Prázdnota

3. Kapitola

Z POHLEDU IZAYI
    ,,Ještě čaj?" usmál se na mě mladý doktor. Jen jsem zakroutil hlavou a dopil co bylo v mém hrníčku. ,,Jsem rád..Teda..Já a Celty jsme rádi, že si nás přijel navštívit"uculoval se na mě. Jen přeci to byl něco jako můj nejlepší přítel. Dokonce mi domluvil i ty terapie, na které stejně chodím jak se mi zlíbí. [Kde tu vlastní bydlíš Izayo? Pořád ve svém starém bytě?] zeptala se Celty přes svůj nový telefon od Shinry. ,,Nene. Tam bych nemohl bydlet" zamručel jsem a položil hrníček. ,,Jak to?" zamrkal na mě překvapeně Shinra. ,,Vždyť byl velký a prostorný. Takže by si se tam vlezl i s vozíčkem. Prodal jsi ho?". ,,Neprodal. Pořád je v mém vlastnictví, ale nechci tam bydlet dokud..." povzdechl jsem. ,,Dokud co?" začal být zvědavý Shinra. To je celý on. ,,Shizu-chan mě hledá" pohledem jsem sklouzával po stranách vozíčku a zahleděl se na své boty. Měl bych si koupit nové zamručel jsem si pro sebe.
    ,,Shizuo tě hledá?! Wow. To musí být vážné. Co po tobě chce? Že by tě chtěl dodělat? Promluvit si? Omluvit se? Někam tě pozvat? A co když ti chce....". Celty mu v ten moment zamotala hlavu svojí černou hmotou. [To už stačilo Shinro!] ukázala mu výhružnou zprávu, ale já sem chtěl slyšet co Shinra myslel. ,,To je dobrý Celty. Bohužel jsem začal být poslední dobou hodně zvědavý, takže chci vědět co Shinra myslel" pousmál jsem se. ,,No..Kde jsem to skončil..A jo. Někam tě pozvat? A co když ti chce vyznat lásku?! Třeba na tebe nemohl pořád zapomenout!" rozzářil se nad myšlenkou mě a té obludy spolu. ,,Dva největší rivalové z Ikebukuro spolu! Už to vidím! Heiwajima Shizuo a Orihara Izaya vás srdečně zvou na spojení jejich srdcí! A ta pozvánka pozlacená! Se srdíčky okolo!" začal se rozplývat jako malé dítě. Rozesmál jsem se na celé kolo. ,,Shinro, nemusíš mi tu říkat jak by vypadalo tvoje svatební oznámení se Celty" smál jsem se abych zakryl své rozpaky. Vždyť Shinra se choval totálně šíleně! Já a Shizuo? Svatba?! Cože?! [Shinro uklidni se. Tohle se přeci nikdy nemůže stát] napsala Celty a já jen přikývl. ,,Správně, správně. Nemůže. Nikdy! " poslední slovo jsem skoro vykřikl. ,,Ale no tak Izayo! Popuď svoji fantazii. Představ si..Jo!! Jak příjdeš ke Shizuovy a řekneš, Shizuo musím ti něco říct, on se pak zeptá co nebo na tebe hodí nějaký zmatený výraz! Chytneš jeho ruku a položíš si ji na břicho a řekneš s úsměvem, budeš otec! " vyskočil z gauče a poslední dvě slova vykřikl. Trochu jsem se zděsil. Proboha. Dítě a se Shizuem? Leda tak ve zlém snu! Vím, že v této moderní době se zjistilo, že nějací muži můžou mít dítě, ale je to malá šance. A že zrovna já? To sotva. Začal jsem se smát. Shinra je vážně blázen. Byly to pěkné věci co vymýšlel, ale to jsem mu říct nechtěl. I přesto, že je to můj nejlepší přítel jsem mu o tom, že Shizua miluji, nic neřekl.
