What do you mean [CZ, A/B/O]

4. Suppressantiva

"Fuj. Sakra to je hnus." zanadával jsem si sám pro sebe, když jsem polykal poslední z pilulek, co mi dala Hanji na oddálení heatu. Nejspíš to funguje, měl jsem mít heat už minulý týden.
"Já vím Levi, ale zabírá to~!" zahihňala se přijeble Hanji, sedící na mojí posteli. "Udělám toho víc a rozdám to vojákům. Akorát jsem zjistila, že to neoddaluje heat nebo rut napořád. Pouze na dva měsíce, takže ho nebudeš mít dvanáctkrát do roka, ale šestkrát. Takže v podstatě budeš v heatu příští měsíc. Bylo by dobré, kdyby sis vedl nějaký kalendář a zapisoval by sis ,kdy máš mít heat a vždycky tři dny před ním bys prášky vynechal a začal bys je brát po skončení heatu." řekla a vyhoupla se ze sedu na nohy. Přešla ke mně a znovu promluvila "Já tedy půjdu chystat prášky, ať je můžu co nejdřív předat všem vojákům." mrkla na mě ,prohrábla mi vlasy ,doprovázena mým podrážděným zamručením a odešla.
Já se začal nudit. Vyšel jsem z pokoje se záměrem ,že půjdu do knihovny, kam chodí ti ,co se chtějí odpoutat od reality aspoň pomocí knih.
Procházel jsem chodbami hradu, po kamenných dlažbách se ozývaly pouze mé kroky a občasné tlumené hlasy. Konečně jsem došel do nejvyššího patra, kde mimo knihovny byla i Hanjina malá hvězdárna, jak tomu říkala, kam si dala svůj další vynález, připomínající mikroskop, kterým zkoumala hvězdy.
Zabočil jsem do leva a otevřel jsem dveře. Uprostřed knihovny na velké kožené pohovce seděl Erwin, popíjel kávu a na klíně měl rozevřenou knihu. Zvedl na chvíli pohled a podíval se na mě. "Ahoj Levi." řekl a trochu se na pohovce posunul, aby mi udělal místo. "Ahoj..." odvětil jsem a šel jsem k jedné poličce s knihami, kde jsem měl jednu svou oblíbenou knihu. Nebyla tam. Cože? Podíval jsem se tedy do police co byla výš a tam jsem ji viděl. Postavil jsem se na špičky, jednou rukou jsem se přidržel poličky a natáhnul jsem se, ale nešlo mi na ni dosáhnout. "Sakra!" zaklel jsem si potichu a snažil jsem se se jí aspoň prsty dotknout. Najednou jsem ucítil svalnaté tělo, jak se ke mně zezadu natisklo a uviděl jsem ruku, větší než byla moje, jak bez problému bere knížku a dává ji do mojí ruky. Zacítil jsem tu vůni, kterou jsem cítil předtím, když jsem šel od Hanji když mi skončil heat. Takže to byl Erwinova vůně, co mě tak moc přitahovala? Jeho osobitá vůně s příměsí příjemného pánského parfému... Musel jsem blaženě přivřít oči a nabrat tu vůni více do plic. Byla tak opojná. Erwinova ruka se mi obtočila kolem pasu a ucítil jsem jeho nos ve svých vlasech. Voním mu? Tahle myšlenka mě donutila do drobného úsměvu. Celou dobu jsem cítil podivné šimrání v podbřišku a klepala se mi kolena. Nevím ,co to znamená. Něžně mě od polic odtáhnul a odešel se mnou ke gauči, na který se posadil a já chvilku na to taky.
Znovu jednou rukou vzal onu rozečtenou knihu a zadíval se do ní. "Um...díky Erwine." řekl jsem lehce rozpačitě, což jsem se snažil zakrýt kamennou tváří, která asi nepůsobila moc seriozně, vzhledem k tomu, že jsem se červenal jak dozrálé jablko a uvnitř jsem doslova žadonil, aby se mě takhle dotknul ještě jednou.
Erwin se na mě otočil a usmál se. "Nemáš zač." odložil knihu a pohladil mě po tváři. Bylo to příjemné cítit jeho velkou teplou ruku na svém obličeji. Cítil jsem se tak v bezpečí. Chytl jsem jeho ruku jednou svojí a na tváři jsem si ji přidržel a vpletl jsem prsty mezi jeho. On se akorát více usmál. "Jsi sladký.. Přesně tak sladký, jak sladce voníš." zašeptal ,ale já ho moc dobře slyšel. Více jsem zrudnul a chvíli jsem na něj jen vyjeveně koukal. "C-co tím myslíš?" optal jsem se. "To, co říkám." prostě pokrčil rameny a zvedl se. Vzal si do ruky hrnek s kávou, usmál se na mě a odešel. Nechal mě tam zmateného vlastními pocity.

***

K večeru jsem se vracel z knihovny a uslyšel jsem nějaký hluk z jídelny. Spratci se zas rvou? Rozešel jsem se tam a když jsem vešel, viděl jsem tam stát Hanji a snad všechny členy legie. Hanji něco zkoumala na jednom z papírů a pak vylezla na stůl. "Všichni mě dobře poslouchejte!" vykřikla a pozornost všech členů legie se na ni obrátila. Byl tu i Erwin a všichni vedoucí jednotek. Jen ne moje jednotka. Chybí mi. Zasraně moc mi chybí. Když všichni v jídelně úplně ztichli, Hanji pokračovala. "Vyzkoumala jsem léky, nazvěme je Suppressantiva, které vám můžou oddálit heat nebo rut. Neměli byste ho tedy dvanáctkrát za rok ale jen šestkrát za rok každý druhý měsíc. Každému z vás dám krabičku prášků ,která vám vystačí na půl roku. Omegy! Prášky začnete brát vždy když vám skončí heat a přestanete za dva měsíce tři dny před tím, než vám heat začne. Alfy ,máte to stejně. Vždy po skončení rutu začnete brát a tři dny před rutem přestanete. A varování pro všechny! Nepřekračujte dávkování vyšší jak jeden prášek denně, může to mít katastrofální následky, rozumíte?! Teď udělejte řady. Alfy doleva, omegy do prava, bety můžou odejít." po skončení její řeči se hrstka vojáků odebrala ven z jídelny a zbytek udělal dvě řady, taky jsem se zapojil a stoupl jsem si do řady.
Hanji přišla prvně k alfám, měla pytel, ve kterém měla tyhle krabičky s prášky a každé alfě jednu krabičku dala. Trvalo to dlouho a navíc jsem byl v řadě omeg poslední, musím tady čekat nejdýl jak krypl.
Po asi dvaceti minutách se Hanji konečně dostala k omegám. Nervně jsem si povzdechl a podupával jsem si nohou. Nemůže pohnout svým tlustým zadkem sakra?! Když se konečně dovalila ke mně, vtiskla mi do ruky krabičku a řekla "Ty už všecko víš, hlavě pozor na užívání~!" a odtančila s prázdným pytlem ven z jídelny. Na těch prášcích musela dělat snad celou noc a i přesto má tolik energie ,aby dělala kraviny?