Ati a Já

4.Část Že by něco?

Zase ten zvuk. Otevřela jsem oči a vypnula jsem budík. Porozhlédla jsem se po místnosti a první co jsem uviděla byla knížka a u ní papírek. Vím, že už jsi jedničku dočetla, tak ti Kuba půjčil dvojku :) . Byl to Pán prstenů: Dvě věže. Usmála jsem se a šla se obléct, stejně jako včera... Napadlo mě, že abych nebyla zaprdlá v pokoji, tak jsem šla ven i s knížkou. Nejdříve jsem šla (znovu) za Fallenkou, která měla ale naspěch, proto jsme prohodily jen pár slov a pak jsem se vydala za Martinem. Ten mě s radostí uvítal, ale taky neměl moc času, proto mi řekl, že za mnou přijde, až budou mít pauzu. Kývla jsem a řekla mu, že budu na lavičce u ubytovny. Cestou tam jsem si všimla jakéhosi kluka, který se na mě usmíval, úsměv jsem mu s údivem oplatila. Sedla jsem si na lavičku a pustila jsem se do čtení. Asi za třičtvrtě hodiny si ke mně někdo sednul. Byl to ten kluk. Měl tmavé delší vlasy a hnědavé oči. ,,Ahoj," řekl. Nechtěla jsem být neslušná, proto jsem ho taky pozdravila. ,,Co čteš?" ,,Pána prstenů." ,,Aha, hm, to je zajímavý." řekl. Chvíli jsme si povídali. Zdál se být vcelku milý, ale trochu vlezlý. Trochu dost vlezlý! ,,A ty chodíš s Atim?" Podívala jsem se na něj udiveně. ,,Ne?! Proč tě to napadlo?" snažila jsem se, aby odpověď vyzněla, že mi to připadá směšné, přitom jsem mu chtěla jednu vrazit. ,,Nechodíme spolu," ,,No já myslel, že jak tam za nim chodíš, tak že jsi jeho holka." řekl. ,,Ne, to opravdu nejsem. Jenom kámoška." ,,Hmmm," vydal ze sebe. ,,tak to jsem rád." To mě trochu znepokojilo. ,,Proč?" řekla jsem a na mém hlase byly znát obavy. ,,No protože jsi fajn holka, pěkná, smysl pro humor,..." při těch slovech se přisunul ke mě blíž a sáhl mi na ruku. Posunula jsem mu jí pryč a odšoupla se. ,,Hele, ne, že by jsi nebyl fajn, ale tohle se mi zdá trochu moc, nemyslíš?" Zakýval hlavou. Byli jsme trochu dál od lidí, takže nás nikdo neviděl. ,,Jo, sorry," řekl, ale stejně se přisunul blíž. ,,Hm, tak co budeme dělat?" ,,Nevim," řekla jsem chladně. Pořád se mě ten cizí kluk vyptával na můj osobní život a já  plánovala říct mu, ať už mě nechá, že stejně každou chvílí sem přijde Martin a on vypadne. Tohle už ale bylo příliš, začal si pohrávat s mými prsty. Odtáhla jsem ruku, a podívala jsem se na ním vražedným pohledem. ,,Hele, neříkej, že to nechceš." Tohle mě zarazilo natolik, že jsem nebyla schopná nic ze sebe vydat, jenom jsem tam seděla s vyděšeným obličejem. V tu chvíli jsem si ani neuvědomila, že je na mě nalepený a líbá mě. Odstrčila jsem ho a vlepila mu facku. ,,Do hajzlu, c-co děláš?!" vyštěkla jsem a vstala. Vyskočil a znou po mě vyjel, tentokrát mi ale držel ruce a já se nemohla bránit. Chtěla jsem ho kopnout do rozkroku, ale to se mi nepovedlo, kopla jsem ho do nohy. Naštěstí i to mi trochu pomohlo, protože se lekl a trochu uvolnil ruce. Vyvlékla jsem se, ale štěstí mě během chvíle znovu opustilo. Srazil mě k zemi a začal mě znovu líbat a chtěl se mi dostat pod tričko. Ať jsem s sebou házela jakkoliv, snažila se ho praštit, neslezl ze mě. Myslela jsem na nejhorší a už to vzdávala, když sem najednou přišel. Můj zachránce. Ano, byl to Martin. Svalil toho magora ze mě a začal na něj řvát: ,,Co to ku*va děláš?!" Já jsem si utírala slzy, sděla na zemi a srovnávala jsem si napůl stažené tričko. ,,Vole, sorry, nechtěl jsem..." to už ale nedořekla Maritn mu vrazil jednu přímo do obličeje. ,,Nechtěl?!" opakoval. ,,Nechtěl?!" řval tolik, až mě děsil. Během chvíle byli oba na zemi a prali se jako rozhněvaní psi. ,,Ne, pusť ho," nevím co mě to popadlo, ale chtěla jsem aby ho Martin pustil. V tu chvíli sem někdo přicházel. Fallenka. Nedávala jsem pozor a Martin mě omylem udeřil, když se rozmachoval aby praštil jeho. Spadla jsem na zem a praštila se hlavou o strom.

