Stál tam jako sloup a začali se mu potit ruce a rychleji dýchal, což v něm vyvolávalo jen a jen další stres. Jestli se teď nadýchá až moc dostane záchvat a bude si muset stříknout z inhalátoru a všichni to uvidí! Nikdy to před nikým nedělal vždycky se bál že ho kvůli tomu budou šikanovat a mlátit. To opravdu nechtěl.
V duchu počítal pomalu do deseti a zhlupoka se nadechl než pravou nohou vyrazil.
"Ahoj vítej na Las Angelské univerzitě. Sme moc rádi že si naším novým členem a budeš tu s námi." vyklopila na něj hned po pěti krocích brunetka s copánky a tričekm podobným jeho mikině.
"Viď že si tu nečekala za rohem než konečně vyjdu?" chtěl se ujistit to by bylo určitě divné, hodně divné.
Brunetka se jen usmála a dala mu do ruky různé letáčky a plány školy, aby se neztratil. "Do které koleje tě přirazili?" optala se.
"Do žádné bydlím poblíž." vysvětlil jí.
"Aha tak tě alespoň nebudu muset půl hodiny směrovat." oddychla si. "Tady máš píšťalku, kdyby si se náhodou ztratil nebo ti někdo ublížil nebo tě obtěžoval." dala mu píšťalku do volné ruky a zatvářila se vážně.
"Obtěžoval?" zopakoval její poslední slovo.
"Ano nejsme oddělení jako ostatní univerzity, jsne uprostřed města, kolem školy se ti může cokoli stát. Navíc jeden náš klub to sou samí uchyláci." vysvětlila mu.
"Aha.." přikývl chápavě. "A víš o tom že sem kluk že jo?"
"To on taky." ukázala do hloučku fotbalistů, kteří měli poblíž náborový stánek. Konkrétně ukázala na toho úplně nejhezčího, který se mu hned zalíbil. Tedy do té doby než k němu přilezla blondýna s upraveným plastickým nosem, která se k němu vnutila do objetí.
Hned z něj sundal pohled a zamával rukou před nosem i brunetce, aby na něj přestala koukat.
"Tak tady máš klíčky od skřínky, její číslo máš na tom štítku a přivítání v aule začíná za půl hodiny tak se tu porohlédni a uží si svůj první den." uculila se na něj a prešla k jinému bažantovi.
Dal si nové věci do brašny a šel se tedy porozhlédnout. Zapl si písničky do sluchátek které měl schované za mikinou a pustil si svojí oblíbenou písničku.
U stánků s kroužky a aktivitami bylo moc lidí tak se rozhodl že se projde parkem, který tu měli. Tady překvapivě moc lidí nebylo. Byli tu jen starší studenti, které nováčci moc nezajímali.
Škola byla moc hezká a líbilo se mu tady, i když tu byl jen chvilku. Sedl si na lavičku a studoval si letáčky a hlavně plány školy aby za půl hodiny tu aulu vůbec našel.
Ten čas utekl jako voda a on už v aule seděl a čekal až přijde děkan, aby je tu uvítal a on mohl jít domů.
Místo děkana samotného přišla celá školní rada a postupně se střídali u pultíku. Každý z nich je uvítal, ale také jim něčím pohrozil. Ať už špatnými známkami nebo nepřítomností až k chování a bezpečností.
Samotný děkan školy mluvil jako poslední a jeho řeč byla nejlepší.
"Milý studenti. Gratuluji vám, teď se z vás stali dospělí lidé a mi se k vám tak také budeme chovat. Sice už vás nebudeme vodit za ruce, ale kdybyste kdykoli potřebovali s něčím pomoci, stačí jen říct a mi vám podle našich sil pomůžeme. Naše univerzita je hrdá že vás tu máme a doufáme že se vám tady bude líbit a nebudete chtít po týdnu odejít." domluvil a všichni zatleskali. Potom co školní rada odešla z jeviště, tak se začali zvedat i všichni ostatní a odešli.
On sám vyrazil domů. Cestou si ale prošel trh s kroužky zítra se mu do toho chtít určitě nebude.
"Hoj vypadáš chytře co takhle šachový klub?" vyhrkl na něj jeden z toho klubu.
"Ani ne neumím šachy." odmítl a šel dál tedy chtěl. Cestu mu zarazil menší výbuch z blízkého stánku vědců.
Podíval se na tu zkázu a okamžitě zakroutil hlavou že NOUP a pokusil se jim vyhnout obloukem.
Dále tu byli spolky, ale ani do jednoho se mu nechtělo. Na co taky když bydlí několik bloků od školy.
Kroužky typu řečnictví, básnického projevu nebo malovaní ho nebavili už od pohledu a spotrovat nemohl, takže toho tady pro něj už moc nebylo.
Tedy krom kroužků matematiky a podobných věcí to neměl za potřebí učil se dobře i bez toho, jinak by se sem nedostal. Byl o rok mladší než všichni prváci, protože přeskočil poslední ročník střední.
Vůbec nic ho nezaujalo tak se rozhodl že půjde domů. Zrovna když už byl skoro u brány zaslechl jak někdo zpívá Cups. Ohlédl se za hudbou a vydal se za partou která právě zkoušela.
(Tak nějak by to vypadalo jen s jinými lidmi)
Počkal až skončí a pak ostýchavě přešel k nim. "Ahoj.." pozdravil.
"Zdar potřebuješ něco?" opáčil mu blondýn.
"Já jen..bylo to super. Vy ste taky kroužek nebo to bylo jen tak mimo scénář?" optal se. Tohle ho zaujalo bylo by super kdyby tady byl i kroužek zpěvu.
"To víš že sme." usmála se na něj dívka s růžovími vlasy, které měla v copáncích.
"Jestli chceš tak přiď na konkurz tady máš info a uvidíme se tam." mrknul na něj pro změnu dlouhovlasý brunet a podal mu letáček.
"Tak jo děkuju." vzal si od něj letáček a dal si ho do brašny. "Zatím." rozloučil se a vydal se domů.
Tam všechno řekl mamce, která byla ráda že se její syn neztrapnil a že si našel něco co ho bude bavit.
Už jen počkat až se vrátí otec aby mu to taky řekl a mohl se (ne)těšit na zítřek.
