Nedoceněná

2.

Pohlížela jsem na lidi kolem mě a v ruce jsem křečovitě svírala lístky na vlak. Přišlo mi šílené, jak všichni někam spěchají. Lidé po mě hází opovržlivé pohledy. Je mi to jedno. Poslední dobou většinu lidí nenávidím. Všichni jsou snobi a zahledění pouze do sebe. Jako by ostatní lidi neexistovali. Nemají pochopení a ani slitování. Nechápou, že někteří mohou mít zničené životy a jsou na dně. Nechápou.. Nepotřebují chápat.. Někdy přemýšlím, proč jsem ještě pořád v tomto pošetilém světě.Měla jsem sto chutí do něčeho kopnout. Byla jsem naštvaná..

Vlasy mi začaly poletovat kolem hlavy a hlasité skřípání brzd oznámilo příjezd vlaku. Počkala jsem, až se všichni nacpou dovnitř a potom jsem v klidu nastoupila já. Nastoupila jsem do volného kupé a hodila jsem svou tašku nad sedadla. Vlak se rozjel, a tak jsem si sedla a svůj pohled jsem upírala z okna. Můj žaludek znovu vypověděl o svém stavu a já se to pokusila ignorovat. Musela jsem mít řasenku po celém obličeji, ale všechno mi momentálně bylo jedno. Lucasovu mikinu jsem si přehodila přes sebe a zavřela oči.

Probudilo mě cvaknutí dveří do kupé. Dovnitř vpluli dva kluci oblečení v černém. Stále jsem dělala že spím. O něčem se velmi hlasitě bavili, ale já jsem se jejich rozhovor snažila nevnímat. Cítila jsem, jak se sedadlo hýbe. To po tom snad skáčou, ne?

,,Seš baba, Andy," řekl jeden z nich.

,,Nejsem," bránil se ten Andy.

,,Tak pohni," vyzval ho ten první.

,,Víš, Ashi, normální lidi nekreslí po obličejích náhodných spících spolucestujících," řekl klidně Andy.

,,Baba! Baba! Baba!" vysmíval se Ash. No to snad nemyslí vážně?

,,Tak fajn!" vybouchl Andy. Uslyšela jsem pár kroků směrem ke mně a tlumené nádechy a výdechy. Prudce jsem otevřela oči a chytla jsem asi Andyho za ruku, kterou jsem mu zkroutila za záda. Vypadla mu z ní černá fixa a obličej zkroutil do bolestné grimasy. Ten druhý kluk - Ash - vybouchl smíchy.

,,No to si děláš prdel! Andyho zmlátí holka!" ječel Ash mezi výbuchy smíchu.

,,Asi brzo zmlátím tebe, jestli nesklapneš," zavrčela jsem směrem k němu. ,,To je drzost," odfrkla jsem si. Pustila jsem Andyho a sedla si zpátky na mé místo. Andy na mě ublíženě a zároveň vystrašeně hleděl. Otřel si prach z černých džín a zahanbeně si sedl zpět na své místo. Vítězně jsem se usmála a upřela jsem pohled ven z okna na temnou krajinu, ale po chvíli mi hlava zase začala klimbat, a tak jsem znovu ulehla ke spánku.

Z mého spánku mě vytrhlo další cvaknutí dveří. Čekala jsem, že ti kluci vystoupili a nebo, že vešla revizorka, ale když jsem rozevřela oči, uviděla jsem velice známou tvář.

,,Tady jsi, ty čubko!" zakřičel.

,,Davide," zavrčela jsem a stoupla jsem si, ale to už mě držel za vlasy. Dovnitř vešla parta jeho kumpánů.

,,Hádám, že to jsou tvoji kamarádi," zasmál se. Jeho "kumpáni" se na ně vrhli. Tohohle jsem se zhrozila. Bylo mi jasné, že se to děje kvůli mně, ale v mé přítomnosti nevinným lidem nikdo ubližovat nebude. Vytrhla jsem se z Davidova sevření bez poškození mých vlasů a vrazila jsem mu takovou pecku, že odletěl z kupé na chodbu.

,,Vytřu s tebou podlahu, ty kreténe!" zařvala jsem na něj. David se zvedl ze země a utekl. To je mi ale "hrdina". Vrátila jsem se zpět dovnitř do kupé a pomohla jsem klukům od té "špíny". Prostě jsem je tak nějak zpracovala. Pořád se jedná o nevyřízené účty. Dostala jsem Davida do pasťáku za drogy a ten se mi za to chce pomstít. Vrazila jsem poslednímu z nich a uslyšela jsem křupnutí. Asi jsem mu zlomila nos. Jejda.. Jo. Takhle to vypadá, když má holka navrch. Ti dva na mě fascinovaně hleděli.