Cinderella man and prince

kapitola 5 - Z pohledu Ichiga

Proč jsem ho políbil? Neměl jsem to dělat ale on byl tak rozkošný nemohl jsem si pomoct. Co když mě teď kvůli tomu nenávidí? Doufám že příjde i na třetí ples abych mu to mohl vysvětlit. Teď mi už nezbívá nic jiného na práci než čekat a doufat.
--------------------------------------

Po příchodu do velkého sáli mě párkrát nějáká dívka vyzvala k tanci ale já je všechny odmítl. Chtěl jsem si co nejvíce pamatovat můj a Renjuv tanec a né tanec s nějákou fiflenou které jde jen o trůn. Sedl jsem si na své místo a po nějáké době ke mě přišla sestra. "Tak co povedlo se to?" zeptala se ano ona je jediná která o tom ví jí jediné věřím natolik. "Ne udělal jsem vše jak jsi řekla ale na konci místo orvního vyznání jsem ho políbil a...... on utekl." řekl jsem smutně. "Ajeje tak to je zlí.... ale třeba byl jen zaskočen tím že to cítíte stejně nebo měl večerku." Pokusí se mě rozveselit ale marně. "Doufám žepříjde i zítra ať mu to můžu vysvětlit...."
"To bys měl i kdyby nepřišel už jsi zístil kde bydlí" zeptá se.
" Ne pořát to nevím.... asi mi natolik nevěřil možná." Řeknu smutně. "Ale teď z jiného soudku líbí se ti někdo??" Zeptám se nedočkavě. "No vydíš toho zrzka vedle té blondýny?" "Jo, tak ten se ti líbí? Vypadá dobře, sice můj tip to není ale tvůj to může být." Poškádlil jsem sestru. "Tak su s ním běž zatančít a jási už půjdu lehnout." Usmál jsem se a odešel.

-------------------------------

Nemohl jsem usnout a nejen proto že byli poněkud hluční. Pořad jsem přemýšlel o tom Renjim co když se neukáže a jamu to nebudu moct vysvětlit? Nebo co když příjde ale bude mě ignorovat? Achjo já to snad nedám.

-------------------------------

A je tu posední ples. Teď je má poslední možnost mu vysvětlit proč jaem to udělal a říct že ho miluji. Ale co když opravdu nepřijde?
Vešel jsem na balkón a čekal zda dorazí. Čekal jsem asi tak dvě hodiny když už jsem se chystal odejít u schodů se objevil Renji. Nebyl upravený jako obvykle měl staré špinavé šaty které mu byli poněkud velké a vlasy mu trčeli všude. Co to má být? Ale to je teď jedno musím se mu omluvit. "Renji .....já ..... já se chci omluvit za to že jsem tě předtím políbil." Když jsem to dořekl všiml jsem si že je rudý až za ušima. Že by mě taky miloval? "Renji pravda je že..... že tě miluju." Dořekl sem.
Princi já vám prvně něco musím říct." Co počkat proč mi říká princi vždyť si tykáme ne? Že mě chtěl odmítnout? "No pravda je že já nejsem-" ani to nedořekne a jen hledí ke dveřím. Když se otočím stojí tam nějáká stará mračící se žena. "Promiňte ale kdo jste?" Zeptám se.
"Na tom kdo jsem já nezáleží ale proč se bavíte s mým sluhou a proč není u kočáru?" "Co kdo je váš sluha?" Nechápavě se zeptám. "Tady Popelák to je můj kočí." Cože?? On mi snad lhal?
"Co to má být Renji? Co to ta žena povídá?" Otočil jsem se na něj a zeptal se. On se za mnou jen krčil s vyděšeným výrazem. "O... ona je-" "To ho budete snad poslouchat vždyť má tak otrhané oblečení a je celý špinavý." To je pravda ale to nemůže být fakt. "Jeho rodina je po smrti a on ni zůstal vyset na krku." "To není pravda otec je pořád na živu." "Víc k tomu neřekneš třeba že to všechno co řekla není pravda? Copak v tom ostatním má pravdu?" Řekl jsem už naštvaně. Mlčel nic neříkal. To už jsem nemohl vydržet vždyť on to skoro celý potvrdil. Tím mi zlomil srdce. "Tak už dost. Už tě nechci nikdy vidět!" Zařval jsem na něj. On se na mě jen překvapeně podíval a se slzama v očích odběhl. Co jsem to do prdele udělal. Když jsem si to uvědomil už bylo pozdě už byl pryč a ta žena se něj zasmála a odešla. Co teď? Co když ho už v životě nepotkám? Celý zničený odejdu do sáli kde si nikoho nevšímám jen projdu kolem a vlezu do svého pokoje padl na posel a celý zničený se zkusil uklidnit. Co se bude dít teď??