Nenáviděný

Rozhodnutí

Usnul jsem tvrdým spánkem. Občas jsem zaregistroval, jak mi Aki kontroluje teplotu. Ucítil jsem na čele studený obklad a nepatrně se otřásl. Byla mi zima. Aki si opět lehl vedle mě a já se přimáčkl ke zdroji tepla. Usnul jsem tentokrát neklidným spánkem, který doprovázela noční můra.

Ocitl jsem se na kraji lesa, který mám tak rád. V lese ale bylo nezvyklé ticho. Cítil jsem se osaměle. Vítr nefoukal, nebyly cítit pachy zvířat, všude bylo mrtvo. Změnil jsem se ve vlka a neslyšně jsem se rozešel tichým lesem. Došel jsem k okraji jezera a rozhlédl se kolem sebe.

Najednou jsem za sebou uslyšel dupot lidských nohou a kopyt koní. Mezi stromy prosvítala záře pochodní. Mírně jsem couvl a dostal jsem strach. Bojím se ohně, nenávidím ho. Lidé se přibližovali, světlo loučí sílilo. Rozhlédl jsem se na všechny strany. Otočil jsem se za sebe a byl rozhodnut, že skočím do ledové vody jezera, ale jezero zmizelo. Vypadalo to, jako by se prostě vypařilo a bylo pryč. Rozběhl jsem se, jak nejrychleji jsem mohl. Běžel jsem co mi síly stačily, ale hlasy lidí se stále přibližovaly. Prudce jsem zastavil. Slepá ulička. Cesta byla zavalená kameny. Otočil jsem se a chtěl běžet zpátky, ale dav stál přímo za mými zády. Se strachem a panikou v očích jsem pohlédl do čela davu. Díval jsem se do očí svého otce, který se usmíval svým odporným úsměvem. ,,To je on! To je ta bestie!"vykřikl otec a ukázal na mě napřaženou loučí. Začal jsem zuřivě a hlasitě vrčet, ale lidé jako by mě neslyšeli. Stále se přibližovali a napřahovali na mě své louče, vidle a někteří po mě i házeli kameny. Vykřikovali na mě, že jsem nebezpečná zrůda a že mě nenávidí. Krčil jsem se v koutě a změnil jsem se na člověka. Ale oni nepřestali, ještě zlostněji na mě pokřikovali. ,,Nechte mě! Co jsem komu udělal?! Nechte mě na pokoji!"křičel jsem své otázky a prosby, ale marně.

Ucítil jsem, jak se mé holé kůže dotkl oheň. Vykřikl jsem bolestí, z očí mi tekly slzy a dopadaly na studenou zem. Křečovitě jsem zaryl prsty do měkké hlíny a znovu hlasitě vykřikl. Cítil jsem jen další a další bolest. Jediné co jsem slyšel byl otcův šílený smích.

,,Aki, prosím, pomoc mi..."

S výkřikem jsem se posadil na postel. V pokoji panovalo ticho a tma. Na hlavě se mi objevily vlčí uši a moje oči se změnily z modrých na žluté. Po tvářích mi začaly stékat slzy a já se začal otřásat tichými vzlyky. Přitáhl jsem si kolena k tělu. Když jsem se trochu uklidnil, otočil jsem se na svého bratra, který tiše oddechoval. Aspoň ,že jsem ho nevzbudil...

Začal jsem přemýšlet nad svojí noční můrou. Nemůžu ohrozit svojí jedinou rodinu kterou mám. Když někdo zjistí moje tajemství určitě půjdou i po Akim. Musím ho ochránit. Už jsem se rozhodl. I když mi to trhá srdce musím odejít...

Zvedl jsem se z postele a tiše přešel po pokoji ke stolu. Napsal jsem svému bratrovi vzkaz na rozloučenou a položil mu ho na polštář. Naposledy jsem ho pohladil po tváři a rozešel jsem se k oknu. Otevřel jsem ho a ještě se ohlédl.

Poté jsem opatrně seskočil z okna na zem. Proměnil jsem se na vlka. Kalhoty jsem vzal do tlamy a rozhlédl jsem se po okolí.

Naposledy jsem pohlédl k oknu našeho pokoje a rozeběhl jsem se k lesu.