Z POHLEDU SHIZUA
    Celou noc jsem nemohl usnout. Jen jsem civěl do stropu a občas se podíval na Varonu, která ležela spokojeně vedle mě. Pořád mi vrtal hlavou ten vzkaz od Izayi. Musel jsem se usmát. Je to skvělé! Izaya žije! A dokonce mi dal vědět, ale nemohl jsem přijít na to, jak se to mohl dozvědět. Možná si to psali Masaomi s Mikadem na Dollars chatu, ale to je jedno. Byl jsem rád, že o tom Izaya věděl a tak nějak jsem doufal, že mě znovu kontaktuje abych si s ním mohl promluvit.
    Sakra zaklekl jsem v duchu a vstal abych mohl odejít do koupelny. Někdy si opravdu připadám jako puberťák. Nevím proč si ten pubertální problém mladých kluků musel vybrat dneska zrovna mě. Snad víte jaký problém myslím. Jsem dospělý, ale i přesto mě to občas potrápí. Sedl jsem si na okraj vany a koukal do zdi. Přemýšlel jsem jak se toho zbavit. Nejspíš počkám až to sleze samo zamručel jsem si. Asi vám utekla jedna věc. Jsem sice dospělý a mám přítelkyni, ale stále jsem....panic. Nevím..Nenašel jsem tu pravou, s kterou bych o to chtěl přijít. Varona je sice vytrénovaná ruská vražedkyně a vydržela by to, ale i tak to s ní nechci. Nějak tak cítím, že můj bratr Kasuka má pravdu. Nehodíme se k sobě. Začal jsem to tak cítit od doby co jsem....co jsem začal řešit Izayu. Nemůžu na něj přestat myslet.
    Napustil jsem si vanu, vysvlékl jsem si své tepláky a vlezl do vany. Problém se mě pořád držel a tak už mi zbývalo jediné řešení. Musím se toho zbavit...rukou...Povzdechl jsem a započal svoji práci. Doufal jsem, že nevejde Varona. To bych se na místě nejradši odstřelil. Přivřel jsem oči, ale nepolevil jsem na ostražitosti. Po chvíli mě slast přinutila ty oči zavřít úplně a jen jsme potichu sténal. Sakra tohle je tak úžasný, proč pořád odmítám pohlavní styk? pomyslel jsem si na chvíli a už cítil, že jsem hodně blízko svému vrcholu. S-sakra. Tohle už dlouho nevydržím. Proboha. A-ahh Izayo! vykřikl jsem si v duchu a s posledním pohybem ruky jsem vyvrcholil. Rozdýchával jsem ten zážitek, ale náhle jsem si uvědomil co sem si vlastně představoval. Totálně jsem zbledl v obličeji nad tím obrázkem jak přede mnou Izaya klečí a.... ,,Co se to se mnou sakra děje?! " vykřikl jsem na celý byt a rychle vylezl z vany abych se osušil a oblékl. Proč sem si sakra představoval Izayu?! Tohle nejsem já. Proboha. Něco se se mnou vážně děje. ,,Shizuo? Jsi v pořádku? " ozvalo se z ložnice. ,,A-ano..teda jo! Jsem " odpověděl jsem a hleděl jsem na sebe do zrcadla. Oriharo Izayo nikdy bych na to nepomyslel, ale asi tě miluji.
