Nenáviděný

Začátek

Nenápadně jsem stál u okna a sledoval svého otce jak mizí ve tmě. Konečně odešel....pomyslel jsem si a rychle si přetáhl přes hlavu kápi, aby mi nebylo vidět do obličeje, nazul jsem si vysoké boty a rozběhl se k lesu.

Nadechl jsem se konečně čerstvého vzduchu, tohle mi opravdu chybělo. Schodil jsem ze sebe oblečení. Vzápětí se mi na hlavě objevil pár bílých oušek, které kontrastovaly s mými černými vlasy. Modré oči se změnily na žluté a za zády mi kmital bílý ocas. V mžiku jsem stál na čtyřech a byl ze mě bílý vlk. Zavětřil jsem a rozběhl jsem se do temnoty lesa.

Určitě už bude doma, pomyslel jsem si. Můj starší bratr pracoval u stáže hlavního města a dnes měl noční směnu. Pomalu jsem kráčel cestou. Pohlédl jsem na nebe, kde se začaly objevovat červánky. No super už se rozednívá. Raději jsem přidal do kroku. ,,Doufám, že nepotkám otce." zamumlal jsem si tiše pro sebe.

V domě panovalo ticho a tma. Potichu a opatrně jsem vyšel po schodech a zamířil do svého pokoje, který mám společný se svým bratrem. Aki ležel na posteli a tiše oddechoval. Opatrně jsem zavřel dveře a začal se ukládat do postele. ,,Konečně jsi zpátky Yuki."málem jsem dostal infarkt, jak jsem se lekl. ,,Už jsem se o tebe bál. Myslel jsem, že se ti něco stalo." ,,Prosím tě co by se asi tak stalo. Dával jsem si pozor."odsekl jsem a nadzvedl jedno obočí. Aki je jediný kdo ví o mém tajemství. Jemu můžu věřit, je to přece můj bráška. ,,No já nevím a co třeba lovci?"řekl naštvaně Aki. Jen jsem si povzdechl a zalezl pod peřinu. ,,Jo, já vím."odpověděl jsem tiše. Zavrčel jsem něco ve smyslu jako dobrou noc a zavřel oči.

Ráno jsem se probudil a Aki už v pokoji nebyl. Povzdechl jsem si a rozhodl se sejít dolů. Když jsem stál u dveří do kuchyně, uslyšel jsem otcův hlas. Zamrzl jsem v pohybu a vzápětí se rozrazily dveře. ,,Yukio!"
-----------------------------------------------------
Tak tady je první díl :) doufám, že se bude líbit ;) Byla bych moc vděčná za komentík a váš názor. Budu se snažit přidat další díl co nejdřív :3