Ati a Já

11.Část Dítě

Vstal z postele a došel si pro tašku, která ležela u dveří. Zatímco v ní něco hledal, jsem se posadila. Za chvilku se otočil a v ruce držel nějáké lístky. ,,Co to je?" zeptala jsem se. ,,Lístky na koncert." ,,Na jakej koncert?" ,,Blink 182" řekl v klidu. ,,Cože?!" vyskočila jsem postele a rozběhla jsem se k němu. ,,Děláš si srandu?!" Zavrtěl hlavou a podal mi dva lístky. Hned jsem začala číst. ,,Ježiši to je úžasný!" objala jsem ho a za zády jsem si stále lístky pročítala. ,,Ale až za půl roku." Podívala jsem se na datum. ,,To nevydržim..." řekla jsem sklesle. ,,Ale jo," povzbudil mě. Odtáhla jsem se a vlepila mu malou pusu na tvář. ,,Jsi úžasnej" zašeptala jsem a on mě objal. 

Půl roku uteklo strašně rychle. S Martinem jsme čerstvě bydleli spolu... Ještě pár dní před koncertem mi volala Evča. ,,Mám pro tebe novinku," začala, ,,Je to dobrá novinka. Není to teda stoprocentně jistý, tak na devadesát jedna procent..." ,,Vyklop to," pobídla jsem jí nedočkavě. Oddychla, ale neznělo to smutně. ,,Asi jsem těhotná." ,,COŽE?!!!" vypískla jsem. ,,ASI!" zopakovala, ,,Panebože, to je úžasný! A Vadim to ví?" ,,Jo," ,,A...?" ,,No dobrý," ,,Pff," odfrkla jsem. ,,Přemýšlíte už o jménu?" ,,No, tak trochu..." ,,Povídej!" ,,No holka by byla Alexandra," ,,hm?" ,,A kluk Max," ,,Páni, Vadim souhlasí?" ,,Asi jo." ,,Panejo! To je úžasný, moc Vám to přeju!" ,,A co ty a Martin?" ,,No skvělý, pozítří jdmeme na ten koncert a... No prostě super." ,,Ahá. Super tak se tam zejtra mějte pěkně!" ,,Jo díky," Pořád se mi to motalo v hlavě: ,,To neni možný, ty budeš mít mimčo!" ,,Nemůžu se dočkat," Slyšela jsem jak se jí třese hlas. 

Vydali jsme se na cestu, se spojenýma rukama. Dorazili jsme na místo. Po koncertě jsme šli domů, byl naprosto úžasnej, bavili jsme se o něm snad celou cestu. Než jsme došli domů, zastavili jsme na pizzu, a vydali se zase dál. ,,...Evča asi bude těhotná," vzpomněla jsem si. ,,Fakt?!" Trochu se zastavil. ,,To je skvělý! Co na to Vadim?" uchcechtl se. ,,Prej ,,dobrý,," ,,A jména?" ,,Alexandra nebo Max." Usmál se. Od té doby co jsem mu o tom řekla, mlčel. Že bychom do toho taky praštili? motalo se mi hlavou Ještě ne... Trochu mě děsí... Proč nemluví?! ,,Ehm," začala jsem a ani nevěděla co mám říct, ,,O čem dumáš?" ,,Jenom tak" usmál se a stiskl mi ruku. FAKT mě děsí!  

,,Je to stoprocentí," oznámila nám Evča a napila se svého džusu. Vadim jí držel za druhou ruku a já s Martinem na ně šťastně civěli. ,,A už víte co to bude?" ,,Nejspíš kluk," ,,Gratuluju," řekl Martin. Usmála jsem se na Vadima. ,,Takže Max," Pokývli. ,,A..." začala Evča, ,,nebo nic," ,,Když něco načneš, bylo by dobrý to dopovědět," zašklebila jsem se na ní. ,,Vy dva spolu dítě plánujete?" ,,No tak asi jo, do budoucna." odpověděl Martin. ,,Super! Budou kamarádi!" Usmála jsem se a stiskla pod stolem Martinovo ruku.  

Za devět měsíců se Evče a Vadimovi narodil zdravý chlapec, Max. Seděli jsme v porodnici a dívali se na malýho. Evča brečela. ,,No neni úžasnej?"  prolomila ticho. ,,Teď je řada na Vás," řekl Vadim. Martin se šibalsky usmál. 

Moc Vám děkuji, za přečtení této kapitoly. Mám tu pro Vás zprávu, z který nejspíš nebudete úplně nadšení: Tohle je asi jedna z posledních kapitol. Už tak něják nevím co psát dál a psát jenom, aby jsem něco psala... To je o ničem. Doufám, že mě chápete a STRAŠNĚ MOC Vám děkuju za všechnu podporu :) Knížky budu psát, ale v poslední době to něják nestíhám :D ...To víte škola, kroužky,... :D Nicméně knížku prostě něják zkrátím a Vám ještě jednou moc děkuju, a u další kapitoly BYE! :)