Tohle byl asi ten nejtěžší týden v mém životě. Rozloučit se se vším a vědět že už to nikdy nebude takové jako dřív. Na kouzelnické školy mám svůj názor. Brání v rozkvětu nadaných žáků. Ale rodiče to už nezvládali. Už se těšili do práce. Nevím kde v kouzelnickém světě pracují nikdy mi to nechtěli říct. Už uběhl týden a já musela odjet
,,Už půjdeme pospěš si" řekla mi mamka. Nevím proč říká že půjdeme. Poletíme totiž letaxem. A né mi jen já.
,,Už jdu" řekla jsem a hodila si do kufru ještě poslední triko. Sedla jsem si na kufr a zapnula ho. Doma nepoužíváme kouzla.
Ještě jsem se rychle podívala do zrcadla. Nevypadám dobře. Mám kruhy pod očima a moje smaragdové oči se pořád zavírají. Moc jsem se nevyspala.
Rychle jsem seskákala ze schodů. Kufr jsem nechala nahoře. Někdo z Bradavic ho přenese. Dole byl připravený můj táta, bratr a mamka. Můj táta byl velmi tichý semnou moc nemluvil ale bráchu miloval. Brácha si hrál nějakou mudlovskou hru.
,, Si připravená? Přece bys nechtěla přijít pozdě" řekla matka. Já jsem neodpověděla pořád jsem byla naštvaná.
,, Já....." podívala se na tátu ,, teda mi víme že jsi naštvaná ale chceme pro tebe to nejlepší" znovu se odmlčela podívala se na tátu naznačila mu aby taky něco řekl. On ale nic neřel tak to dopověděla sama ,, i ty sis určitě na sobě všimla že se měníš tvé schopnosti rostou a mi je nezvládáme" neodpověděla jsem a šla jsem si stoupnout pod krb. Vzala jsem si letaxový prášek a řekla jsem Bradavice. Ani jsem se nerozloučila.
Když jsem otevřela oči byla jsem v nějaké místnosti s knihami. Ale knihovna to nebyla. Přede mnou byl stůl a za ním seděl stařík. Hned mi to došlo ten staří je Brumbál a já jsem v jeho pracovně. Až teď mi zase došlo že je Leden a taky že slavnostní zařazení je v září. Jak se dozvím do jaké koleje patřím? Aspoň že jsem si přečetla dějiny Bradavic.
,,Do školy tě zařadí moudrý klobouk a Taro jsem velmi potěšen že jsi si před příchodem do školy přečetla dějiny Bradavic" řekl a pousmál se. Sakra jak mohl vědět co jsem si myslela.
,,Pojď si sednout sem" ukázal na starou dřevěnou stoličku. Poslechla jsem a sedla si.
,,Dám ti na hlavu Moudrý klobouk ten už bude vědět kam patříš" najednou se otočil a vzal divně vypadající klobouk. Proč mi tady připadá všechno tak staré? Ale nábytek je tady podobný jako u nás doma.
,,Vy umíte číst myšlenky?" zeptala jsem se.
,,Jen výjimečným osobám" řekl a dal mi na hlavu Moudrý klobouk. Připadalo mi to divné.
Najednou mě začala bolet hlava. A moudrý klobouk promluvil ,, tvým rodiče asi nebudou překlapení dám tě tam, kde studovali i oni. Do Zmijozelu". Nestačila jsem se divit.
,,Moji rodiče chodili jsem na školu? Oni vždy říkali, že se učili rodiče?" řekla jsem. Ale ani Moudrý kloubouk a Brumbál nic neřekli. Brumbál vzal klobouk a uložil ho zpět.
,,Tento rok Bradavice pořádají Turnaje tří kouzelníků se akademií Krásnohůlky a Kruvalem".
,,Jistě o tom jsem už slyšela" odpověděla jsem.
,,Dnes je poslední den a z poháru se vyberou jména tří kouzelníků kteří budou reprezentovat školy ty se ale ještě přihlásit nemůžeš" řekl a já přikývla.
,,Už můžeš jít je čas večeře mám tě představit?" řekl.
,,Ne děkuji zvládnu to sama" už jsem chtěla odejít ale pak jsem se zarazila jak to tady poznám?
,, Tady máš můj osobní plánek školy" řekl Brumbál a podal mi list papíru. Nebylo na něm napsané jen to jaké místnosti zde jsou ale i to kdo to je.
,,Děkuji" řekla jsem a vydala se do Velké síně.
,
