Já a Justin?

Chybí mi....

O měsíc později z pohledu Rebecy:
Už měsíc jsem u svých rodiču. Bříško je velké jako Titanic. Justin a ostatní mi už hrozně chybi. Uvažuju o tom že se vrátím domu.  ,,Nad čim tak dumaš?" Zeptala se mně mamka a podala mi zmrzlinu. ,,Uhm nad tím že se chci asi vrátit domu. Stejně teď už mužů porodit za par týdnů a myslím si že Chloe už asi chybim a..." ani jsem to nedořekla a máma mi do toho skočila. ,,Jeď domů. Uhm tedy nevyhánim tě ale už to Justinovi odpusť." Řekla a pohladila mně po tváři. Dneska tady ještě zůstanu a rozloučim se s New Yorkem. A zitra si koupím letenku domů. " řekla jsem a usmála se. ,,Zlatíčko?? Paparazzi!" pošeptala mi když jsme procházely Central Parkem. Otočila jsem se a rozhlédla se na všechny strany. ,,Do prdele" šeptla jsem si pro sebe. Utíkaly proti mně a mamce totiž nějaké ženské. A taky par fotografú. ,,Halo!! Slečno Wilsonová!! Máme pár otázek... kde máte Justina??Jak se máte? A co Vaše Dítě???"
Oni mi nedají pokoj. Odpovím. ,,Justin je doma. Mam se skvěle. Za chvíli se to narodí. " usmala jsem se na ně. ,,Miminko je v pořádku." Dokončila jsem a tím doufám ukončila tuhle debatu. ,,A teď pokud by jste mně a mamku nechali odejít......" řekla jsem. Bylo tady asi 20 novinářů. Jak se to tu tak rychle seběhlo? Ustoupili a kývli mi. S mamkou jsme odešly domu. 

Mám hlad! Mám strašně velký hlad. Snědla bych i dinosaura. Agrrrrrrrrrr!!! Myslím jenom na jídlo. Až ten drobek vyleze bude ze mě 300 kilová bábovka. ,,Zlato ? Co si dáš k jídlu?" zeptala se mě mamka. ,,Uhh jak  víš že chci jíst?!!" Podívala jsem se na ni nechápavým pohledem. ,,Vídím ti to na očích. Tak? Co si dáš?" řekla a usmála se na mě. ,,Nutellu!!! Ne! Nebo..... koblihy? A nebo pizzu?!!! Nennene!!! Všechno! Chci Nutellouvou pizzu a na ní koblihy! Ano bingo!!" křikla jsem a mamka dostala záchvat smíchu. ,,To bude ale lahůdka!" řekl táta a smál se na celý byt. ,,A nedala by sis třeba tortilu?" ,,Jo to taky ujde." uchechtla jsem se. ,,Hele tati prosím podej mi notebook koupím si tu letenku do L.A. " táta se usmál a podal mi notebook. Otevřela jsem ho. Nečekaně byl zaplý. Nedalo mi to a musela jsem zajít prvně na Facebook. Několik set upozornění. Ano nebyla jsem tam asi měsíc. Nepotřebuju tu stránku k životu. Měla jsem i pár zpráv. První byla od Chloe. 

Chloe: Ahoj drahoušku!!! Kdy už sakra přijedeš? Chybíš mi :(

Já: Ahoj kočko. Hele bude to dřív než si myslíš......  :)

Potom jsem dostala nějakou tu zprávu od Biebera. Ale to jsem už číst nechtěla. Raději jsem si zablokovala letenku. ,,Becky!!!!! Večeře!" křikla na mě máma z kuchyně. Přečetla jsem si v kolik mi to zítra letí a potom zaklapla notebook a odkráčela si to do jídelny.