Z POHLEDU IZAYI
    Zase ta blbá terapie zamručel jsem si zatímco přišla do haly Emilia a za ní Shingen. ,,Ale copak se stalo? Už se mě nebojíte? Dneska jste přišel sám osobně " zakřenil jsem se provokativně. ,,Dnes tu jsem abych pomohl " vzal si nějaké papíry. ,,Vážně a s čím? " protočil jsem oči. Odpovědí mi byla Celty ve dveřích se svojí motorkou, která se náhle proměnila na bezhlavého koně. ,,Chápu. Shootere! " usmál jsem se a přijel jsem k němu. ,,Takže na tobě si dneska zajezdím jo? " usmíval jsem se jako malé dítě zatímco Shooter přikývnul a poklekl. Měl jsem ho rád. Takový můj mazlíček. Asi si pořídím nějaké zvíře. Celty společně s Emilii mi pomohli nasednout a upevnit nohy do třmenů. Celty mě pak ještě upevnila její černou hmotou abych nespadl. Nohy mě ignorovali a ruce jsem měl zesláblé, takže mi to přišlo vhod. ,,Tak můžete s ním začít pomalu chodit " zavelel Shingen a Shooter se se mnou začal pomalu pohybovat. Tohle byla jediná terapie, na kterou jsem chodil pravidelně. Usmíval jsem se.         Takhle jsem se asi už dlouho neusmíval. Shooter mě vždycky dokázal trochu povzbudit. Pohlédl jsem ke dveřím, v kterých se zjevila Namie s Kasukou. No to je teda pěkná kombinace. Co tu chtějí? zamručel jsem a Shooter se zastavil u nich. ,,Takhle usmívat se jsem tě nikdy neviděla " namítla Namie a šla předat nějaké papíry Shingenovy. Jen jsem nad její poznámkou protočil oči. ,,Jak se vede Kasuko? " pohlédl jsem na něj. ,,Docela dobře. Mám teď malou pauzu " odpověděl jednoduše. Je pravda, že od doby co Shizuo začal chodit s Varonou, jsem se s Kasukou začal více bavit. Po pravdě za mnou sám přišel na návštěvu do nemocnice a od té doby si hodně často povídáme. Zdá se mi i, že stojí při mně. Sám mi říkal, že se k sobě Varona s Shizuem nehodí.
    Po terapii jsem se rozloučil s Shooterem a Celty, i ostatními a vyjel z budovy. ,,Nechceš si zajít na oběd? " zastavil mě Kasuka. ,,No. Proč ne. Aspoň zabiji zbytek dne " zašklebil jsem se a nechal ho aby mi pomohl do jeho auta. Ani mě nepřekvapilo, že vybral zrovna Simonovo sushi. Po příjezdu jsme se posadili dovnitř a objednali si na Simonovo doporučení. Byl jsem rád za společnost. Často se cítím sám a odstrčený. A navíc jsem byl rád, že spoustu těchto, tak řečeno přátel, mě kryje před Shizuem.
    Po obědě mě odvezl domů kde už si mě převzali moje sestřičky a podělily se se mnou o jejich zážitky z dnešního dne.
Z POHLEDU SHIZUA
    Slíbil jsem Varoně, že se dneska postarám o oběd, ale na vaření jsem se moc necítil. Pořád mi vrtalo hlavou proč jsem se uspokojoval nad myšlenkou jak mi to dělá Izaya. Ne! Zase! Uklidni se Shizuo zavrčel jsem si pro sebe. Zcela jistě vím, že kdybych v těchto myšlenkách pokračoval, vzruší mě to. Když jsem zvedl zrak a pohlédl před sebe, uviděl jsem v dálce bratrovo auto. Sakra! Proč jsem nešel dřív. Mohl jsem si s ním popovídat. Dlouho jsme se neviděli vynadal jsem si a vešel jsem do budovy. Simonovo sushi byla první věc co mě pod pojmem oběd napadlo. ,,Ahoj Simone. Máš tu něco co by se dalo sníst na oběd? " přišel jsem blíže k milému rusovy. ,,Jistě Shizuo. Mohl bych ti doporučit tohle " usmál se na mě a podal mi obrázek. Páni. Vypadalo to dost dobře. ,,Mohl by jsi mi to zabalit na cestu? Budu jíst doma s Varonou " položil jsem obrázek a vytáhl jsem si peněženku. ,,Můj bratr tu taky byl, že? " usmál jsem se. ,,Ano. Nabídl jsem mu i Izayovy to samé co tobě "podal mi krabici. Totálně jsem zamrzl na místě. Ani jsem se nehnul. Izaya? Tady? S Kasukou? Před chvílí?! Proboha jestli já nejsem největší smolař na světě, tak už vážně nevím. Minul jsem Izayu!! znovu jsem si vynadal v duchu a podal Simonovy peníze. ,,Děkuji " rychle jsem vyšel z budovy. Kasukovy budu muset ještě zavolat.

~KONEC TŘETÍ KAPITOLY~