Divergence-příběh, který neznáte(Peter Hayes FF)

"I want you."

"Za to můžu já."zašeptal, téměř neslyšně. Byla jsem ještě v tranzu z předešlého polibku... No, bylo to mnohem víc, než jen polibek. Jelikož jsem přišla skoro o tričko a nebýt mých popálenin, nemám právě teď už asi na sobě nic-a Peter taky ne. Nechci na nic myslet, tak udělám jedinou věc, o které vím, že ho umlčí. Znovu ho políbím. Ne tak prudce a divoce. Jemně, ostýchavě. (viz. media) Vrazí svým jazykem do mých úst. Své ruce opět položí na má záda. Jemně mě hladí, až dorazí k zapínání podprsenky.

"Petere..." zachroptěla jsem-bolely mě hlasivky, ale bylo to první slovo, které jsem zatím vyslovila. On mě uvrhl do nebezpečí a on mě z něho zachránil. Hmm, jak výstižné... Musela jsem stejně celou doby myslet jen na to, že bych teď měla být mrtvá. Odtáhl se(asi vycítil, jak jsem ztuhla), po očku se podíval na mé holé břicho, přičemž jsem si ho zakryla a zvedl se. Odešel. Chápete to?! On prostě odešel! Chvíli jsem tam seděla a snažila se vstřebat chuť ihned vstát a jít ho zavraždit, nebo taky pocit jít a dokončit to, co jsme před chvílí přerušili...

"Sedíš tady, jako kdyby ti právě uniklo to nejlepší ve tvém životě... Rád tě zase vidím." leknutím jsem nadskočila. Byl to Al. Kdybys tak věděl.. Možná, že mi právě uniklo to nejlepší v mém životě.

"Ehhhoo." mělo to být: Jo.

"Když nemůžeš mluvit, je to hrozně srandovní.. Promiň." zasmál se Al. Hodila jsem na něho pohled ještě-slovo-a-nebudeš-moct-mluvit-ty a okamžitě mu úsměv zmrzl na rtech.

"Hope... Jsi pod čarou, víš to?" zeptal se mě sklesle. Žertování tón ho rázem opustil. Přikývla jsem. Vím to až moc dobře.

"Neboj, jednou jsi to zvládla, zvládneš to i teď."povzbudil mě. Rozhodně se pokusím, to garantuju všem, kteří mě tady nechtějí a kteří mě nenávidí-například jako nejmenovaný Eric.

"Ale právě teď mám hrozný hlad. Pojď, jdeme."chytil mě za ruku a odvedl od postele. Jeho stisk byl příjemný, pevný-ale jediné, na co jsem mohla myslet bylo:není to Peterova ruka.

xx

Po obědě, při kterém jsem nepozřela ani sousto, jsem šla cvičit, ale ať jsem se snažila jakkoliv, nemohla jsem dát do boxovacího pytle ani ránu, aniž by mě nezačala tepat nějaká část těla. Když vtom se něco stalo- Někdo mi zakryl rukou pusu a druhou oči. Hrozně jsem se lekla, ale nemohla jsem křičet-neměla jsem hlasivky a někdo mi taky zakrýval pusu.

"Ty malá děvko!" zasyčel mi hlas do ucha.

"Ty zpropadená malá..." přiletěla mi facka a já upadla. Podívala jsem se nahoru a spatřila Erica.Ze rtu mi tekla krev."Vidím, že křičet nemůžeš, slabá jsi dost, že se námahám tě nějak zlikvidovat, stejně bys za chvíli padla. Tady nemáš prostě šanci, kdy to, do prdele, pochopíš a prestaneš se snažit?!.." mumlal si pro sebe. Potom mě zvedl a odnesl do nějakého kouta, kde jsem to neznala. Všude byla tma a já nic neviděla. Ani nevím kde jsme-snad v nějakém skladu. Chtěla jsem se dát na útěk, ale nohy mě neposlouchaly a tělo bylo příliš slabé.

"Víš, že Peter je poslední dobou... Jiný? V horším slova smyslu." zabručel mi do ucha. Ochable jsem mu visela v náručí. Hodil mě na zem. Byla jsem slabá, protože jsem hrozně dlouho nic nejedla. Neměla jsem ani chuť bojovat. Ať mě klidně zabije.

"A myslím si," pokračoval a i on si lehl vedle mě, "že je to kvůli tobě! Představ si, co Peter obětoval, jenom aby tě zachránil! Sráč jeden! Láska jenom oslabuje, nic víc. Láska je k ničemu a já chtěl, aby Peter byl jako já. Ovšem pak jsi se tu objevila ty a..." začala šustit látka a někdo mě přitlačil k zemi. Eric si na mě lehl, přimáčkl se na mě a začal mi vyhrnovat tričko. Nechutně mě ohmatával. Cítila jsem, že on je už bez trička i bez kalhot. Za chvíli mně roztrhl jedním tahem kalhoty, teď jsem byla jenom ve spodním prádle. Bránila jsem se, ale s každým pokusem se mu vykroutit mi přiletěla rána a já začínala být mimo. Jeho ruce ohmatávaly mé tělo, zajížděly mi drsně do vlasů, třel se o mě a při tom si celou dobu pro sebe mumlal:"děvka, děvka, teď budeš moje. Ukážu ti, co proto. Zničím tebe i Petera najednou..." Když si začal svlékat boxerky, nahmatal i mě. Cítila jsem, jak i mně hmátl někam, kam ještě nikdo nikdy. A přesto-pořád jsem myslela jen na větu-zničím tebe i Petera najednou... Jako kdyby mě Peter měl rád a jenom mě nevyužíval... Naráz mě oslnilo světlo. Chvíli jsem nic neviděla, ovšem za chvíli někdo Erica ode mě odtrhl a já byla zachráněná. Podívala jsem se na svého zachránce...............

TO BE CONTINOED

Tak co? Piště názory, jsem zvědavá! Taky mám prosbu-napište mi do komentářů, jestli byste se chtěli Erica zbavit jednou provždy, nebo jestli ho mám v příběhu nechat-mně osobně leze na nervy :D

Jinak taky dejte votes, jestli máte radši takovéhle drsňárny, trochu úchylné, nebo jestli dáváte přednost příběhu bez úchyláren-je to na vás.❤❤❤❤😍🙊

Děkuju za předešlé reads, votes a komenty-nechci se opakovat, ale mám vždycky takovou radost, protože vím, že to někoho baví tak, jako mě. 💕💕💕😍

Love U so much. <3 <3 <3