Probudila jsem se a nade mnou stála Fallenka a ostatní holky, které byly v pokoji. (Youtuberky, jak jinak...) ,,Ahoj," usmála se Fallenka. ,,Co se stalo? Kde je Martin? Je v pořádku?" vychrlila jsem na ní. Zasmála se, stejně tak ostatní co byli v pokoji. ,,Je v pořádku," řekla, ,,jenom mi prosimtě řekni co se tam stalo?" Protočila jsem očima a začala jsem jí vyprávět: Jak tam přišel ten kluk, jak jsme si povídali, a jak se z něj vyklubal takovej zmetek. Jak jsem vyprávěla, k posteli, na které jsem ležela, přišlo víc holek a napjatě poslouchaly. Když jsem skončila, hned začaly nadávat na toho blbce, a všechno možný. Jenom jsem skřivila obličej. Fallenka se zasmála. ,,Už za ním chceš jít, viď?" Malinko jsem naznačila že ano. V hlavě se mi pořád ale motalo jestli je v pořádku. Co když mu ublížil a  Fallenka mi to jenom nechce říct?! Ale nevypadala tak... Jestli se mu něco stalo,... Tak si to nikdy neodpustím! Bála jsem se o něj. Tolik toho pro mě udělal! ,,Tak běž," řekla a já jsem se v rychlosti zvedla z postele, až se mi zamotala hlava. Ale šla jsem dál. Usmála jsem se na holky, co mě tak upoutaně poslouchaly a už už jsem byla u dveří, znovu se ovala Fallenka. ,,A Vici!" Otočia jsem se na ní. ,,Hodně štěstí." řekla a já jsem se jenom hloupě usmála. Jakmile jsem vyšla ze dveří rozběhla jsem se a hledala jeho pokoj. Tady je! Vtrhla jsem  do dveří a on ležel na posteli. Měl obvázané zápěstí, monokl pod okem a potrhané tričko, na kterém měl ještě k tomu trochu krve. Když jsem ho viděla, hned jsem se zastavila. Dala jsem si ruce před pusu, a ZASE se mi chtělo brečet. Spal. Sedla jsem si vedle něj na postel a chytila ho za ruku. Slza mi ukápla na jeho ruku, utřela jsem si tvář a vzlykla. ,,Co ti to udělal?" zasýpala jsem. Stiskla jsem mu ruku ještě pevněji. Chvíli jsem na něj koukala. ,,Jsi,..." Zase jsem vzlykla, ,,Ach jo... Nechci aby ti někdo ubližoval, jenom kvůli mě... Stačilo mu jenom něco říct." Skopila jsem zrak na jeho ofáčované zápěstí. ,,Zachránil jsi mě... znova." Neudržela jsme se a objala ho. Najednou jsem ucítila na zádech něčí ruku. ,,Musel jsem." řekl a já jsem se oddálila, tak aby jsem mu viděla do obličeje. Utřel mi rukou, která byla před chvílí na zádech slzy, které mi stále stékaly po tváři. Pokusil se o úsměv. Usmála jsem se taky, ale pořád jsem brečela. Po chvilce obyčejného dívání se na sebe jsem se zahleděla do jeho očí tak hluboko, že už jsem si ani neuvědomila, že nebrečím. A pak se to stalo. Naše rty se spojily. Odtrhla jsem se od něj, ale během chvíle jsem se s ním znovu začala líbat. Bylo to tak vášnivé. Sedla jsem si na něj obkročmo a doufala jsem, že to nikdy neskončí. Líbali jsme se nepřetržitě asi deset minut. Potom někdo otevřel dveře. Byl to Kuba. Odtrhli jsme se od sebe a podívali se kdo to je. Kuba se zastavil a rychle vykráčel pryč se slovy a úsměvem: ,,Já- jenom jsem se chtěl ujistit, že je Martin v poho. Nebudu rušit." Zase jsem se otočila na Martina. ,,Kde jsme to skončili?" řekl a znovu mě políbil. 

Takže, doufám, že se Vám to alespoň trošku líbilo. Fakt tyhle části popisovat neumim :D Takže budu ráda za komentář a všechno možný :) Zase u další části Byee :3