Procházela jsem se s Victorem kolem řeky. Sedli jsme si na lavičku a dívali se na západ slunce. Victor mě chytil za ruku, podíval se mi do očí. Musím ti něco říct. Řekl mi skleslým hlasem.
Jenže v tom mi zazvonil mobil. Byla to Marta, tátova přítelkyně. Řekla mi že musím okamžitě do nemocnice táta měl autonehodu. Victor to nestihl doříct a já musela rychle utíkat. Byla jsem hrozně vystrašená. Utíkala jsem tak rychle že mi málem praskly plíce.
Když jsem přišla, Bylo tam hrozně moc lidí. Marta na mě čekala u automatu s kávou. Rozběhla jsem se za ní, a zeptala se co se stalo.
Musely jsme čekat v čekárně než nás sestřička zavolá. Byla jsem nervózní a potily se mi dlaně. V hlavě se mi honily ty nejhorší myšlenky...
ČTEŠ
Neviditelný přítel
RomanceMyslela jsem si že jsi normální, že jsi jako já. Ale když nás spolu viděli, tebe neviděli. Říkali že jsem mluvila sama se sebou. Potom jsem zjistila že neexistuješ. Jsi jen výplod mé fantazie.
