Když se mění znamení především Vodnáře a Ryb je ten nejlepší čas změnit své postoje i názory. Nejlepší datum je 30 leden kdy světu vládne ještě Vodnář ale Ryby už chtějí vládnout.
Nevím proč chci napsat zrovna mému otci ale možná je to kvůli tomu že jako jediný aspoň tuší jak se musím cítit.
Milí otče,
mockrát ti děkuji za sovu, je nádherná. Taky tvůj vzkaz mě trochu povzbudil abych to tady zvládla. I když ti to mockrát neříkám ale mám tě ráda.
Tvoje dcera Tara
Dopis jsem dala sově. Doufám že najde otce a předá mu ho. Začala jsem si rovnat věci i když jsem je už srovnané měla. Nudila jsem se. Nakonec jsem se ale rozhodla že půjdu do společenky. Vzala jsem si knížku o horoskopech. Nevím proč, ale zajímá mě to. Otevřela jsem dveře a šla si sednout. Nikdo tam nebyl. Četla jsem si dokud mě někdo nevyrušil.
,,Ahoj já jsem Pansy ty jsi Tara že ano" řekla dívka. Vypadá dost namyšleně.
,,Jo to jsem" odpověděla jsem a začala znovu číst.
,,Ty se jmenuješ podle růže to je fakt hustý......" řekla.
,,Hmmmm jo ...... podle žluté růže" ta Pansy mě začínala štvát.
,, A proč tě rodiče pojmenovali podle růže to je fakt divný....." ta je fakt otravná.
,,Když jsem byla malá chytla jsem žlutou růži. Taru. Tu žlutou růži mám celý svůj život v pokoji. Zvadne až já zemřu." řekla jsem.
,, OOOOO to je hustý" řekla.
,,Pansy já už půjdu uvidíme se na večeři. Ahoj" řekla jsem. Konečně jsem zmizela. Pansy je vážně ukecaná.
Nevěděla jsem co do večeře budu dělat. Zbývali ještě dvě hodiny. Mám to, půjdu do knihovny. Vzala jsem si mapku kterou mi dal Brumbál. Je to podivný stařík. Vyšla jsem docela rychle a doufala že tam Pansy nebyla. Nebyla. Radši jsem šla.
Musela jsem vyjít několik pater. Ale bylo to v pohodě nikdo po chodbách nechodil a já jsem vpohodě šla do knihovny. Nejsem nějak společenská. V knihovně mě uvítala knihovnice.
,,Ahoj zlatíčko potřebuješ nějak pomoci? Ještě jsem tě tady neviděla" řekla mile. Nahodila jsem úsměv a řekla
,,Jsem taky nová dnes jsem přijela" řekla jsem ,, jestli by jste byla tak milá a našla mi nějakou knížku o věštění z datumů narození ?"
,,Ale jistě zlatíčko, jsem moc potěšená že si první den školy přišla do knihovny, dnes tady ještě nikdo nebyl" řekla a vstala.
Následovala jsem jí. Ona se mezitím prohrabovala v knížkách.
,,Tady máš zlatíčko" ona si mě musela zamilovat.
,,Mockrát děkuji, ještě jsem nepoznala tak milou knihovnici" odpověděla jsem.
,,Ještě mi prosím řekni jak se jmenuješ a z jaké koleje si. Nemáš uniformu nepoznám to" řekla.
,,Jmenuji se Tara Sangrealová a jsem ze Zmijozelu"
Najednou jí zmrzl úsměv.
,,Ze Zmijozelu ale ti jsi tak milá"
,,I výjimky se najdou, naschledanou už musím jít" řekla jsem
,,Naschledanou ať tě provází štěstí"
Vrátila jsem se do společenské místnosti. Ale tam už čekala Pansy
,,Půjdeme na večeři?"
,,Na večeři? kolik je hodin"
,,Za 5 minut šest" odpověděla. Za pět minut šest? To není možný v knihovně jsem nebyla tak dlouho.
,, Jo jasně jen si odnesu knížku"
,,Můžu se podívat do tvého pokoje" řekla
,,Jasně"
V pohodě jsem vešla a položila na stůl knihu. Uslyšela jsem hroznou ránu ode dveří.
,,Pansy si v pohodě?" otočila jsem se a Pansy ležela u dveří.
,,Nejde mi projít" řekla smutně. Viděla jsem jí ležet na podlaze a pomalu se zvedala.
,,Aha to nevadí tak uvidíš pokoj aspoň z venku" řekla jsem vesele.
,,Problém je že já pokoj nevidím a nevidím ani tebe, poď už ven prosííím" řekla docela dost ustrašeně. Nevěděla jsem proč to tak je.
,,Je to divný" řekla
,,Jo to je, poďme na večeři představím tě" řekla a vyšli jsme ze společenky.
