Prázdnota

5. Kapitola

Z POHLEDU SHIZUA
    Uběhly dva dny ode dne kdy jsem ''porazil'' Mikage. Čekal jsem až se mi ozve Izaya a konečně se domluvíme na tu schůzku. Upřímně jsem se těšil jako dítě na Vánoce. Varona odešla pryč s tím, že jde někam s kamarádkou. Divný. Nikdy jsem neslyšel, že by měla kamarádku. Pozoroval jsem svůj telefon a pořád čekal. Opravdu jsem chtěl Izayu vidět, omluvit se za vše a dám mu i dárek. S tím počkám až bude dohodnuté datum srazu. Náhle mi zapípala zpráva a já okamžitě chytl mobil a podíval se. Zpráva od Izayi! zaradoval jsem se a podíval se co píše. [Dobře. V boji si vyhrál, ale ještě tě čeká jeden sraz s někým. Sejdete se kolem druhé hodiny před Simonovým sushi. Izaya]. Koukl jsem na hodiny. Bylo za deset minut dvě hodiny. ,,Dělá si srandu?!" zamručel jsem a rychle vyběhl z bytu.
    Přesně jak říkal. Čekaly tam na mě dvě osoby. ,,Vy jste určitě pan Heiwajima. Já jsem Seitarou Yagiri a tohle je Kasane Kujiragi. Pan Orihara nás poslal se s vámi domluvit" řekl rozhodně a vešel dovnitř. Soukromé místo už tam bylo pro nás rezervované. Jen jsem se poslušně posadil a pozoroval je. ,,Na čem se chcete domluvit? Izaya mi datum schůzky mohl napsat přes mobil" řekl jsem trochu nechápavě. ,,O to právě jde" řekl chlápek a otevřel kufr s hromadou peněz. Jen jsem nad tím zamrkal. Tolik prachů. ,,A co s tímhle?" pohlédl jsem na něj. ,,Nabízíme vám to za to, že pana Oriharu už nekontaktujete" řekla žena. Zakroutil jsem hlavou a zkřížil jsem ruce na prsou. ,,Ne" odpověděl jsem na jejich nabídku.
    Další hodinu mi nabízeli spoustu věcí. Mezi nimi bylo třeba luxusní auto nebo luxusní byt či luxusní vila. Vše jsem odmítal. Každý jiný by to zřejmě vzal, ale já jsem chtěl jen jednu věc a tu mi nenabídli. Izayu. Pak odešli jen se slovy, že mě Izaya kontaktuje.

(VSUVKA: Verona se mezitím sešla s Chikagem, který ji prozradil, že Shizuo hledá Izayu)

