Ati a Já

2.Část První noc

Dál jsme si povídali. Asi po dvou hodinách jsme vyšli z restaurace, šli jsme vedle sebe. Procházeli jsme a povídali si dál, nevěděla jsem kam má namířeno, ale následovala jsem ho. Byli jsme kousek od jejich hotelu, a Martin to znovu vytáhl: ,, A, ...Ehm, nechceš fakt u nás bejt přes noc, nechci ti to něják vtírat, jestli tu nechceš bejt, jednoduše to řekni. Ale, myslel jsem, že by ti malá pomoc přišla vhod?" Do očí se mi vkradly slzy, chtěla jsem ho obejmout, ale jenom jsem tam nehybně stála a koukala do země. Potom jsem skoro neznatelně zakývala hlavou. Obejmul mě a pak jsme se vydali směrem k ubytovně. Cestou jsme potkali docela dost youtuberů, podivně se na mě dívali, ale já se pokoušela ignorovat to. ,,Tak tohle je náš pokoj." řekl a já jsem si stoupla před dveře. Byl to malý, útulný pokoj, u dveří byla jedna postel, hned na proti ní bylo okno, stejně tak na druhé straně. ,,Koupelny jsou v dolním patře, jídelna, tu ti ukážu zejtra a záchody jsou tady." řekl a ukázal mi dveře. Kývla jsem. ,,Kam si můžu odložit?" zeptala jsem se. ,,Sem," odšoupl kus svých věcí a ukázal na zem. Položila jsem si tam batohy a dál jsem stála jako poleno. Absolutně jsem nevěděla, co mám dělat. ,,Pak půjdem za ostatníma!" řekl vesele. ,,Kam?" málem jsem vyštěkla. ,,No, vždycky se sejdem veknu, dáme pivo a povídáme si." řekl a vesele se usmál. ,,No, už jsi toho pro mě udělal dost, a vím, že jsem tu jen na obtíž, protože ty jsi moc skvělej na to, než aby jsi mě tam nechal, takže nechci vás tu otravovat, takže budu radši tady na pokoji." usmála jsem se. ,,Počkej, přece nechceš strávit celej večer tady?!" pokrčila jsem rameny. ,, Pojď, bude sranda, ale když tam nepůjdeš, tak... mi nezbyde nic jinýho, než tě tam dotáhnout!" Začala jsem se smát a on taky. Nakonec jsem přece jen řekla, že půjdu.

