Já a Justin?

Nevím co říct

,,Co se tady děje?"

Sakra.... Otočila jsem se na Justina a hlasitě polkla. ,,Rebeco!" křikl po mně a začal se světelnou rychlostí přibližovat ke mně. ,,Uhm" najednou po mně skočil. Ale ne jako gorila. To fakt ne. Jako jen že mně objal a já málem upadla. Nevím co mám dělat. Objetí jsem mu oplácela. Když se ode mně odtahoval tak jsem viděla jeho zdrcený pohled. ,,Mrzí mně to" řekl a ukápla mu slza. Sklopil hlavu tak aby jsem mu neviděla do uslzených očí. ,,Justine" řekla jsem a chytla ho za bradu aby se na mně podíval. PLESK. Já mu dala facku? No ty jooo! Jsem borka! Chtělo se mi trochu smát z jeho pohledu jsem vyčetla že ho to nebolelo. Klídek! Kamenná tvář!! Nádech výdech.... PLESK. Zase!!! Dala jsem do toho větší sílu. Tohle už ho asi trochu zabolelo protože se chytl za tvař. ,,Jo to jsem si zasloužil" řekl. Zvedala jsem ruku že mu praštím ještě jednou. No však do třetice všeho dobrého ne? ,,Rebeco!" chytla moji ruku před Justinovou tváří Chloe. ,,Dost! Tohle nikam nevede!" řekla klidným hlasem. Potlačovala smích. Otočila jsem se za sebe abych se podívala co dělá Luke. Ležel na schodech a držel se za pusu. Jako WTF?!! Já tady řeším velice smutnou věc a on se směje? To je kamarád.

,,Ale!.. Uhm promiň Justine" řekla jsem sklesle. ,,Prosím vraž mi klidně pěstí pokud mi po tom odpustíš tak mně i kopni do koulí!" Uchechtla jsem se. ,,Co se směješ? Není to směšné!" řekl Justin a já viděla menší úsměv na jeho tváři. ,,Já.. Já jen.. Musíme si promluvit" řekla jsem a uklidňovala svůj smích. Asi si říkáte že jsem úplně blbá. Justin mně podvede a já bych měla brečet atd. Ale pochopte já ho tady biju a on říká že mu to nevadí a mám mu přidat!!! ,,Tak pojď pujdem do obýváku. Necháte nás o samotě?" řekl Justin. Ti dva kývli a odešli do kuchyně. Sedla jsem si na gauč a čekala co řekne Justin. Ale on mlčel. Díval se mi do očí. A jako by čekal. Čekal až něco řeknu. ,,Takže Justine poslouchám! Chci slyšet p-proč?" vykoktala jsem ze sebe. ,,Uhh Rebeco. Já - já nevím jsem prostě debil. Potřeboval jsem to a když čekáš miminko tak jsem myslel že nemůžeš. No a ten večer jsem se trochu uhmm trochu zhulil v klubu. A potom se to stalo. A tys mě viděla.. Hledal jsem tě strašně dlouho. Prosím odpusť mi. Byla to ta největší blbost kterou jsem kdy udělal. A vím že mi jen tak neodpustíš. Ale já chci vychovávat naše dítě společně. Chci s tebou být do konce mého života. Bez tebe si neumím představit život. Já bych kvůli tobě přestal i zpívat. A teď tady před tebou brečím a snažím se vše urovnat ale ty mi to určitě neodpustíš protože jsem tě podvedl a tohle se nedá odpustit.." Chtěl mluvit dál ale já ho přerušila.

,,Dost! Justine dost!" zašeptala jsem. Měla jsem slzy v očích. ,,Justine všichni dělají chyby. A tohle je teda kurevsky velká chyba! Ale kdybych třeba nepřišla domů a neviděla tě s ní.. Uhm řekni mi jedno. Řekl by si mi že si mně podvedl?" vydechla jsem a utřela si slzu.

