Tma

Prolog

Miranda Cooprová seděla na sedadle spolujezdce a pozorovala svého manžela. Ten soustředěně hleděl na cestu před sebou, stáčející se do tmavého lesa. Věděli oba, že to jednou přijde, že jí to jednou budou muset říct. Ani jeden ovšem netušili, že to bude už takhle brzy. Je jí teprve sedmnáct... Probliklo Mirandě hlavou. Nedokáže se s ní rozloučit, nikdy by to nedokázala. Vždyť je to její dcera.

Z oka jí bezděky utekla slza a stekla jí po tváři k bradě, odkaď skápla na její černou blůzu a zanechala po sobě tmavou skvrnku. Peter, jakoby snad postřehl tu malou kapičku se slanou chutí, se na ní podíval. „Věděli jsme, že to přijde."

„Já vím, Petere, já vím. Ale je to ještě dítě. Neměla by to dělat."

„Tohle by neměl dělat nikdo. Nikdo si to nezaslouží." Odvrátil pohled, aby mohl znovu dávat pozor na silnici před nimi. Levou rukou svíral volant, tou druhou vyhledal drobnou ručku Mirandy a stiskl. Věděl, že to pro ni není lehké, to ostatně ani pro něj. Je to přeci i jeho dcera. On ovšem nedokázal své pocity dávat tak najevo. Držel si je v sobě, pevně pod pokličkou a užíral se zevnitř. „Zvládneme to, neboj. A Nina to zvládne také." Snažil se říct něco povzbudivého. Bohužel nenacházel ta správná slova.

Vjeli do lesa, který byl daleko černější, než tma venku. Cesta tam byla kluzká a od stromů se valila mlha, proto musel Peter zpomalit. Už byli skoro v půlce lesa, když se za nimi vynořilo černé auto, které i přes kluzkou vozovku jelo slušnou rychlostí a stále se k nim přibližovalo. Dálková světla černého auta dopadla do zpětného zrcátka a zcela tak oslnila jak Petera, tak Mirandu.

„Co to kruci..." vypadlo z Petera, který zpomalil ještě více a najel ke straně cesty, aby autu, které již bylo těsně za nimi dal najevo, že ho má předjet. Auto konečně hodilo blinkr a vjelo do protisměru, takže se teď nacházelo přímo vedle nich. Peter se na ně otočil a ztuhl. Na zátylku se mu naježily chloupky. Miranda se také podívala a ihned věděla, že je zle. Muži v černém Hummru se na ně usmáli.

„Mir, drž se!" vykřikl Peter a dupl na brzdy. Bylo mu totiž jasné, že jeho Honda by Hummru nedokázala ujet. Na takový manévr ale bylo už pozdě.

Auto prudce zabrzdilo, jenže Hummer narazil do jeho přední části. To způsobilo, že se Honda začala nekontrolovatelně otáčet. Miranda i Peter věděli, že tohle je konec. Že teď už je to zbude jen na Nině.

Znovu vyhledal Mirandinu ruku, kterou dříve pustil, a pevně ji stiskl. Podíval se do jejích oříškových očí, plných bolesti. „Muluju tě, Mirando."

„Miluju tě, Petere." Zašeptala a to bylo to poslední, co si řekli.

Modrá Honda sjela ze silnice a narazila do stromu.