Já a Justin?

Překvapení!!!

,,Někoho mi připomínáš. Ale nemůžu si vzpomenout koho" řekla Venessa.

,,Holku Justina Biebera?" zeptala jsem se s kamenným výrazem. Vanessa se na mně podívala a potom zůstala sedět s otevřenou pusou. ,,Jo" to bylo jediné co dokázala říct. ,,A kde je?" nevím co mám odpovědět. ,,Uhm.... Em on je doma. Je nemocný" vypadlo ze mně. OMG tleskejte všichni tohle je to nejlepší co jsem si mohla vymyslet. Ale nemůžu říct pravdu. Co kdyby to vykecala? Co když pracuje pro bulvár? Tu holku vůbec neznám. ,,Přeju mu brzké uzdravení" řekla a usmála se na mně. ,,Jojo to já taky."

.....

Konečně jsem zase na zemi. Vyšla jsem z letadla a došla si pro kufr. Musím zavolat mámě. Nemám tušení kde bydlí. Nikdy jsem v New Yorku nebyla. ,,Halo?? Mami?" ,,Ohh ahoj zlatíčko! Jak se máš?" ,,Mami řekni mi tvou adresu prosím" řekla jsem. ,,Proč? Zlato si v pořádku?" ,,Prostě mi ji řekni mami!"

.....

Napsala jsem si adresu na papírek a mohla vyjet. Neřekla jsem mámě že tady jsem. Byla docela dost zmatená. Stopla jsem si taxi. Řidič vystoupil a mile pozdravil a já samozřejmě taky. Dal mi zavazadlo do kufru (Nechci psát kufr do kufru je to strašně divné :D) a já se posadila na zadní sedadlo. ,,Tak kam to bude slečno?" nadiktovala jsem mu adresu on kývl a mohli jsme jet. ,,Děkuju! Na shledanou!" podal mi kufr já mu zaplatila a on odjel. Podívala jsem se na budovu stojící přede mnou. Vypadala jako ta ze seriálu Friends (Přátelé). Vešla jsem do velkých dveří a potom jsem musela najít na dveřích jméno Wilson. Hledala jsem už na pěti patrech! Jdu už do šestého. Asi mně porazí! Ani výtah tady nemají!

,,Wilson.... Wilson... Wilson...Wilson!!!!" našla jsem to. Jupííí! Tak a teď zazvonit. ,,Crrrrr" zazvonila jsem a za chvíli se otevřeli dveře a v nich byl můj táta. ,,Tatííí!!!" ,,Dcero moje!!!" Skočila jsem na něj. Jo a kdyby jste se ptali máma a táta ví že čekáme s Justinem miminko. Byli u nás když jsem byla v pátem měsíci těhotenství a teď jsem na konci sedmého. Ale neřekli jsme jim co to bude.

,,Zlato pocem!!! Je tady Becky!" zakřičel můj táta. Sleza jsem z něj a utíkala obejmout mamku. ,,Já to věděla!!! Proč by si po mně jinak sakra chtěla adresu!!" řekla máma se slzami v očích. No to víte když bydlí v New Yorku a já v Los Angeles. A vidíme se jednou za 2 měsíce. ,,Překvápko!" zakřičela jsem a ucítila tu slanou tekutinu na mé tváři. ,,Hrozně jste mi chyběli".

....

Seděli jsme na gauči asi půl hodiny a potom se mně mamka zeptala. ,,Zlato a co tady děláš sama? Kde je Justin?" vyzvídala. Nechci jim to říkat nenáviděli by ho a to já nechci. Vím jak mají mamka a táta Justina rádi. ,,No Justin neví že jsem tady je totiž nemocný. A aby mně nebo Allison nenakazil tak u něj nejsem a jsem u kamarádky. A tak jsem se rozhodla že když už mám ten čas tak přiletím.Doufám že to nevadí. Potřebuju tady být alespoň pár dnu." řekla jsem. Uff že mi ty výmysly jdou. ,,Zlato! Ty tu můžeš být jak dlouho budeš chtít! Pokoj máme navíc! ,,Moment!" řekl táta. Sakra asi na mně poznal že lžu! ,,Co se děje?" řekla jsem vyděšeně. Jestli mně prokouknul! ,,Tys řekla mně nebo Allison! Kdo je Allsino?!" řekl táta. Uh aha štěstí. ,,Bože! Já se zlekla!Allison... Uhm tak já vám to řeknu. Stejně by jste se to dozvěděli. Allison je ta věc tady" řekla jsem a ukázala na své břicho. ,,Allison! To je krásné jméno zlatíčko je to tak skvělé" vyjekla máma.Oba mně zase objali. ,,Nebude vám vadit když si půjdu lehnout? Je už deset večer a já jsem unavená. Oba kývli. ,,Pojď zavedu tě do pokoje a potom do koupelny." řekl táta.

