Šla jsem dlouhou cestou, která vedla do opuštěné zahrady. Victor tam seděl na lavičce, díval se na západ slunce a něco držel v ruce. Hned jak si mě všiml usmál se na mě. Sedla jsem si vedle něj.
Chtěl jsem ti něco dát.
V ruce držel malou fialovou krabičku, otevřel ji. Byl v ní prsten. Stříbrný se třpytícími kamínky. Byl nádherný.
Vem si jej a nikdy nesundávej.
ČTEŠ
Neviditelný přítel
RomanceMyslela jsem si že jsi normální, že jsi jako já. Ale když nás spolu viděli, tebe neviděli. Říkali že jsem mluvila sama se sebou. Potom jsem zjistila že neexistuješ. Jsi jen výplod mé fantazie.
