,,Další školní rok za mnou...,, nahlas jsem si řekla sama pro sebe když jsem za sebou zavřela dveře od mého pokoje. Právě jsem dokončila devítku a těšila jsem se na nový začátek v Říčanech. Vzali mě tam na školu a rodiče mi tam zařídili vlastní bydlení-spíš takovej malej byt se kterym si snad vystačim...Fajn, základka za mnou ale střední přede mnou. To bude vopruz.
Druhý den ráno jsem se začala pomalu ale jistě balit. Nechávala jsem tu valnou většinu věcí a tak jsem se po třech krabicích s různejma krámama pustila do balení oblečení. Během toho jsem měla na uších sluchátka a posloucha dubstep. Přemýšlela jsem o tom, jaký to tam asi bude...
O týden později
Sedím v autě a jsem na cestě do Říčan. Rodiče začínaj mít ty keci o tom jak jsem vyrostla a jak jim budu chybět... Tak jsem si nenápadně dala do uší sluchátka a pustila jsem si první hlasitej remix co jsem našla...
Dorazili jsme na místo. Naše auto jsme zaparkovali někde před bytovkou ve které jsem teď měla bydlet. Vypadala celkem slušně a tak jsem popadla tašky s oblečenim a vláčela se s nima ke vchodu. Otevřela jsem dveře a pomalu jsem kráčela po schodech nahoru. Vyšla jsem do druhého patra kde jsem se zastavila u dveří bez nápisu na zvonku. Vyndala jsem z kapsy klíče co mi dali rodiče ještě v Písku. Jeden z nich jsem vsunula jsem ho do zámku a s napětím jsem otevřela dveře...
MŮJ byt !!!
Když jsem otevřela dveře tak se mi naskytl pohled na úplně prázdný byt, bíle vymalovaný, se světlým linem na podlaze. Stála jsem v malé místosti ve tvaru čtverce ze které vedli čtvery dveře a jednen průchod. Všechny dveře byli bílé s šedými futry.
Postupně jsem koukala do všech místností.Za průchodem jsem uviděla něco jako kuchyň a obývák. Byl tam sporák, dřez, myčka a malý gauč. V první místnosti byly vestavěné skříně, druhá byl záchod, třetí koupelna ve který bylo umyvadlo, pračka a sprchový kout. Když jsem přišla ke čtrvrtým dveřím tak jsem si všimla že je v zámku klíč, otočila jsem jím a otevřela dveře.
Pohled rodičů :
Za těma dveřma jsme naší Nikol nachystali překvapení. Nádherně zpívá a u nás doma si pořád stěžovala že ten pokoj má blbou akustiku a že má pitomej mikrofon a že její počítač to nedává...
Pohled Nikol :
V té místnosti byla stočená akustiská pěna, v rohu byl stůl a na něm monitor, klávesnice a myš, pod stolem byl počítač...
Nevěděla jsem co dělat, byla jsem nadšená. Začala jsem objímat rodiče a děkovat.
Pak se táta otočil a řekl že jde pro něco do auta. Přišlo mi to trochu divný, všechno jsme sem už vzali ale neřešila jsem to.
Po chvíli se vrátil s krabicí v ruce. Tu jsem nikdy před tím neviděla a tak jsem se ho zeptala co to je. Mamka se na mě podívala laskavým pohledem a řekla ať ji otevřu.
Byl tam!!! Mikrofon co jsem si tak moc přála!!! Začala jem plakat radostí...
Na spotu
Odjevila jsem nedaleko mého bytu spot a tak jsem si šla zaskákat.
Když jsem končila už byl skoro večer a začínalo se stmívat. Vylezla jsem na ,,střechu,, té nedostavěné budovy, kterou jsem nazvala Coura
(protože to bylo nasprejovaný ve druhém patře na podlaze docela velkym písmem a barevně)
a rozhlížela jsem se po okolní krajině ale pak už jsem koukala jen na západ slunce... Nohy my visely ze střechy Coury a já si připadala jako ve snu.
V tom jsem si všimla někoho, kdo skákal o kus dál na malých zídkách. Nevěnovala jsem mu moc pozornosti a dál jsem se koukala na západ slunce... Za sebou jsem zaslechla šramot ale ten jsem taky ignorovala.
AAA!?! Vykřikla jsem do tmy hrůzou. Někdo mě chytil za boky a vykřikl.
N: Panebože, vyděsil si mě!
Otočila jsem se na toho co mě vyděsil. Byl to kluk, vysoký a hezký. Pobaveně se usmál.
Š: Wow-to bych nečekal!
Řekl a začal se smát mému vyděšenému , teď už i pobavenému výrazu. Zasmála jsem se taky.
Š: Já jsem Šimon.
N: Nikol :)
Pohled Šimona :
Šel jsem normálně na spot kousek od Coury. Bylo už šero ale na střeše jsem zahlídl hezkou holku. Chvíli se na mě koukala ale teď věnuje plnou pozornost zapadajícímu slunci. Teď se můžu vzdálit a představit se jí trochu jinym způsobem... Vylekám jí
Vyšplhal jsem na Couru a koukám jí na záda.Sedí tam a ani si nevšimla že jsem zmizel. Super , teď už k ní jenom pomalu dojdu... Hlavně PO-TI-CHU. Snažím se opatrně našlapovat, zatím mi to jde... Kurva! Listí! Trochu to zašramotělo ale evidentně si toho nevšimla... Ok , v klidu Smuso , už jenom pár kroků...
Stojím přímo za ní.Nevšimla si mě. Teď ji jenom chytit v pase a zařvat. XD . Vykřikla a hodně rychle vstala. Řekla , že jsem ji vyděsil. Ihned jsem zavtipkoval a vyšlo mi to. YESSS
Podal jsem jí ruku a představil se.
Jmenuje se NIKOL - hezké jméno, stejně jako ona... Má na oranžovo obarvené vlasy a modré oči. Je krásná i přestože má brýle. A má dokonalý tělo.Měla na sobě uplé modré tílko a kraťásky. Má i nádherný hlas...
Pohled Nikol :
Baví se se mnou. Je hezký- až roztomilý, ale trochu praštěný. Má přesně ten styl humoru co mám ráda... Koukám do těch jeho sladkejch očíček... Říká mi různé vtipy a já se nemůžu přestat smát. Je to jako tenkrát s Danem...
Doma
Od tý doby co jsem se rozešla s Danem už uplynula douhá doba a já kráva si ho zase připomenu...
Nemůžu se takhle ničit, kvůli němu jsem měla depku už několikrát a nemám zapotřebí aby se to opakovalo. Svalila jsem se na gauč a uronila pár slz. Pak jsem se uklidnila když jsem si vzpoměla na Šimona. Je hezkej, vtipnej a máme společný zájmy. Dneska to bylo kouzelný.Je fajn že se snaží být originální a ne že jen tak přijde a pozdraví.
Bydlíme i ve stejný ulici.Je v baráčku hned naproti mě a zítra jdeme zase na spot ...
1 000 slov
