Imaginary friend [CZ]

3. kapitola

Ráno, když se probudím, ležím v posteli sama. Kde Mike zase je? Přece není tak pozdě, aby byl už v práci. Rychle se obléknu a jdu do kuchyně. Všude je hrozný nepořádek. Co se tady sakra stalo? A jak to, že jsem nic neslyšela? Takový nepořádek se nemohl udělat bez rámusu.

Vezmu si do ruky telefon a vytočím Mikovo číslo. Hlasová schránka... no samozřejmě. Jako bych se mu jindy mohla normálně dovolat. Jsem naštvaná, ale zároveň mám strach z toho, co se tu dělo. Uklidím, dám kocourovi najíst a vydám se do práce.

Po cestě stále přemýšlím, kde se tam ten pořádek vzal. Co když tam Mike vůbec nebyl sám? Co když tam byl zloděj a Mikovi něco udělal? Ne, to je blbost. Není možný, aby se ve vedlejším pokoji prali dva chlapi a já mezitím spala jako poleno.

V práci se nemohu soustředit. Všichni okolo po mně něco chtějí, ale já nejsem stavu udělat jedinou věc správně. Pořád na něj musím myslet, co když se mu opravdu stalo něco hrozného? Nesmím přemýšlet nad nejhorším. Vše bude v pořádku, jako dřív.

Po krátké návštěvě kolegyně si znovu sednu za svůj stůl a pokouším se vymyslet, jak prodat náš nejnovější dům tak, aby lidem nevadila jeho cena. Koukám do počítače a cítím, jak mi těžknou oční víčka. Opřu si hlavu o dlaň a dál se snažím soustředit na svou práci. Po chvilce usilovného přemýšlení si oddechnu a na moment zavřu oči. Chyba. V okamžiku, kdy se horní víčka střetla s dolními, usínám.

Opět se ocitám v místě mého rodného bydliště. Tentokrát na dětském hřišti. Rozhlédnu se, ale žádné děti či dohlížející rodiče tu nejsou.

„Ahoj, Becky" uslyším za svými zády. Když jsem ten hlas uslyšela, naběhla mi husí kůže. Znala jsem ho až moc dobře, ale možná by bylo lepší, kdyby se tu vůbec neozval.

„Chyběla jsem ti, nebo jsi na mě dočista zapomněla?" zůstávám otočená. Mám strach se jí podívat po tak dlouhé době do očí. Cítím její ostrý pohled na zádech. Ach můj bože, tolik se bojím. S třesoucími koleny se pomalu otočím. Koukáme na sebe tváří v tvář. S kým? S Terry.

„Ahoj.. Ne já... nezapomněla. Jen jsem tehdy... no... prostě jsem dospěla" řeknu s jemným úsměvem a pohlédnu na ni. V obličeji je pořád stejná, ale dospěla. Tak jako já.

„Dospěla? To má být jako omluva za to, co jsi mi udělala? To nemyslíš vážně!" začne na mě Terry z plna hrda křičet. Trhla jsem sebou a udělala krok zpět.

„Ale no tak... Snad se nebojíš své kamarádky?!" stále křičí. Nevím co jí mám říct. Mám se omluvit? Nebo snad beze slova odejít? Já nevím! Stojím tam a nemohu se hnout z místa.

„Omlouvám se, ale v té době se hold něco změnilo a já si uvědomila, že si nemohu napořád povídat jen s tebou. Musela jsem se začlenit mezi ostatní, to snad chápeš ne?" jen co jsem to dořekla, její čelo se svraštilo a hruď se jí nadmula.

„Začlenit? Začlenit?! A to je snad důvod odkopnout nejlepší kamarádku? To měl být vděk za to, že jsem byla jediná, kdo si s tebou hrál? Kdo se s tebou vůbec bavil? Myslela jsem si, že jsi jiná, ale očividně jsem se mýlila" s těmito slovy sklonila hlavu a začala vzlykat. Nemohu věřit svým očím. Nejprve na mě křičí, a potom začne brečet? No, radši půjdu za ní.

Když k ní přistoupím, dá si ruku před obličej. Chytím ji za konečky prstů a chci jí něco říct, ale v tom mě chytí za zápěstí a vší silou ji zmáčkne.

„Au! Co to děláš?! To bolí, přestaň!" začnu křičet, ale její sevření nepovoluje. Její oči jsou plné zlosti a pláč zřejmě jen předstírala.

„Podívej se, tímhle jsme zdaleka neskončili a věř mi, že toho, co jsi mi udělala, budeš hořce litovat" zašeptala mi zlostně do ucha a já se dala do pláče. Celá jsem se třásla a byla mi zima. Vtom se za mnou opět ozve ta hrozná rána.

S jekotem se probudím za svým stolem a všichni kolem mě pozorují. Kolegyně, která seděla vedle mě přiběhla a ptala se, co se stalo. Tohle nemohu nikomu říct. Nikdo by mi nevěřil. Řekla jsem jí, že jsem měla ošklivý sen, ale že už je to v pořádku. Podala mi kapesník a já si utřela slzy.

Po chvilce vzpamatovávání jsem se podívala na své zápěstí. Srdce se mi rozbušilo a dech jsem měla dvakrát rychlejší než obvykle. Měla jsem na něm fialové modřiny ve tvaru prstů. Přesně tam, kde mě Terry držela. Myslela jsem, že to byl jenom zlý sen? Nebo snad ne?