.....

Uhhh. Už jsem se umyla o teď ležím v posteli a rozhodla jsem se zavolat Chloe.

,,Ahoj!!!! Už si u rodičů?"

,,Ahoj jo jsem.Jak se tam máte?"

,,Špatně! Rebeco chybíš nám a Justin jen brečí a jí zmrzlinu. Luke se ho snaží rozveselit ale nic nepomáhá. Pořád říká že se zabije a takový kecy!" řekla Chloe sklesle.

,,Cože?!" bože! bože!!

,,No jo vážně. .......Ahooooj Beckinko!" ozval se najednou Luke.

,,Ahoj Lukouši! Hele dejte mi Justina prosím!" křikla jsem do mobilu.

,,Ano?" řekl Justin a smrkl.

,,Bieber!" křikla jsem do mobilu. ,,Pokud si něco uděláš tak tě zabiju! Řekla jsem že se vrátím! Prosím nedělej mi to těžší. " v půlce věty se mi zlomil hlas a začala jsem plakat.

,,Becky... Prosím neplakej. Já jen chci abys mi odpustila a vrátila se domů." Justin začal taky brečet. Připadala jsem si jako v nějaké televizi. Oba jsme brečeli do telefonu. Jak úžasné!

,,Už musím končit jdu spát tak ahoj Justine!" řekla jsem a utřela si pár slz. Ale stejně jsem brečela dál.

,,Dobře tak- tak ahoj" řekl a já to típla.

Nedokázala jsem přestat brečet.
Proč je to tak těžký?!! Potřebuju obejmout. Vědět že je tady někdo kdo mi pomůže se rozhodnout. Někdo komu se budu moct vyplakat na rameno a on mi řekne ,,To bude v pořádku jsem tu pro tebe". Najednou se otevřely dveře od pokoke. ,,Miláčku co se děje? Proč pláčeš?" Přišla za mnou mamka. Sedla si ke mně na postel a přitáhla si mě k sobě. ,,Mami já už nemůžu! Je toho na mně už moc." Řekla jsem mezi vzlyky. ,,Neboj jsem tu pro tebe. Pomůžu ti s čim koli ale musíš mi říct co se stalo" a tak jsem ji to řekla. Řekla jsem ji že mně Justin podvedl a že ho to mrzí atd.
,,Prostě nevím co mám dělat! Jak by ses zachovala ty?" Zeptala jsem se mamky.

,,Já? Já už jsem si broučku něco takového taky prožila. A jsem ráda že jsem to tvému otci odpustila. Protože bych teď neměla tak skvělou dcerku jako jsi ty a nebyla bych už 19 let šťastně vdaná za tvého otce." Řekla. ,,Cože? Táta tě taky podvedl?" Vyvalila jsem na ni oči. ,,Ano zlato ale to si nebyla ještě na světe. Tvůj otec mně podvedl. A když jsem se to dozvěděla cítila jsem se hrozně. Jako by se mi zhroutil celý svět. Brečela jsem dnem i nocí. Tvůj tata o mně bojoval. Říkal jak mně miluje a že ho to mrzí. Asi rok na mně čekal. Čekal na den kdy mu odpustím. Každý den čekal před mym domem s kytkou růží. Ale já ho odmítala. A jednou mi moje mamka tvoje babička řekla. Nenechej svou životní lásku odejít. Pokud ho miluješ odpusť mu. Trápil se už dlouho. Neriskuj kvůli hlouposti to že ztratíš milovanou osobu." Máma má pravdu. ,,Mami" objala jsem ji.

,,Ale já se nedokážu vrátit domu. Teď ne." Řekla jsem. ,,Zlato pokud ví že musíš přemýšlet tak na tebe počká. Tvůj otec to taky věděl. A čekal rok. Ale prosím nenechej ho čekat tak dlouho. Nemusí byt jako tvůj otec."

Ahoooj
Zase přes 1000 slov!!!!
Najednou mně to nějak chytlo.
Části si teď předepisuju. Dneska jsem napsala už 3 části a jdu psát další. Noo wow mno :DDD
DĚKUJU za každý vote a komentář :***