Dnes mě Victor vzal do opuštěné staré zahrady poblíž naší vesnice. Nikdy jsem tu nebyla.
Okolo nás byly kytky, a my si lehli do trávy. Bylo to tu krásné. Ptáci zpívali, kytky voněly. Dívali jsme se na oblohu, a povídali si. Když vtom mě Victor chytil za ruku. Podívala jsem se na něj. "Červenáš se" řekl usměvavě. Nic jiného jsem už neříkali.
Nastal ten moment, kdy slova byla zbytečná. To ticho nás spojovalo víc.
Zamilovaně jsme po sobě pokukovali, a já přemýšlela o nás.
S ním jsem se cítila jinak.
S ním jsem mohla být sama sebou.
Uvědomila jsem si že jediné co chci je být s ním. Jako jsme byli spolu dnes, budeme spolu i zítra a navždy.
ČTEŠ
Neviditelný přítel
RomanceMyslela jsem si že jsi normální, že jsi jako já. Ale když nás spolu viděli, tebe neviděli. Říkali že jsem mluvila sama se sebou. Potom jsem zjistila že neexistuješ. Jsi jen výplod mé fantazie.