,,Ne neřekl" ,,Neřekl?" ,,Ne neřekl. Nechtěl bych aby ses trápila. A aby se stalo tohle. Nemohl bych. Promiň jestli si chtěla slyšet ano. Ale kdybys mě neviděla tak bych to neřekl. " Nevím co říct. Z jedné strany by mi tajil že mně podvedl a bylo by to hnusné. Ale z druhé stránky by to bulo v pořádku. Nechtěl by mi ublížit. ,,Já - Justine já musím na chvíli odjet. Přemýšlet. Chápeš?" Kývl. Teď jsem sklopila hlavu já. ,,Podívej se na mně" řekl strašně smutně. Nadzvihla jsem hlavu aby jsem na něj viděla. Měl napuchlé červené oči a spodní ret celý rozklepaný. ,,Já to chápu. Počkám na tebe. Ale prosím vrať se mi brzo. Jinak si pro tebe dojedu i kdyby jsi mě už nikdy nechtěla vidět tak chci být u porodu. Prosím" řekl. ,,Pojedu k rodičům" ,,Dobře. Alespoň budu vědět že si v bezpečí."

Vstala jsem a odešla nahoru do pokoje. Vytáhla jsem kufr a naházela do něj všechny různé potřebné věci. Zavřela jsem ho a zavolala k sobě Luka. Rychle přiběhl. ,,Prosím sneseš mi ten kufr do auta?" ,,Kam jedeš? Ano snesu." řekl sklesle. ,,Jedu k rodičům." ,,Do New Yorku!" vykulil na mě oči. ,,Poletím letadlem. Neboj bude to v pohodě!"

....

,,Tak ahoj a prosím vrať se!!! A nezapomeň zavolat až přiletíš!"

,,Neboj mami!.... Tak pa Chloe!" řekla jsem a objala ji. ,,Ahoj sestřičko!"

,,Měj se Becky !" řekl Luke a rozevřel ruce abych ho objala.

,,A-ahoj Justine" řekla jsem smutně Justinovi který měl slzy v očích. ,,Ahoj Becky" řekl ,,Můžu ?" zeptal se a chtěl mě taky obejmout. Kývla jsem. Nasedla jsem do auta a poslední co viděla ve zpětném zrcádku byl Justin v objetí Luka a Chloe jak brečí.

.......

,,Poslední výzva pro cestující na let číslo 7." slyšela jsem. Popadla jsem kabelku (kufr už měla v letadle. jestli mně chápete) a utíkala k letušce. ,,Dobrý večer" ,,Dobrý večer" podala jsem jí letenku. Ona něco odtrhla a podala mi jí. Usadila jsem se do sedadla u okýnka. Dýchej! Jak já nenávidím létání. ,,Dobrý večer, jsme moc rádi že jste si vybrali naši společnost. Právě sedíte v letadle do New Yorku. Prosíme všechny pasažéry aby se připoutali a připravili na vzlet. " Připoutala jsem se a čekala. Letušky ukazovaly takové ty věci co používat kdyby se něco stalo a táák. A potom se letadlo rozjelo. A najednou jsem z okýnka viděla jak se zvedáme. Zaryla jsem se do sedačky a zavřela oči. Musela jsem vypadat dost směšně pro tu holku co seděla vedle mně. Mohla být stejně stará jako já. ,,Letíš poprvé? Nebo jen nemáš lítání ráda?" zeptala se mně ta holka. ,,Spíš to druhé. Já jsem Becky ty?" podařilo se mi odlepit jedno oko a podívala jsem se na ni. ,, Venessa" řekla a usmála se na mně. ,,Moc ráda tě poznávám Vanesso"

Ahoooj

Další část!! Mám náladu na psaní!! Doufám že se líbila. Omlouvám se pokud jste si mysleli že budou už zase spolu ale mám s nimi jiné plány. :DDDD

Omlouvám se za chyby a každá hvězdička a koment potěší!!! :)