#Oh No!! [DOKONČENO]

*3*

"... To mi chcete jako říct.. Že jsem tady sama, zpuchla na ňáký vošumtělý vesnici?!" rozhlížela jsem se kolem, a chtěla jsem se zvednout z trávy
Nešlo to..

"Čau, chceš pomoct?" přišel ke mě nakeje kluk, a nastavil mi ruku

Ňákou dobu jsem na něj zírala, a potom jsem odmítla.

"Fakt ne?? Tak ne.." a sedl si vedle mě na trávu

Pokusila jsem se zvednout, ale moje noha, mi to nějak kazila..

Vzdychla jsem, a převrátila jsem na něho oči..

"Co?" zeptal se nejspíš aby mě dopálil

"Tak teda jo.."

"No já nevím.. Mě už se moc nechce.." koukala jsem na něj jako vyjevená, a nechápala jsem, o co mu jako jde

"Co takhle něco říct..??.." schválně to protahoval

"Hh.. Prosím???.." a podala jsem mu ruku, a on mě konečně zvednul

"Díky.." poděkovala jsem s protestem, aby zase něco neřekl

Cestou mě podpíral, protože jsem vážně nemohla moc chodit.. Vlastně jsem ani nevěděla, kam mě to vlastně vede, ale nejspíš to byla cesta k němu domů..

"A jak se vlastně jmenuješ?" zeptal se, a já sr na něj zašklebila

"Proč tě to zajímá?.. Ani tě neznám.."

"No.. Já si teda myslim, že když už tě takhle vedu, tak bych to snad mohl vědět, ne??" dotíral se

"Fajn.. Jsem Call.." a nic víc už jsem neřekla