi vítr šeptal běžte domů.Můj pocit měl pravdu naproti nám šel ten odpadlík který mi řekl:,, Osudu neutečeš!" . Předstírala jsem že mi je špatně, obrátily jsme směr ,domů.Kdyby Mamka je zdravotní sestra nechala mě celý zbytek dne ležet. Proto asi věděla co mi má přimíchat do pití abych se neúčastnila výcviku.Zase jsem něco pokazila ,byl to nás den.Ale co člověk může čekat od šestnáctiletých dětí které můžou na výcviku i zemřít. Všichni jsme měli strach i rodiče, i děti... Už jsem chtěla usnout ,už jsem chtěla začít nový den bohužel s pocitem že muze být můj poslední .Je to kruté ale jak jinak chcete uchránit společnost když vás každou chvíli může někdo napadnout... Našla bych jiný způsob....já ale nejsem vyvolená.

Chcete pokračování ???dejte vědět do komentářů .každý komentář ocenim .:-*