Nenáviděný

Plán

Omlouvám se za tak dlouhé čekání na další díl, ale nebyl moc čas a byla jsem tak trochu líná.
Hezké čtení \(>~<)/
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------

Když jsem Akirovi vylíčil podrobnosti o městě a lovcích, tak jsme se vydali do velkého domu, kde už byla spousta lidí. Všichni se na nás podívali když jsme vešli, obzvláště na mě, a pozorovali nás zvědavými pohledy. Byli tady všichni muži, ženy i děti. Nebylo zrovna moc příjemné, když všechna pozornost v místnosti patří vám a ostatní si vás prohlížejí. Naštěstí tu byl Akira a vřele se na mě usmál. Poté mě chytil za ruku a táhl za sebou. Začínal jsem být nervózní.

Akira si stoupl před šumící dav a ukázal na mě. ,,Chtěl bych vám představit nového člena smečky Yukiho, který je syn mé sestry Mei a doufám, že ho všichni přijmete takového jaký je. Také mu vděčíme za důležité informace o městě, které nám pomohou při zítřejším útoku."řekl Akira a dal mi ruku na rameno. ,,Všichni znáte plán. Já a Rin povedeme jednotlivé oddíly, které si rozdělíme a každý zaútočí z jiné stranyměsta."pokračoval Akira a vybídl jmenovaného velitele, aby předstoupil před dav. Rozhlédl jsem se a očima pátral po Misakim. Když jsem ho konečně zahlédl roztržitě a radostně se na mě usmál. Úsměv jsem mu oplatil a pozoroval jsem muže s černými vlasy, které mu sahaly na ramena.Když vyšel před dav stoupl si vedle mě a tiše sizaložil ruce na prsou. Vypadá přísně a docela nebezpečně. Koukl jsem nenápadně na něj a on po mě šlehl zeleným pohledem. Hned jsem sklopil oči a dělal, jako že nic. ,,Takže tohle by bylo asi tak všechno co jsem vám potřeboval říct. Na zítra si všechno dobře připravte. Brzy ráno vyrážíme a vezmeme si zpět co nám patří!"řekl Akira a poslední větu vykřikl. Dav se k němu s hlasitým jásotem přidal.

Poté co vše skončilo mě zastavilo pár lidí a přátelsky mě vítali mezi sebe. Byl jsem milý a na všechny jsem se usmíval. Konečně mám pořádnou rodinu. Najednou se objevil Misaki a začali jsme si povídat o všem možném. Zavedl mě k ohni, který plápolal uprostřed místnosti a do ruky mi vrazil kus masa. ,,Musíš mít hlad."řekl, ale já už se cpal jako bych týden nejedl (což byla skoro pravda). ,,Díky."zamumlal jsem s plnou pusou a Misaki se hlasitě rozesmál.

Když jsme dojedli, tak mě Misaki zavedl do kovárny a zbrojnice. Ukázal mi všechny meče a zbraně, které tam byli. Nakonec mi dal lehké brnění, které jsem si hned vyskoušel. ,,Ale když se proměním na vlka, tak mi bude jenom na obtíž ne?"zeptal jsem se, protože abych tohle tahal na sobě a nemohl se proměnit asi by to bylo nanic. ,,Bude se měnit s tebou, je ze speciálního materiálu, všichni muži ho tady mají a Akira mi nařídil, abych ti ho také opatřil."odpověděl Misaki a podal mi dýku, dlouhý luk a toulec se šípy. ,,Pro všechny případy, kdyby náhodou..." ,,Díky, ani nevím jak bych ti měl poděkovat za to všechno co jsi pro mě udělal."řekl jsem a sklopil hlavu. ,,Není za co děkovat."namítl Misaki a podrbal se ve vlasech. ,,Měl bys už jít nebo zítra nevstaneš. Ráno pro tebe přijdu. Čekej mě kolem šesté. Tak zatím dobrou!"Misaki se rozloučil a ještě mě doprovodil do domu.

Unavený jsem se doplazil do místnosti, ve které stála vana. Ohřál jsem si vodu a zalezl do vany. Konečně po tak dlouhé době jsem si mohl odpočinou. Doufám, že to zítra všechno dobře dopadne a Aki bude v pořádku.

Zalezl jsem do postele a pozoroval jsem dřevěný strop. Jak se asi má? Doufám, že se mu nic nestalo. Zítra konečně budeme volní... Už zítra... s touhle myšlenkou jsem usnul.

Probudil jsem se a nachystal jsem si věci na cestu. Podíval jsem se z okna. V jeskyni panovala tma.Navlékl jsem na sebe brnění a zastrčil jsem dýku do pouzdra na noze. Na záda jsem si hodil luk a k boku připevnil šípy. Rychle jsem se najedl a zrovna když jsem si kontroloval věci, někdo zabouchal na dveře. ,,Yuki pojď, už musíme jít!"ozval se za dveřmi Misaki. ,,Jo, už jdu!"vykřikl jsem a otevřel jsem dveře. Za nimi stál Misaki ve své stříbrné zbroji, se dvěma katanami na zádech. ,,Můžem?" ,,Jop."řekl jsem rozhodným hlasem a vykročili jsme za ostatními.

Poté co se všichni shromáždili, jsme se serozdělili do skupinek. Já a Misaki jsme byli přiděleni k Rinovi. ,,Takže půjdeme tajným vchodem na severu, který nám ukáže Yuki, a poté zneškodníme lovce, kteří budou hlídat."dokončil Rin svůj proslov a rozdal ještě pár pokynů. Když si všichni začali povídat a probírat poslední detaily a taktiku, zavolal si Rin mě a Misakiho k sobě. ,,Ty a Misaki půjdete najít tvého bratra. Kdyby se něco dělo, nebo nastaly nějaké komplikace, tak dejte signál, že jste ohrožení. "řekl Rin a dal mi ruku na rameno. ,,Hodně štěstí." ,,Snad všechno klapne."odpověděl jsem neutrálním hlasem, i když jsem byl trochu nervózní.

Vydali jsme se na cestu lesem, po kterém bylo romístěno víc pastí než kdy jindy. Všichni museli dávat pozor. Lovci určitě něco tuší...zamyslel jsem se. Málem jsem do jedné pasti šlápl, kdyby mě nevaroval Misaki asi bych skončil už tady. Musím se hodit do klidu.

Dorazili jsme k hranici města, které bylo obehnáno zdí kolem dokola. Okolo nás bylo ticho a všude se rozprostírala tma. V noci když jsem chodil na lov, tak jsem utíkal dírou ve zdi, kterou teď budeme procházet. ,,Tak fajn, všichni víte co máte dělat."řekl šeptem Rin. Poté se otočil na nás. ,,Když všechno půjde podle plánu sejdeme se na náměstí i s Akirou. Hodně štěstí." ,,Vám taky..."odvětil jsem a prolezl jsem dírou ve zdi.