1.

584 36 7
                                    

Přitiskla jsem čelo k oknu a pozorovala jsem dešťové kapky, které se rychle snášely k zemi. Šla bych ven. Připomnělo mi to Lucase. To jak jsem s tím tupcem běhala v dešti a zimě, když mi ukradl deník - který jsem si tehdy psala - a nechtěl mi ho vrátit. Vyběhl z domu a bylo mu úplně jedno, že venku lije jako z konve. Hořce jsem se nad tím usmála, protože tohle všechno je pryč - on je pryč. Nejde ani popsat, jak šíleně se mi stýská. Měli jsme snad ten nejlepší vztah mezi bratrem a sestrou v historii lidstva - žádný perverznosti, úchyláci. 

Tak moc jsem si přála, aby se vrátil. Slíbil mi to, ale očividně se na mě vybodl. Musela jsem snášet našeho věčně opilého otce. Někdy si říkám, jestli to má vůbec cenu. Vykoukla jsem z pokoje. Otce jsem neviděla, ale i přes to jsem se neodvažovala odsud vyjít. Pohledem jsem skenovala dolní patro. Pohled se mi zasekl na kuchyňských nožích, které ve mně vyvolaly příval vzpomínek. Naposledy jsem se pořezala ve třinácti. Tehdy mi na to Lucas přišel a musela jsem mu slíbit, že už to neudělám. Jsem na dně. V depresích se utápím už nějaký ten čas, ale ještě jsem to neporušila. 

Zaslechla jsem třísknutí dveří a tak jsem rychle a zároveň neslyšně zavřela dveře. Zamkla jsem dveře a schoulila jsem se na postel. Když mě někdo vidí, ani by nepomyslel na to, že prožívám něco takového. Vypadám jako normální holka, ale vevnitř mám tmavé místo, kde skrývám všechnu bolest, utrpení, smutek.. Z dolního patra bylo slyšet otcovo nesmyslné blábolení. Unaveně jsem si sedla ke stolu a znovu jsem se začala dívat z okna. Nic lepšího na práci nemám. Složila jsem hlavu do dlaní a pomalu se mi začaly klížit oči.

Zmateně jsem zamžourala po pokoji, ale potom mě probral pohled na hodiny, které ukazovaly 9:35. ,,Kurva, zaspala jsem!" vystartovala jsem ze židle a málem jsem se rozplácla na podlahu. 

Vyběhla jsem do koupelny, kde jsem si opláchla obličej ledovou vodou. Nanesla jsem lehkou vrstvu řasenky a překryla jsem si kruhy pod očima. Vyčistila jsem si zuby a nanesla jsem tenkou vrstvu linek a lesku na rty. V břiše mi nesouhlasně zakručelo a já si pouze povzdechla. Promiň žaludku, ale dnes snídani vážně nestíhám. Vpadla jsem do pokoje, kde jsem se převlékla do krátkých riflových kraťásků, černého Jack Daniels tílka a kolem pasu jsem si uvázala kostkovanou košili. Popadla jsem tašku a vyběhla jsem z pokoje. Dole jsem na botníku popadla nejjednodušší možnost - černé converseky. Vyběhla jsem ze dveří a sprintovala jsem ke škole.

Po chvilce jsem byla u školy. Vpadla jsem do budovy a zamyslela jsem se. Co že máme teď za hodinu? Už vím - literaturu! Vyběhla jsem do třetího patra, což mě slušně zřídilo. Na těch schodech se skoro nedalo chodit a škola byla moc líná na to, aby utratila za pitomé výtahy. Před vkročením do třídy jsem si upravila vlasy a oblečení. Povzdechla jsem si a zaklepala jsem na dveře, které jsem následně otevřela. Viselo na mně nemálo pohledů včetně toho učitelčiného. Skenovala mě přísným pohledem.

,,Omlouvám se, že jdu pozdě. Nezvonil mi budík," zamumlala jsem a sklopila jsem hlavu.

,,Sednout, dostáváš poznámku," řekla pronikavým hlasem. 

Beze slov jsem zaplula do zadní lavice vedle mé kamarádky - Alex.

,,Čau," zašeptala a drkla do mě loktem.

,,Nazdar," usmála jsem se na ni.

,,Cos včera dělala, že seš tak zřízená?" sjela mě pohledem.

,,Depkařila jsem," přiznám a kousnu se do rtu. ,,Lucas," vysvětlím, když uvidím její nechápavý pohled.

,,Aaaah, táák!" kývla hlavou. ,,Asi to-," načala větu, ale přerušila ji velká rána.

NedoceněnáKde žijí příběhy. Začni objevovat