Z POHLEDU IZAYI
    Doufal jsem, že Shizuo ustoupí od té schůzky se mnou a vybere si jednu z věcí co mu nabídnou. Měli mi napsat zprávu až skončí a trvalo to už sakra dlouho. Asi po hodině mi zpráva přišla. [Nevybral si nic. Stojí o schůzku s vámi]. Povzdechl jsem. Dobře jak si přeje. Jedna schůzka a konec. 
    Zrovna když jsem se chystal zavolat Shizuovy někdo zaklepal na dveře. Vstal jsem ze židle a pomalu přikráčel ke dveřím. Na vozíček jsem kašlal. Snažil jsem se už chodit sám. ,,Kdo je?" zamručel jsem. ,,Tady Varona" ozvalo se za dveřmi. Proč sakra ona? Co po mně chce?! zavrčel jsem a otevřel dveře. ,,Co chceš?" odvrátil jsem zrak a nechal ji vejít dovnitř. Pak jsem za ní zavřel. Ani jsem se na ni nemohl podívat. Posadili jsme se proti sobě. Pozorovala mě jako nějakého soka. ,,Myslela jsem, že tu bude Shizuo. Prý tě hledá" řekla. Tuhle mám přečtenou. Žárlí. ,,Není tady. Je na schůzce s mými lidmi, kteří se ho snaží přemluvit aby mě nehledal" odpověděl jsem a vzal do ruky mobil. Nelíbilo se mi to. Určitě se něco stane. Ani kabát si nesundala a ruce má pořád v kabátě. Asi si myslí jaký jsem blbec. ,,Komu píšeš?" zeptala se. ,,Co tě to zajímá? Píšu sestrám co mají koupit cestou od Aoby" zamručel jsem. Pravda to nebyla. Psal jsem Shizuovy. Moje zpráva byla jednoduchá a určitě pochopí hned. Napsal jsem mu jen adresu mého bytu a číslo bytu. Nemusím psát aby přišel. To mu jeho mozek řekne sám.
    Chvilku jsme tam seděli a povídali si. ,,Shizuo se mi přestal věnovat a už se mi zdá, že mě nemiluje. Od doby..." odmlčela se. Náhle vstala a namířila na mě zbraň, kterou si vytáhla z kabátu. ,,Od doby co tě hledá!!" vykřikla. Ze zbraní jsem měl strach. Hlavně ze zbraně v její ruce. Už jednou mě postřelila. ,,Miluješ ho?!" zamračila se. Koukl jsem do země. ,,A nelži!" dodala. ,,Ano...ano miluji ho" odpověděl jsem. ,,Už se mezi nás nepleť!!" vykřikla a přiložila prst na spoušť. Zavřel jsem oči. Tohle byl můj konec.
Z POHLEDU SHIZUA
    Když mi přišla zpráva od Izayi kde byla jeho adresa a číslo bytu neváhal jsem a ihned jsem se tam rozběhl. Když jsem přiběhl před jeho dveře slyšel jsem křik. Ženský. Varona! zatnul jsem pěsti a jedním pohybem nohy jsem vykopl dveře. Vběhl jsem do první místnosti, kterou byl obývák. Izaya seděl v křesle a Varona stála před ním se zbraní namířenou na ní. ,,Varono! Co to děláš?!" zděsil jsem se. Na chvíli jsem na ní pohlédl, ale pak jsem se koukl na Izayu. Byl tak nádherný. Ještě víc než před dvěma lety.  ,,Snaží se vecpat mezi nás! Copak to nevidíš Shizuo? Chce nás rozdělit!" vykřikla a podívala se na mě. ,,Varono já.." sklouzl jsem pohledem na podlahu. Varona sklonila zbraň a přišla blíže ke mně. ,,Shizuo" chytla mě za ruku. Zvedl jsem hlavu. Izaya se tvářil dost vystrašeně a zmateně. ,,Vyber si. Tenhle psychopat nebo já?" koukla se mi do očí. ,,Varono....." povzdechl jsem. ,,Omlouvám se, ale vyberu si...Izayu" znovu jsem se podíval na podlahu. Nic neřekla. Jen odešla rychlým krokem. 
    ,,Izayo jsi v pořádku?!" přiběhl jsem k němu. ,,Za ty dveře se omlouvám opravdu a....a...Za všechno. Za to co se stalo před dvěma lety. Za to, že jsi kvůli mně skončil na vozíčku. Omlouvám se moc! Omlouvám se!" zněl jsem skoro zoufale a opřel si hlavu o opěradlo křesla. Nevěděl jsem co si Izaya myslí nebo jak se teď tváří. Slyšel jsem jen pohyb a pak jsem ucítil jeho ruku na mé hlavě. Pohladil mě po hlave. ,,Pořád si tupec. Vůbec si se nezměnil" namítl a vstal. Podíval jsem se na něj. ,,Mikage říkala, že si pokročil v terapii. Nečekal jsem nic velkého, ale tohle..Úžasné" pokusil jsem se pousmát. Izaya se očividně něco chystal říct, ale podlomila se mu kolena a spadl na zem. Ne! Nespadl! I hned jsem ho chytil! Ani jsem si to neuvědomil a položil jsem ho opatrně na zem. Hleděli jsme se do očí. Kdyby Izaya mohl slyšel by tlukot mého srdce. Bilo jako srdce divokého koně běžící prérií. Určitě byl na tom Izaya stejně. Začal se červenat a já taktéž. ,,Izayo já...." sklonil jsem se k němu níž abych spojil naše rty. ,,Miluji tě" pohladil jsem ho palcem po tváři a políbil. Bylo to..nepopsatelné. 

~KONEC PÁTÉ KAPITOLY~