His little princess

Chapter one.

Zdravím!:) Přináším Vám první díl nové povídky, tak snad se vám bude líbit a budete trpěliví, dlouho jsem nepsala!:D:3

Přeji hezké počtení.

Dřela jsem. Dřela jsem na sobě jako pes a stále to nebylo dost, potila jsem se snad i na místech, na kterých to nebylo možné. Mine-nii zrovna v tu dobu přišel ze školy, pokaždé když viděl nějakou mojí chybu, začal se rozčilovat, na čele mu vyskákaly hrůzostrašné vrásky, chtělo se mi brečet.
"Mine-chin, nekřič na svou malou sestru." Saki. Pohladil mě po vlasech.
"Na, dej si křupku" zakroutila jsem hlavou, vložil se do toho bratříček."Murasakibaro, chce hrát basket, tak ať ho hraje pořádně, kdyby se někdo dozvěděl, že Daikiho mladší sestra je lemra na basket, " Jen co to dopověděl, tím namyšleným tónem začaly mi slzet oči.Skenoval mě pohledem a chystal se něco dalšího říct. Byla jsem v koncích. Basket jsem uměla vlastně dost dobře, byla jsem kapitánka dívčího basketbalového týmu nižší střední Teiko, jako prvačka jsem si myslela, že jsem dosáhla dost, " dopadlo by to hodně blbě."Neznala jsem ho, neznala jsem toho Mine-niiho, který tu předemnou stál." Aominecchi-" Mine-nii okamžitě přerušil blonďáčka, kterého jsem měla tak ráda, byl jako plyšový medvídek." Nepleť se do toho Kise nebo ti to zase natřu ve hře jeden na jednoho" zavrčel." Dokud bude hrát takhle, neznám ji." řekl chladně a odebral se pryč. To už jsem ale nevydržela a dopadla k zemi." Sumi-chin " Saki mě vzal okolo ramen do toho svýho bratříčkovskýho objetí, které by mi měl dát někdo úplně jiný.Možná, kdybych s klukama nebyla na každém zápase a trénincích, také by se chovali stejně.Už dlouho se díky Akashimu kluci chovají jako naprostí blbci. A zvlášť můj bratr, který pochopil, že jediný, kdo ho může porazit je on sám. Za každou cenu, mu chci dokázat opak."Katsumicchi, vstávej." méďův pohled byl jiný, odhodlaný, setřela jsem si slzy rukávem od mikiny, postavila se a po celý zbytek dne až do večera jsme trénovali, Saki se na nás díval s balíčkem křupek v ruce, jako na nějaký film, který ho náramně bavil.Vděčně jsem méďu objala a usmála se na něj.
"Moc ti děkuju Kisecchi." jeho koncovka, byla nakažlivá, měla jsem jí opravdu ráda, spíše jsem jí opravdu ráda používala.Cítila jsem uvnitř sebe nával spokojenosti, držela jsem se tempem médi jako klíště, ale ještě bylo hodně co dohánět, měla jsem styl mého bratříčka, který se Kisemu nedařil okopírovat, né úplně." Za nic mi neděkuj Katsumicchi " cvrnkl mi do nosu a já se zaculila. Se Sakim a méďou jsem vždy trávila nejvíc času.Skočila jsem po fialovovláskovi a čmajzla mu lízátko z pusy.
" To mám za odměnu " vyplázla jsem jazyk a na rozloučenou zamávala, viděla jsem méďův pobavený pohled, no ten druhý se v tu chvíli mračil, mávli mi nazpátek a já se rozeběhla domů, abych stihla večeři, protože si máma potrpí na dochvilnosti, no a také proto, abych se vyhla tomu, že by mě Saki zašlápl jako brouka.I přesto, že jsem se domů těšila na osvěžující sprchu, bála jsem se Mine-niiho. Zatřepala jsem hlavou a rozrazila dvířka od branky, která se zamnou zaklapla, zaslechla jsem otcův hlas z dílny.
