Ati a Já

1.Část Týden s youtuberama

Seděla jsem u notebooku, ve svém pokoji, když mi zazvonil telefon. Volala mi má kamarádka Evča. ,,Ahoj Evi," řekla jsem. ,,Ahoj Vici, neuvěříš, co jsem našla!" vyštěkla na mě nedočkavě. ,,Co?" řekla jsem klidně, narozdíl od ní. ,,Za čtyři dny se koná akce, která se jmenuje Týden s Youtuberama, vstupný je 500 kč, musíme tam ject!" Uchechtla jsem se. Sledovaly jsme You Tube strašně dlouho a fandily snad každému youtuberovi na něm. ,,Počkej, moc jsi mi toho neřekla, pošli mi odkaz na tu stránku, prosím." ,,Jasně, vydrž chvilku." řekla. Za chvíli jsem otevřela stránku, měla fialové pozadí a nahoře velkými tučnými písmeny byl nápis ,,Týden s youtuberama". Sjela jsem dolů a přečetla jsem si zbylé informace. Konalo se to za čtyři dny, byla to akce na týden, plná youtuberů. Zaplatila jsi vstupné a mohla jsi celý den volně chodit mezi youtuberama, sbírat podpisy a fotit se s nima. Byla to venkovní akce, kolem byly stánky, kde většinou daný youtuber byl. ,,No vypadá to skvěle, tak ještě zjisti kdy nám jede autobus do Prahy a můžeme se vydat!" řelka jsem a Evča mi zapištěla nadšením do telefonu.

Byly dva dny před akcí a já jsem se nemohla dočkat. S Evčou jsme si povídaly, za kým půjdeme a vymýšlely všechny možné i nemožné teorie, které se můžou stát. Každý den jsem si pustila alespoň jedno video od každého youtubera, který tam měl být. Vymazala si polovinu fotek ve svém mobilu, aby jsem mohla fotit a sbalila si věci. Plánovaly jsme, že tam budeme chodit celý týden. Domluvila jsem se se svým přítelem, že u něj přes týden budu. Radost mi však nevydržela dlouho, když mi Evča večer zavolala a řekla mi, že akci odvolává, že jede se svým přítelem na týden pryč. Strašně se mi omlouvala a slibovala mi, že pojedeme příště, ať tentokrát jedu sama. Řekla jsem jí, že je všechno v pořádku a zavěsila jsem jí. Neměla jsem chuť tam ject. Nakonec mě přítel po dvou dnech, co akce začala přemluvil, abych jela alespoň za ním. Protože jsem měla ještě sbaleno, vydala jsem se hned.

Za Davidem jsem přijela asi v deset hodin večer. Přivítal mě dole u dveří a zavedl nahoru. Povídali jsme si a já jsem se nakonec rozhodla, že se na akci podívám a vyfotím se s pár youtubery. Protože jsem s sebou neměla moc peněz (nepočítala jsem, že na akci půjdu), vystačilo mi to na jeden den tam, a ještě pár korun na jídlo a tak... David mi řekl, že mě po pěti dnech odveze domů. Šla jsem si brzo lehnout.

Druhý den jsem se oblékla do kraťasů a volného trička. Na stole ležel papír od Davida, kde stálo ,,Jsem venku, vrátím se později :* " Vyrazila jsem v jednu. Procházela jsem se po Praze. Ještě pár minut a budu tam. Byla jsem ráda, že se tam jdu podívat, ale scházela mi Evča, zároveň jsem na ní ale byla i naštvaná, že to tak narychlo odvolala. Blížila jsem se čím dál víc a s radostí jsem se rozhlížela kolem. Najednou jsem uviděla na druhé straně silnice povědomou tvář. ,,To je David!" řekla jsem. Vzdaloval se a po chvilce mi zmizel z očí v nějáké uličce. Chtěla jsem ho jít překvapit, proto jsem počkala až přejedou auta a rychle jsem přeběhla na druhou stranu. Koukla jsem do uličky a tam stál. Stál tam a líbal se s ní. Na chvíli jsem nevěděla co mám dělat, stuhla jsem a nemohla se pohnout. Začaly mi slzet oči. Hluboce jsem se nadechla a on si mě všimnul. Vyděšeně se na mě podíval. ,,Já ti to vysvětlím!" řekl, zatímco já už jsem rychlostí od něj odcházela. Odstrčil tu holku a rozběhl se za mnou, chytil mě za rameno. Já se rychle otočila: ,,Nemusíš mi nic vysvětlovat!" vyjela jsem po něm. ,,Není to jak si myslíš, já..." ,,Jo, lepší větu neznáš? Tohle je trochu ohraný, jestli chceš už někoho podvádět, tak si aspoň vymysli lepší výmluvu, než je tahle!" ,,Já ti..." ,,Jdi do hajzlu." řekla jsem, kopla ho a utekla od tamtud. Nevěděla jsem kam běžím, prostě jsem běžela. Sedla jsem si za nějáký stánek a brečela tam. Měla jsem hlavu v kolenou a nemohla přestat. ,,Ehm... Jsi v pořádku?" řekl někdo. Ani jsem se nepodívala, kdo to je a zavrtěla hlavou. Byl to mužský hlas. Slyšela jsem, že přišel blíž a klekl si vedle mne. ,,To bude dobrý," řekl, a dal mi ruku kolem ramenou. Nevěděla jsem, co mám dělat. Mám ho snad obejmout? Nebo tu dál brečet jako blbec? Ne! Sice jsem ani nevěděla kdo to je, ale obejmula jsem ho. Během chvíle mi to bylo jasné. Byl to Ati. Dřív by jsem byla asi úplně mimo, že se objímám s youtuberem, ale nebyla jsem ničeho schopná jenom ho držet a brečet. Po chvíli jsem se ale nenápadně chtěla ujistit, jestli je to opravdu on. Malinko jsem se odtrhla a pak jsem se zase rychle vrátila zpět. Byl to on! Přimáčkl mě k sobě víc, v tu chvíli jsem přestala brečet. Nechala jsem poslední slzy, aby skáply na jeho tričko. ,,Až to tady skončí, můžeme jít třeba na kafe, co ty na to?" Zakývala jsem hlavou. ,,Dobře, tak se tady sejdeme, třeba... v sedm?" ,,Dobře," řekla jsem chraptivým hlasem. Po chvíli mě pustil, utřela jsem si tvář, na které byly ještě slzy a usmála se na něj. Úsměv mi oplatil a odešel. No jo, ani jsem si to neuvědomila, kousek za mnou byla akce, na kterou jsem chtěla jít! Když jsem se trochu vzpamatovala, šla jsem zpět do Davidovo domu a doufala, že tam nebude. Odemkla jsem dveře, vyběhla nahoru a sbalila si všechny svoje věci. Protože tam nebyl, nemusel mě zdržovat svými kecy ,,Není to tak, jak to vypadalo!", nejhorší bylo, že to neudělal poprvé. Ale tohle byla poslední kapka. Klíče jsem mu nechala před bytem a odešla.