Prázdnota

4. Kapitola

Z POHLEDU SHIZUA
    Další den hledání Izayi. Dneska jsem se vymluvil, že jdu za Shinrou, ale myslím si, že už to Varoně začíná být podezřelé a bůhví jestli si nemyslí, že ji podvádím. Beztak mě začne brzy sledovat. Po cestě kolem manga shopu jsem narazil na Eriku a Walkera oslavující asi nové vydání jejich oblíbené mangy. Rozhodl jsem se tedy započat dnešek s nimi. ,,Ahoj hrdličky" zašklebil jsem se na ně a přistoupil k nim blíž. ,,Ahoj Shizzy!" zajásala Erika a začala mi věnovat pozornost. ,,Oslavujete něco?" usmál jsem se na ně mile. ,,Jo! Koukej! Vyšla tahle boží manga!!" ukázal mi nějakou knihu Walker a já jen přikývl.
,,A co ty tu děláš Shizzy?" koukala na mě Erika skoro s hvězdičkami v očích. Dost dobře vím, že je to přehnaná yaoistka a dokonce začala dávat mě a Izayu dohromady. ,,Um já...hledám informace o Izayovy..kde bydlí, jak na tom je..." určitě jsem ji tím udělal radost. ,,IzaIza bydlí ve městě kousek od jednoho super manga shopu" usmála se. ,,Manga shopů tu je hodně. Nemůžeš mi napsat adresu?" podal jsem ji z kapsičky vesty propisku a papír. Ano, vzal sem si to s sebou abych si mohl zapsat vše co zjistím. ,,Jasně!" napsala mi adresu na papír a já si ji schoval. ,,Ale nebydlí přesně na té adrese. Někde v okolí. Dotachin a Togusa vždycky parkuje u toho manga shopu aby vyzvedl Izayu na terapii". Byl jsem rád, že jsem narazil zrovna na ni. Dozvím se toho hodně. ,,Dotachin? Kadota? On pro Izayu jezdí? Na jaký terapie?" zarazil jsem se. ,,Eriko musíme jít!!" zakřičel Walker. ,,O kousek dál za chvíli otevírají!" rozběhl se pryč. ,,Shizzy promiň musím jít, ale počkej!" vzala mi papír a tužku a něco na to nakreslila. Vrazila mi to zpátky do ruky a rozběhla se za Walkerem.
    Pohlédl jsem na papírek. Nakreslila mi tam křeslo s koly. Vozíček. Nepochopil jsem proč. V hlavě mi vrtalo proč Kadota s Togusou jezdí pro Izayu. Takže ten den kdy se Kadota choval divně...Byl v autě Izaya? PROČ SEM HO SAKRA NEVYCÍTIL?! Asi jsem po těch letech na pach Izayi zapomněl. Povzdechl jsem. ,,Jsem největší smolař pod sluncem" zamručel jsem si pro sebe a pohlédl na chlápka, který se postavil vedle mě. ,,Copak Shizuo?" usmál se. ,,Chikage...Co chceš?" neměl jsem ho zrovna v lásce. ,,Nic nechci. Jen sem zvědavý co tu tak vyvádíš s těma bláznama" strčil si ruky do kapes. ,,Hledáš Izayu?" usmál se. ,,Jo" zašeptal jsem. Snad mě neslyšel, ale o tom pochybuji. Uši má dost velký. Otočil jsem se na botě a zamířil jsem od něj pryč. 
    Seděl jsem v parku a v ten moment jsem si vzpomněl na včerejšek. Jak mi Simon prozradil, že tam byl můj bratr s Izayou. Vzal jsem si mobil a zavolal jsem Kasukovy. Nezvedal to. Povzdech jsem. Asi natáčel ten nový film a včera měl jen volno. Ihned mě napadlo, jak jsem tak koukal na moje kontakty v mobile. Co zkusit staré Izayovo číslo? Usmál jsem se a zavolal jsem mu. Chvíli jsem čekal a po chvíli to někdo zvedl. ,,Ano?! " ozval se holčičí hlas. ,,Kdo volááááá? " ozval se druhý. Tyhle dva hlasy jsem znal. Kururi a Mairu. BINGO! zaradoval jsem se pro sebe. ,,Ehm.. " pokusil jsem se změnit hlas a doufal, že mě nepoznají. ,,Hledám Oriharu Izayu. Je tam přítomen? " zeptal jsem se trochu rozklepaně. Slyšel jsem jak si tam šuškají a vypadalo to hodně nadějně. Nedokážu říct zda jsem se bál nebo se hrozně těším až uslyším jeho hlas. ,,Ano je. Chcete ho k telefonu? " zeptaly se děvčata zároveň. Co to sakra bylo za otázku. ,,Ano chci " zamručel jsem jiným hlasem. ,,Izííí..Někdo ti volá! " už jsem jen slyšel jak Izaya mručí něco pro sebe. Začervenal jsem se trochu. Proboha já ho slyším! ,,U telefonu Orihara Izaya, přejete si? ". Moje srdce v ten moment začalo bít jako šílené. Klepaly se mi ruce a cítil jsem, že jsem červený ještě víc. Ten jeho hlas. Neslyšel jsem ho celé dva roky. ,,Izayo! To jsem já Shizuo! Prosím! Potřebuji s tebou ml.... " nestihl jsem doříct. ,,Co po mně chceš?! Proč mi voláš?! Zbláznil jsi se nebo co?! Já věděl, že si to číslo mám změnit, ale nečekal jsem, že tupce jako ty napadne mi zavolat! " vykřikl všechno naráz sotva popadal dech a zavěsil. ,,Izayo... " povzdechl jsem. Opravdu mě nesnáší. Zkusil jsem mu zavolat znovu, ale už to nikdo nezvedal. Zavrčel jsem, div jsem nerozmáčkl mobil. ,,Já tě najdu Izayo " usmál jsem se a schoval mobil. Stačil mi slyšet jeho hlas a vědět, že je v pořádku. Pohlédl jsem na papírek. Byl jsem o krok blíž ho najít.
