Od té doby, co titáni zmizeli z povrchu zemského šlo všechno hladce. Lidé se začali stěhovat ven za hradby ,začali poznávat nepoznané, začali obdělávat obrovské lány orné půdy a všechno šlo už jen dopředu. Samozřejmě stále tu byly naše genetické kódy, které občas komplikovaly život.
Ale tak jako někteří lidé, i já se vystěhoval za hradby. Tedy spíš byl jsem vystěhován. Ne však nedobrovolně. Od té doby, co mě Erwin vzal na to místo u moře mé srdce proťala snůška pocitů vůči němu. Začal jsem ho milovat. Tedy nezačal, jen jsem si ten pocit trochu více připustil. Spolu s Erwinem jsme si vybudovali jakýsi druh romantického vztahu ,kdy nás ovládal chtíč, být druhému co nejvíce na blízku, co nás vedlo k rozhodnutí spolu bydlet.
Na onom místě u moře jsme začali stavět náš vlastní dům. Jednalo se o menší stavbu z kamení s několika místnostmi uvnitř.
Denně jsme tam jezdili ,abychom ten dům postavili co nejdříve a do pěti měsíců jsme měli hotovo. Ten okamžik na nás padla úleva, mohli jsme se konečně nastěhovat a užívat si jeden druhého.
Tedy následující den po tom, co jsme dostavěli dům a dovnitř jsme dali nějaký nábytek jsme si přivezli věci, které jsme stále měli uvnitř hradeb v sídle legie. Neměli jsme těch věcí nějak hodně, ale stihlo nás jejich stěhování zaměstnat tak, že jsme úplně zapomněli na suppressantiva.
***
Byl to právě měsíc od toho, co jsme začali s Erwinem spolu bydlet. Ten den jsem se cítil divně. Ležel jsem na posteli a přemýšlel, co se to děje. Jakobych měl nějaké nutkání, nějakou neuspokojenou touhu či potřebu. A pak jsem si vzpomněl, nechal jsem si uvnitř hradeb krabičku s léky a dostávám se do heatu. Sakra práce! Převalil jsem se na bok, a to jen proto, že jsem pod sebou, přesněji pod svým zadkem, cítil vlhkost.
Povzdechl jsem si a pokrčil nohy, což mi pomohlo si uvědomit erekci v mých kalhotách. Skousl jsem si ret a objal peřinu.
Zabořil jsem do ní hlavu, což byla chyba, šla cítit po Erwinovi a já se díky tomu začal vzrušovat ještě víc. Začal jsem pohybovat boky a třel jsem se tak rozkrokem o peřinu. Při tom jsem kňučel, jakobych se snažil Erwina přivolat. Potřeboval jsem ho. Hned teď a tady.
Jakoby mi snad četl myšlenky se Erwin objevil ve dveřích ložnice s divokým pohledem upřeným na mě. Hruď se mu prudce zvedala ,jak nasával z ovzduší moje feromony. Už jen z jeho pohledu jsem se mohl udělat. Zakňučel jsem a převalil se na břicho. Díval jsem se na něj ,jak se ke mně pomalu přibližuje a nevědomky jsem víc vysadil zadek. Chci ho. Ne, nutně ho potřebuju.
Vrhl se na mě a převrátil mě na záda. Klečel nademnou a dýchal mi na krk. Fňuknul jsem a koukl se na něj slzícíma očima. Konečně ze mě začal strhávat oblečení, já jsem jen potichu kňučel a poddával se mu, vybízel jsem se mu. Ale on ne, aby si mě vzal, prvně mě líbal všude možně, na krku, na hrudi, na břiše, na ramenech, na pažích, na tvářích, na stehnech, na zádech i na hýždích. Vzdychal jsem tak nahlas a měl jsem černo před očima, že jsem myslel, že omdlím. Když jsem ucítil, že přestal a zas mě/převalil na záda, shlédl jsem na svoje tělo. Všude byly samé cucfleky.
Koukl jsem na něj a všiml si jeho zářících očí, jak na mě hledí a hltá mě pohledem. Prohl jsem se v zádech, jakobych mu říkal, ať už to udělá, ale on se jen díval. Najednou se sklonil obličejem k mému a moje nohy si dal kolem pasu. Tiše jsem zasténal a vzal ho kolem krku a natahoval se pro polibek. Místo toho mě jen kousl do rtu. "E-Er...Erwine..." zakňučel jsem a zoufale se na něj díval, už jsem skoro nemohl vydržet.
Najednou mě ale chytl za zadek a prudce do mě přirazil. Zaryl jsem nehty do jeho kůže na zádech a vykřikl jsem. Zatmělo se mi před očima a na tvářích jsem ucítil svoje slzy. Přitiskl jsem se k němu. Toužil jsem s ním splynout v jednoho, chvěl jsem se, toužil jsem se smát i plakat. Právě teď jsem se stal jeho
***
Spokojeně jsem ležel na posteli a tisknul se k Erwinovi, který už spal. Přejel jsem si prsty po kousanci, co mi nechal na krku a usmál jsem se. Teď jsem jeho omega. Spokojeně jsem se mu zavrtal do náručí a usínal jsem po dlouhé době jako miminko. Neměl jsem už žádné starosti, záleželo jen ja nás dvou.
____________________________________________________________________
Zdravím vás všechny, drazí čtenáři. Děkuji vám, že jste příběh dočetli až sem a přicházím s oznámením toho, že tohle jest poslední kapitola příběhu. Samozřejmě nás čeká ještě epilog, který co nevidět přijde. Děkuji, že jste setrvali až doteď, mějte se. ^^
![What do you mean [CZ, A/B/O]](https://img.wattpad.com/cover/64467016-64-k018ed1.jpg)