Další den:

,, Tak mami a tati já jedu domů. Hned když porodím tak přijeďte! Budete mi chybět!" ,,Ty nám taky" řekla máma a ukápla ji slza. Objala jsem je. ,,Tak a-ahoj" vykoktala jsem a odcházela se odbavit. Ano rodiče mě odvezli na letiště. 

Procházela jsem skoro plným letadlem ke svému sedadlu. Hned když jsem ho našla jsem se usadila a připoutala. Mám strach. Ne že teď sedím v letadla. No vlastně to taky ale největší strach mám z toho když přijedu. Uvidím zase Justina. Nevím. Nevím jestli mu dokážu odpustit. Na co myslím! Musím mu to odpustit. Za a) Justina miluju a za b) budeme mít za necelý měsíc Allison. 

Ani nevím jak ale usla jsem. Probidilo mě až žďuchnutí letušky. ,,Halo? Madam už jsme v L.A." řekla když jsem otevřela oči. Kývla jsem a vysoukala se z letadla. Vyšla jsem z letiště a rozhlídla jsem se. ,,Jsem doma." šeptla jsem si pro sebe. Přede mnou už stálo taxi. Řidič mi ochotně pomohl s kufrem a já se usadila na sedadlo. Nadiktovala jsem mu naši adresu kývl a potom se rozjel. Cesta ujela překvapivě rychle. Za dvacet minut jsem stála před našim domem a hledala klíče. Mám je!!! pomylsela jsem si když se mi je podařilo vynořit z kabelky. Odemkla jsem si dveře a čekala že někde zahlédnu někoho. Ale nikde nikdo. Prošla jsem celý dům. Ani živé duše. Jen já a nenarozená Allison. Asi jsou v práci. Rozhodla jsem se tedy udělat si popcorn a sednout si k televizi. Byla jsem unavená. Když jsem se posadila a zapla telku najelo mi očko. Najednou jsem se málem udusila kusem popcornu který mi uvízl v krku. Na očku bylo... OMG!!! 5 Seconds of Summer!!!!!!!!! Nová písnička. Tohle mi neřekli. Hemmings si klidně vydá novou písničku a já nedostanu žádne info! Pffff. Uslyšela jsem otevírání dveři. A potom hlasité ,,Kurva co to?" byl to 100 procentně hlas Chloe. Uchechtla jsem se a vstala z gauče. Rozešla jsem se směrem hluk. Když jsem uviděla moji Chloe ve dveřích do očí mi vpluly slzy. ,,Kurva!!!!!!!!! Aaaaaaaaaaa!!! Miláček!!!!!!!! Rebeco!!!!!!!!! Zlato!!!!!!!!!!! Krásko!!!!!!!Těhule!!!!!!!! " křičela a utíkala ke mně. 

,,Taky tě ráda vidím" zasmála jsem se. Objala jsem jí jak nejlíp to s tím břichem dokážu a nehodlala jsem ji pustit. Nooo když jsme se odpojily tak jsem viděla že brečí. ,,Becky tak moc si mi chyběla! Všem si tady chyběla!" řekla. ,,Vy mě taky. Kde je Luke? A-- a -- a Justin" vykoktala jsem ze sebe. ,, Luke je ve studiu a Justin? Justin má nějaké koncerty. Ale měl by se za pár dní vrátit." ,,Tak to je super! Hele a kdy jste měla sakra chtěli informovat o nové skladbě 5SOS?!!!" mírně jsem zvýšila hlas ale dala tam taková ten  dětský přízvuk. ,,Tááák to se zeptej toho blonďatého jednorožce co se chová jako idiot!" řekla a rozesmála se. ,,Uhm WHAT?" musela jsem se začít smát taky. Blonďatý jednorožec. Aha ok no. Někdo si tady dal trochu víc trávy.

Ahoooooj

Po delší době nová část. Není nějak moc zajímavá. Tak se za to omlouvám. Tento příběh se pomalu blíží ke konci. Ale nebojte části ještě bude! :DDDD Sorry za chyby a zatím!!!!