    Na večer jsem se vrátil do bytu. Varona na mě čekala s večeří. Usmál jsem se na ni a políbil ji na tvář. ,,Omlouvám se " povzdechl jsem a sedl si na proti ní. ,,Náročný den? " pozorovala mě. Zdálo se mi, že na mě hledá stopy po rtěnce nebo tak. ,,Dá se říct, že jo. Mám vymytý mozek po tom co mi Erika říkala všechny nové díly její oblíbené mangy " trošku jsem zalhal. ,,Aha. Já myslela, že si byl u Shinry " napila se. Ona mě snad vyslýchá? No to je super teda. ,,Potkal jsem ji s Walkerem po cestě k Shinrovy " odpověděl jsem jednoduše a začal jsem jíst. Po večeři jsem si ještě dal sprchu a šel jsem si lehnout. Nevím kdy jsem usnul, ale vím jistě, že jsem usnul. Dnešek se mi vydařil.
DALŠÍ DEN Z POHLEDU IZAYI
    Opět jsem seděl na hřbetě Shootera. Shingen přišel na to, že na tyhle terapie chodím, tak rozhodl, že je nahradí za všechny ostatní. Nevadilo mi to. Mám Shootera rád. Dneska jsem byl, ale hodně mimo. Shizuo mi včera volal. Zněl zvláštně. Jako by mě hledal..Mluvil tak klidným hlasem. Trochu jsem se začervenal když si vzpomenu jak mi bušilo srdce když jsem uslyšel jeho hlas. Proč jsem takový idiot. Mohl jsem si s ním zkusit promluvit povzdechl jsem si. Shooter vycítil, že jsem smutný a tak se mnou poskočil. ,,Hou " instinktivně jsem se ho chytl za hřívu a sevřel víc nohama. Počkat?! Já ho sevřel  nohama?! Slabě, ale ano! začal jsem si v duchu křičet pro sebe a zmateně jsem se rozhlédl okolo. Shooter zahřál. Cítil to. ,,Já pohnul s nohama!!! " zaradoval jsem se na hlas. Celty s Shingenem ke mně hned přiběhli a Emilie ještě vzala nějakou matraci a následovala je. Shooter se sklonil a Celty mi pomohl z něho dolů. Držel jsem se Celty kolem krku zatímco jsem stál na vratkých nohách. ,,To je úžasný pokrok! " zaradovala se Emilie. ,,Pane Oriharo zkuste ujít pár kroků po matraci " zavelel Shingen a já ho poslechl. Pomalu jsem udělal pár kroků a pak se mi podlomila kolena a já spadl na matraci. Usmíval jsem se. Byl jsem rád aspoň za těch pár kroků. [Vidíš Izayo! Zvládáš to!] ukázala mi na mobile Celty a já jsem přikývl. Byl jsem šťastný což je u mě nezvykem. Shooter se ke mně sklonil a já ho pohladil po krku. ,,Děkuji chlapče ".
    Terapie pak pokračovala. Chvíli na hřbetě Shootera a pak chvíli s nějakýma tyčema, o které jsem se opíral a snažil se chodit. Něco jako zábradlí pro baletky z obou stran. Asi po dvou hodinách jsme skončili a Celty mě odvezla domů. Doma jsem se pokusil zase vstát a dojít k mému počítači. Těsně před ním jsem zavrávoral a spadl na křeslo. ,,Sakra " zamručel jsem a upravil si sed na židli. Přisunul jsem se k počítači, ale pohledem jsem zamířil k telefonu. Vzal jsem ho a podíval se. Dvacet zmeškaných hovorů?! zděsil jsem se, že to mohly být sestry, ale když jsem koukl na číslo....Byl to Shizuo. Idiot. Proč mě pořád hledá. Našel jsem si v kontaktech číslo jedné, dá se říct dobré kamarádky a zavolal ji. ,,Ahoj. Tady Izaya. Potřebuji od tebe malou maličkost. " řekl jsem.
    Po domluvě jsem s váháním zavolal Shizuovy.
