Nenáviděný

KONEC

Tak tady je poslední část. Doufám, že se vám příběh líbil a budu ráda když napíšete komentář a svůj názor :)

☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆

Město bylo až nezvykle tiché a všude po okolí se rozprostírala mlha, což pro nás byla výhoda. Já a Misaki jsme se pomalu plížili kupředu, Rin s ostatními se vydali druhou stranou. Náš dům byl nedaleko od hradeb města. Aki by měl být doma, pokud vím. Doufám, že se vyhneme střetu s otcem.

Dům už byl na dohled. V dálce byla vidět záře z oken, kterou tlumila mlha. Přišli jsme těsně ke zdi a já pohlédl na okno nademnou. Byla v něm tma a ticho.Otec je nejspíš dole.Nakoukl jsem spodním oknem do kuchyně a uviděl jsem otce s hlavou opřenou o stůl. V ruce svíral flašku a vypadalo to, že neví o světě. ,,Musíme do druhého patra. Tam je náš pokoj."zašeptal jsem a ukázal nahoru. Okno bylo otevřené, ale panovala v něm tma. Misaki jen přikývl. Vysadil si mě na ramena, na která jsem se mu následně postavil. Akorát jsem se dotýkal prsty dřevěného parapetu. Vyškrábal jsem se nahoru a rozhlédl jsem se do tmy. Oči mi žlutě zářily a na hlavě jsem měl nastražené uši. Nic. Ticho. Skočil jsem tiše dovnitř a rozhlédl jsem se po pokoji. ,,A-Aki?"zašeptal jsem tiše. Vím, že tu je. Cítím ho. Uviděl jsem, jak sebou na posteli někdo trhl a vzápětí se posadil. ,,Yuki? Si to ty?"zašeptal roztřesený tichý hlas mého bratra. Udělal jsem těch pár kroků, které mě dělili od postele a vrhl jsem se mu do náruče. ,,Tak moc si mi chyběl. Měl jsem o tebe strach, ale já věděl, že se vrátíš..."řekl Aki a zabořil tvář do mých vlasů a ještě pevněji mě objal. ,,Nenechal bych tě tu samotného..."odpověděl jsem a slzy mi stékaly po tvářích a vpíjely se do jeho košile. ,,Musíme jít!"ozval se tlumený hlas Misakiho pod oknem. ,,Už jdeme!"odvětil jsem. ,,Aki musíme jít. Všechno ti po cestě vysvětlím, ale musíme jít!"
Bratr se na nic nevyptával a jen němě přikývl. Najednou jsem strnul. Po schodech byly slyšet těžké opilecké kroky. ,, Otevři ty dveře! Já vím, že si tam! Dělej otevři!"řval otec za dveřmi a začal do nich bušit ještě víc. ,,Běž k oknu. Misaki tě chytí, tak skoč!"vykřikl jsem na Akiho a postrčil jsem ho k oknu. ,,Ale co ty?!"vykřikl Aki. ,,Dělej skákej!"vykřikl jsem v momentě, kdy otec vyrazil dveře. Aki vyskočil a já jsem vytáhl dýku. Díky za bratrovy výcviky, kdy mě učil aspoň trochu se bránit.

,,Ty?!"vykřikl otec a vytřeštil na mě své oči plné nenávisti. Rozpřáhl se a hodil po mě flašku, kterou svíral v ruce. Naštěstí jsem se jí vyhl, ale otec tím zřejmě chtěl odlákat pozornost. Nebyl tak moc namol, jak vypadal, a ještě dokázal normálně uvažovat. Rozeběhl se proti mě trochu nejistým, za to rychlým krokem.Narazil do mě plnou silou a chytl mě pod krkem. Narazil mě na okno a vyklonil mě z něj ven. Začal mě škrtit a já se snažil dostat z jeho sevření. Pomalu, ale jistě jsem začínal slábnout. ,,Si jako tvoje matka! Já to věděl! Měl jsem tě udat, stejně jako tenkrát jí! Lovci by se o tebe postarali a měl bych od tebe pokoj! Nenávidím tě!"prskal na mě vztekle slova a při tom mě nakláněl pořád víc a víc z okna. ,,Jestli mám zemřít já, tak tě vezmu s sebou."řekl jsem chraplavým hlasem a podkopl jsem mu nohy. Oba dva jsme padali volným pádem, ale naštěstí nebylo okno tak vysoko. Když jsem dopadl na záda tak jsem si vyrazil dech, což mi moc nepomohlo. Zrak se mi zamlžil a já uslyšel hluk a najednou se na mě vrhnul otec. Jen jsem bezmocně chrčel a snažil jsem se otce shodit dolů. Otcovo tělo z ničeho nic zesláblo a ochablo. Svalil se na mě. ,,Yuki! Yuki si v pořádku?!"uslyšel jsem známé hlasy a váha otcova těla zmizela. ,,J-jo žiju..."odpověděl jsem a zadíval jsem se na otcovo bezvládné tělo.Snažil jsem se popadnout dech a přitom pozoroval, jak Misaki vytahuje katanu ze zad mého otce, pod kterým se objevovala krev.

Hluk z náměstí zesílil.Ozvala se hlasitá rána a křik. ,,Měli bychom jim jít pomoct."řekl Misaki a podíval se mi do očí. Jen jsem přikývl a přijal jsem Akiho nabízenou ruku.Misaki otřel katanu od krvea vrátil ji na její původní místo, na svá záda. Ještě naposledy jsem se ohlédl a vyrazili jsme k náměstí.