His little princess

Chapter two.

"Katsumi, vstávej. " něco semnou začalo šíleně třepat.
"Musím odrodit toho jednorožce, potom mě zavři do blázince" zamumlala jsem ze spánku, další bláznivý sen.

" Katsumi příjdeš pozdě." tentokrát jsem vyletěla z postele, protože mi máma zařvala do ucha.
" Mami kdy jsi se změnila v sirénu?" nadzvedla jsem obočí a zívla si, dostala jsem jen zamračený pohled a bouchnutí dveřma.
Podívala jsem se na basketbalový míč, který ležel v rohu místnosti i s mojí kabelkou a pousmála se, vstala jsem a šla si do koupelny vyčistit zuby, nanesla dost chabé množství řasenky a šla se obléct do uniformy.
Dole v kuchyni už seděl nii-chan a nepřítomně hleděl do misky plné čokoládových kuliček a mléka. Trošku jsem znejistěla a odsunula si židli na druhé straně od něj, mezi nás se posadil táta a zvědavě si nás přeměřil pohledem.
Pak dal nii-mu pohlavek. Tomu vyskočila žilka na čele a rozmáchl rukama.
"To bylo jako za co?" zahudroval, táta se pobaveně zasmál tak, že si rozlil kafe na to máma krájící zeleninu zareagovala tak, že švihla s nožem a zaťala pěsti, vzala štos novin a začala tátu nahánět po domu. Semtam jsem zaslechla jen ' Budeš si to prát sám' 'ty jsi takovej idiot, že by ten ubrus změnil barvu i z obyčejné vody' ' já se na to vykašlu' ' budeš makat místo mě'.
Podívali jsme se na sebe s nii-chanem a rozesmáli se, tak že jsme se drželi za břicha a stírali slzy, potom jsme si oba uvědomili, že pan Nikdoměnedokážeporazit mezi námi vymyslel jakousi zeď, kterou nezboří ani jeden z nás během nějaké chvilky, takže jsme se začali věnovat snídani.
Táta doběhl ke stolu celej domlácenej a zakopl o futra, když jsem se podívala dolů na zem, vypadalo to, jakoby mu duše vyletěla z těla, ale i přesto ukázal palec nahoru a ztěžka vydechl.
"Idiot" zamrmlala máma a šla pokračovat v krájení zeleniny.
" Upřímně, chtěla bych mít takové manželství" utahovala jsem si z nich, když mě spražil mámin ještěslovoazabijutě pohled, zmlkla jsem.

Jako každé ráno na mě čekal Saki a Kise, táta z toho byl jako obvykle trošku vykolejený, nebyl zvyklý na to, že moje přítomnost někdy někoho zajímala neboť důležitý byl vždy můj bratříček.

"Dobré ráno, Katsumicchi"

"Kise-chin neber mi mojí malou Sumi-chin" zamručel Saki a ovanul okolo mně ty svoje dlouhé ruce. Kise se nabručeně otočil a šel před námi, Saki si mě zvedl na ramena, krapet jsem zčervenala, protože se mi zdálo že mohl vidět něco, co by neměl, ale nakonec jsem si užívala perfektní výhled, máchala nohama a tahala ho za fialové dlouhé vlásky.

Blonďáček ťukal zběsile do mobilu.
"Kisechin ty máš nějakou holku, že jo?" šťouchl do něj Saki, takže jsem se mírně předklonila a měla pocit, že spadnu.
"Ty idiote!" dala jsem mu pohlavek a vyčkávala Kiseho odpověď, zajímalo mě to.
"Ne, píšou mi fanynky." šlo vidět, že zalhal, měl takový utrápený výraz, donutilo mě to přemýšlet nad tím co se mohlo stát. Vrtalo mi to hlavou celou cestu do školy. Nikdo nepromluvil jen Saki si pobrukoval.
Před školou mě Saki sundal z ramen a já si upravila sukni. Měla jsem radši tepláky než sukně. V teplácích jsem se nemusela hlídat.

Kabelku jsem si urovnala tak, abych se cítila pohodlně a mávla jim s obřím úsměvem. Mířila jsem do šatny, kde jsem se setkala s Akashiho chladným pohledem, ten jsem mu vrátila a posměšně si odfrkla. Ostříhal si vlasy na idiota. Měla jsem co dělat, abych nevybouchla smíchy, to asi zaregistroval a proto se zamračil.
Zaťukala jsem si na čelo, abych mu nějak naznačila jak dementní je, když si hraje na něco co vlastně není, ale to ho rozzuřilo ještě víc a už chytal po nůžkách, ale Mine-nii ho zaneprázdnil svou přítomností, pochybovala jsem o tom, že si mě vůbec všiml, tak jsem využila příležitosti a zmizla jim z dohledu na první hodinu.

Jako každý den jsem z okna pozorovala to dění tam venku a výkladu naší přísné učitelky nevěnovala ani kapku pozornosti.V hlavě mi utkvěly každodenní myšlenky, které mi občas nedávají spát. Hlavu jsem si podepírala a mžourala očima po školním dvorku tak dlouho, dokud mě netrefila křída do nosu.