Na cestě domů ze školy jsem si pročítala jednu knížku. Zrovna byla hrozně napínavá když Samantha spadla do propasti, kterou na ní nastražil Jack. Byla jsem do ní tak začtená, že jsem do někoho omylem narazila.
Když jsem se vzpamatovala prohlédla jsem si neznámého člověka co stál přede mnou od paty až k hlavě a omluvila se mu. Měl v ruce tu samou knížku co já.
Dlouze a hluboce si mě prohlížel svým pohledem.
Měl velké modré oči, jako dvě korálky. Nejenom že jsem v nich viděla svůj odraz, ale taky jsem viděla něco zvláštního.
Když už jsem si myslela že každý půjdeme svou cestou, podíval se na mojí knihu a řekl: Jsi první koho vidím číst tuhle knížku. Usmála jsem se na něj. "Víš že ty jsi taky první koho tohle vidím číst?"
Těmito dvěma větami to vše začalo. Jakoby se mezi námi stalo nějaké propojení které nešlo vysvětlit. Po tomhle jsme si nemohli přestat povídat. Prostě to nešlo.
Napadlo nás, že bychom si mohli jít sednout na vyhlídku, a jen si tak povídat. Je tam krásný výhled na celou vesnici.
ČTEŠ
Neviditelný přítel
RomanceMyslela jsem si že jsi normální, že jsi jako já. Ale když nás spolu viděli, tebe neviděli. Říkali že jsem mluvila sama se sebou. Potom jsem zjistila že neexistuješ. Jsi jen výplod mé fantazie.