" Katsumi, kolikrát ti mám říkat, že ta branka má kliku " byl celý zamazaný od oleje, staral se o mojí druhou zálibu, nevinně jsem pokrčila ramena, pohled mu změkl a jen mávl rukou.
"Na tom teď nezáleží, až se osprchuješ a povečeříme podívame se na tu krasavici, co myslíš?"
" Um." rozzářily se mi oči a nadšeně jsem kývla.
"Ahoj mami" zahulákala jsem do domu, dostala jsem jako obvykle ostrou odpověď, utahovala jsem si z mámy stejně jako táta.
" Padej se vysprchovat a pak ke stolu"
"Jistě šéfe" vyplázla jsem na ní jazyk, když jsem procházela kolem kuchyně a schytala plesknutí vařečkou přes zadek.
Na tohle už jsem byla stará. Uchechtla jsem se sama pro sebe, když jsem procházela okolo bráchova pokoje, měl opět písničky na plný pecky, jo mami tvoje zlatíčko může cokoli...Vlezla jsem do pokoje a hned zahla nalevo, měla jsem samostatnou koupelnu, kterou jsem zbožňovala. Mezitím co jsem si napouštěla vanu, skončily ve vodě tak dva litry pěny. Blázen...Ve vaně jsem ze sebe vydrhla všechny stopy po dlouhém unavném tréninku, po čištění zubů jsem seskákala, v šedých teplákách a černé mikině s kapucí, po schodech dolů a hnala se do kuchyně jako tornádo, sedla jsem si ke stolu ještě brzo, proto se mi z břicha ozval takovej kraken, ze kterýho měla máma tik v oku.
"Katsumi pojď to vzít." zabrblala, měla jsem pocit, že měla svůj týden, ale vstala jsem a pomohla jí, poté táta vypakoval nii-ho z pokoje a šlo se jíst, s tátou jsme to zhltali a dostali seřváno, ale já musela, těšila jsem se na svojí holčičku." Měla by být spravená, můžeme je jet projet." usmál se na mě táta, když mě držel okolo ramen a otevřel tlačítkem dveře do garáže, když jsem jí viděla, jak se leskne a vypadá naprosto skvěle rozeběhla jsem se k ní a začala jí všude pusinkovat. Obkroužila jsem jí snad milionkrát, abych se ujistila, že je vážně spravená a pak si vzala helmu.
"Máma nás zabije." podívala jsem se na tátu, který pokrčil ramenama a kývl, oba jsme nastartovali a jeli projet svá zlatíčka.Bylo to dokonalé, vítr ve vlasech, všechny středoškolácké problémy pryč, volná hlava a jen noha na pedálu, díky kterému jsem se cítila volněji a volněji. Co na tom, že mi každý říkal, že jsem dárce orgánů, nechápali mojí lásku k těm strojům, milovala jsem svou motorku stejně jako basketbal. Dvě věci, u kterých jsem schopná se upřímně usmát mám přímo před sebou a pomalu, ale jistě je držím. A až je chytím, nikdy je nepustím."Tak co?" tátovi se rozšířil úsměv na tváři, když viděl ten můj od ucha k uchu.
"Perfektní!" sundali jsme si helmy a dali je na držák, motorky opřeli o stojan a šli domů, kde nás čekala naštvaná máma, nakonec jí však pohled změkl a usmála se. Popřála jsem rodičům dobrou noc, dala každému pusu natvář a vyběhla schody, otevřela dveře, kterými jsem za sebou práskla, omylem, a skočila na obří postel, kde jsem se zachumlala do nadýchaných peřin a polštářu, usnula jsem s poslední pozitivní myšlenkou.Není to tak špatný den. Uznala jsem nakonec.

Ták, první kapitola za náma, myslím, že až se rozepíšu bude to lepší, tedy, alespoň v to doufám.Budu ráda za každou kritiku.!:)Tak zatím, ssu~ :3