Z POHLEDU SHIZUA
    Začal mi zvonit mobil. ,,Omluv mě " vstal jsem od stolu kde seděl Tom a odešel před bistro. Koukl jsem na číslo. Izaya! ihned jsem to vzal. ,,Izayo! Nevíš jak.... " nedořekl jsem jelikož mě přerušil. ,,Heiwajimo poslouchej mě. Nevím proč si mě z ničeho nic začal tak hledat, ale mám pro tebe nabídku. Dnes večer v parku tě tam bude někdo čekat. Sílou se ti dokáže vyrovnat takže pokud ji porazíš... " odmlčel se. ,,Umožním ti jednu schůzku se mnou " řekl sebejistě. Usmál jsem se. Určitě to bude hračka. Sílu mi dá jen to, že ho budu moct vidět! ,,Beru! " vykřikl jsem rozhodnutě. ,,Fajn takže...Večer se rozhodne " zavěsil. Měl jsem v ten moment chuť vykřiknout radostí, ale radši jsem si to nechal pro sebe a vešel zpět do bistra.
    Večer jsem přišel do jednoho z parků. Naštěstí jsem se trefil a všiml jsem si, že u fontány stojí nějaká trochu propracovanější žena. Určitě to bude ona. Přišel jsem k ní. ,,Asi tu na mě čekáte " řekl jsem a sundal jsem si brýle. Pohlédla na mě. ,,Mikage? To jsi ty? Izaya tě sem poslal? " zeptal jsem se zaraženě. Myslel jsem si, že se dala na dobrou stranu, ale dá se říct, že Izayu zná hodně dlouho a možná ji za to nabídl peníze. To by nebyl on. ,,Ano Izaya mě sem poslal, ale nejsem moc ráda, že s tebou musím zápasit jen aby si ho mohl vidět " otočila se na mě celým tělem. ,,Sleduje nás? " zeptal jsem se a ona zakroutila hlavou. ,,Tak proč bojovat? " usmál jsem se. ,,Izaya není blbý. Pozná jestli jsme spolu zápasili " řekla tiše. ,,To je pravda. Tak navrhuji chvilku zápasu a pak si popovídáme. Určitě si Izayovy blíž a můžeš mi toho hodně říct " položil jsem brýle na okraj fontány. Nápad se ji očividně líbil a tak přikývla a započali jsme náš souboj.
    Byla hodně silná a dokázala se mi trochu vyrovnat, ale i tak jsem byl silnější a určitě bych vyhrál i kdybychom se nedohodli takhle. Po vyčerpávajícím souboji jsme seděli na zemi opřeni o fontánu. Já si musel zapálit cigaretu. ,,Jak se daří Izayovy? Prosím řekni mi vše " pohlédl jsem na ni. Chtěl jsem vědět jak moc se mu pak budu muset omluvit. Chvilku se zahleděla na svoje boty a pak koukla na mě. ,,Izaya je na vozíčku. Má stále trauma z toho souboje před dvěma lety. Je naštvaný na Varonu za to, že ho postřelila a za to, že je s tebou " řekla. Myslel jsem, že se na místě rozbrečím. ,,I-Izaya je na v...vozíčku? Kvůli...Mně... " vykoktal jsem ze sebe a dal hlavu do dlaní. Snažil jsem se nerozbrečet. Tak to byl ten důvod proč se mi tak vyhýbá. ,,Ano je, ale chodí na terapie a dneska udělal velký pokrok " pohladila mě povzbudivě po rameni. ,,Proč je na Varonu naštvaný za to, že je se mnou? " pokusil jsem se změnit téma. ,,Víš on... " koukla někam do tmy. Přemýšlela asi jestli to má říct. ,,Izaya po několika měsících po boji zjistil, že je do tebe zamilovaný " řekla váhavě. V tu ránu jsem úplně zatuhl na místě. ,,Řekla by si mi prosím kde bydlí? " zeptal jsem se tiše. ,,Omlouvám se..To nemohu " vstala a odešla pryč.
    Zůstal jsem tam tak sedět asi půl hodiny než jsem se vydal pryč do města. Zastavil jsem se u nějakého přístavku s výhledem na moře. Opřel jsem se o zábradlí. Nechtěl jsem se teď vracet domů za Varonou. Vytáhl jsem si papírek z kapsy kde byla adresa přibližného bydliště Izayi a na obrázek vozíku. ,,Tak tohle Erika myslela tím obrázkem a terapií "povzdechl jsem. Už mi vše dávalo smysl. Papírek jsem opět schoval a zadíval se do dálky. Takže Izaya po tom všem skončil na vozíčku kvůli mně a od té doby se mi vyhýbal, i přesto, že žije stále v Ikebukuro. Ještě do toho všeho se do mě zamiloval. Přemýšlel jsem kolikrát už jsem ho za ty dva roky mohl zahlédnout nebo minout, ale v té době jsem jen myslel na Varonu a přátele. Zaťal jsem pěsti. Nikdo v okolí nebyl a tak jsem se nadechl z plných plic. ,,Izayo!! Miluji tě!! " vykřikl jsem co nejvíc mi to můj hlas dovolil. 

~KONEC ČTVRTÉ KAPITOLY~