Vyšli jsme asi za čtvrt hodiny. Strašně jsem se styděla. Vůbec tu nemám co dělat, jsem tu jako černá ovce... Pořád se mi tyhle nesmysly honily hlavou. Potom jsem si sedla na lavičku a Martin vedle mě. U stolu seděla Fallenka (hned naproti nám), Stejk (vedle Fallenky), Kyo (ta seděla u Atiho). Kolem byly další stoly a různí youtubeři, kteří se cpali jídlem ze stánků a popíjeli pivo, nebo limonádu. ,,Ahoj," řekla Fallenka mile. ,,Ahoj," oplatila jsem jí pozdrav. Začaly jsme si povídat, vyptávala se jak se mi tu líbí a různé vtípky a všechno možné. Cítila jsem, že se chce zeptat na to, co tu dělám, ale neudělala to. Nakonec jsme si pěkně popovídaly, samozřejmě jsem se dala do řeči i s ostatními lidmi, nakonec se z toho vyklubal opravdu úžasný večer. Už byla trochu tma, s Martinem jsme se vydali do pokoje, Fallenka šla už taky spát, nebo alespoň si lehnout, proto se vydala s náma. Když jsme se s ní rozloučili, zapadli jsme do pokoje. ,,Děkuju," řekla jsem. ,,Za co?" zasmál se. ,,Za večer, za to, že mě tu necháš, a prostě,... Nevim jak to říct." Přišla jsem k němu a obejmula ho co nejvíc jsem mohla. Takhle jsme tam stáli asi pět minut. Pak jsem se ho pustila prohrábla si svoje rudé vlasy. ,,No, já teď půjdu do sprchy, tak přijdu tak za deset minut." V pokoji jsem zůstala sama, sedla jsem si k posteli na zem a vyndala svůj mini- laptop. Nebyla tu wi-fi, tak jsem ho zase brzy zaklapla. Začal mi zvonit mobil. Mamka! Do háje, ona neví, že jsem tu! To bude vysvětlování! ,,Ahoj mami," řekla jsem. ,,Co si o sobě myslíš?! Davidovi zdrhneš, ani neví kde jsi!" ,,Mami, on ti volal!?" Myslela jsem, že jí řekl o tom co udělal, jenomže on byl takový zbabělec, že jsem nakonec došla k závěru, že jí zase něco nakecal. A taky, že jo! ,,No samozřejmě, že mi volal, prý jste byli venku, on zašel do krámu a ty najednou nikde? Nebereš mu telefon, neodpovídáš na zprávy?!" ,,Mami, prosimtě, já ti to vysvětlím, jenom mě poslouchej." Na druhé straně se ozvalo něco jako frknutí. ,,Nechci to tu něják rozebírat, ale prostě jsme se trochu pohádali a já se zbalila a jsem teď jinde, ale neboj, jsou tu normální lidi, je tu sranda. Můžu tu být celý týden,..." to jsem si samozřejmě vymyslela, nechci aby o mě měla mamka strach, byla jsem s Martinem zatím domluvená jenom na jednu noc. ,,A neboj, fakt jsou tu super lidi a všechno je v pořádku!" zdůraznila jsem. Chvíli bylo ticho. ,,Dobře zlato, ale kdyby se cokoliv stalo, přijedeme hned pro tebe, jasný? A piš mi!" Nečekala jsem, že mi to svolí, myslela jsem, že jí budu muset dát k telefonu Martina, aby mi to povolila, (i když ten byl ve sprše...). Nemohla jsem tomu uvěřit. ,,Přece jenom už jsi velká, tak tě musíme taky nechat chvíli napokoji, ale jak říkám, kdyby něco, tak prostě zavolej. Ale počítej s tím, že doma si o tom co se stalo ještě promluvíme! No, budu muset jít, tak se měj a hlavně na sebe dávej bacha, pa," řekla. Seděla jsem na zemi, měla natažené nohy a koukala do země, pak jsem si vyndala knížku a šla si číst. Někdo vešel do pokoje. Odtrhla jsem oči a viděla jsem Stejka. Usmála jsem se na něj. Úsmě mi oplatil a sedl si na postel. Z tašky vyhrabal knížku, a položil jí na postel. Začala jsem se nenápadně smát. ,,Co čteš?" zeptal se. ,,Tolkiena, Pána prstenů- Společenstvo prstenů, a ty?" Usmál se. ,,Já taky, ale druhej díl." ,,Fákt? Viděl jsi film?" ,,No jasně a kolikrát!" Chvíli jsme si povídali, po chvíli do pokoje vešel Martin. ,,Kolikrát jsi četl Pána prstenů?" zeptal se ho Kuba. ,,Pff, ani nevim, fakt hodněkrát!" ,,Ty jsi ho taky četl?" otočila jsem se na něj. ,,Samozřejmě!" usmál se na mě. Kluci si povídali a chvílema se zeptali i na něco mě. Vstala jsem a řekla: ,,Em, sprcha je už asi volná, takže za chvíli jsem tu." Došla jsem dolů a chvíli bloudila. Nakonec jsem koupelnu přeci jen našla. Voda byla krásně teplá. Po sprše jsem si vyčistila zuby, a pak mi to teprve došlo... To jsem takovej idiot? To neni možný?! No to si snad dělám srandu? Jo, mě se prostě musí něco takovýhleho přihodit! Samozřejmě jsem si zapomněla košili v pokoji nahoře, takže jsem si zpět vzala to co jsem měla (alespoň kalhotky a tričko) a utíkala zpět nahorů. Kuba už tam nebyl, Martin seděl u svého notebooku a já jsem se připlížila ke svému batohu a začala hledat košili. Jako milé překvapení jsem zjistila, že tam není. Dřepla jsem si na zem a ironicky jsem se usmála. ,,Co je?" zeptal se Martin s úsměvem, když viděl můj obličej. ,,Nic, jenom nemám košili, tak budu spát v tomhle," řekla jsem a začala se smát. ,,Nekouknem na nějákej film?" zeptal se. ,,Tak jo, a na jakej?" Chvíli přemýšlel a potom řekl: ,,Třeba na Pána prstenů? Už jsi v knížce u konce takže, by to snad nemuselo vadit?" ,,Jo, moc ráda, stejně už jsem ho viděla." Sedla jsem si k němu na postel a on spustil film.

Film byl v polovině a já začínala být dost ospalá. Chvílema jsem měla i zavřené oči a jenom poslouchala. Za pár minut jsem usnula s hlavou na jeho rameni.

Tak to je zatím vše :D Doufám, že se Vám knížka zatím líbí :) Komentář potěší :)