Konec a Začátek

9. Nový lovec

"Pojedem k Leně?" zeptala jsem se ho, zatímco jsem si balila věci.  Úspěšný lov ve douch dnech - není nic lepšího

Liam ke mně vzhlédl. "Jo." Bylo jasné, že mi chce něco říct. "Ty... Sasho... Tak čistě teoreticky... mohl bych si to zkusit ještě párkrát?"

"Co si chceš ještě zkusit?" opáčila jsem a nasadila svůj vražedný pohled. Samozřejmě jsem věděla, co myslí.

"Ehmm... Lovit," řekl naprosto zřetelně.

"Ne. Se mnou nemůžeš!" zamítla jsem sotva co to dořekl.

Nechápavě rozhodil rukama. "Proč? Řekni mi pět důvodů!"

Protože jsem právě nadopovaná uklidňujícími prášky tak, že mám sotva hmatatelný pulz? Protože bych nás v tomhle stavu mohla v autě zabít? Protože bych psychicky nevydržela lov, jeho i školu? Proto?

"Víš, já na dálku studuju dějiny, nemohla bych se učit na přezkoušení a zároveň učit tebe. Do toho si ještě musím vydělávat, občas zajet za Lenou! Není to jen kvůli mně - ty máš založit rodinu, najít si super práci, žít v malým domku, sekat trávu na ježka a být šťastný! Víš, jednou se stanež lovcem, a jseš jím napořád- to není jako s kouřením nebo chlastem; nezbavíš se toho, protože jakmile by se v tvojí blízkosti objevilo něco podivného, začneš znova."

Liam několik vteřin tiše stál, ale pak stejně promluvil. "Já chci být lovcem."

"Ne!"

"Jak jsi řekla, že je jednoduchý sbalit se a vypadnout z baráku bez jediného slova, tohle je oproti tomu nic," řekl.

"Víš co? Můj brácha umřel ve čtyřiadvaceti, kamarád ve dvaceti devíti a jeden lovec z Kanady ve třiceti dvou. Nejstarší lovec, co jsem kdy potkala byl starej asi čtyřicet let - kolika se chceš dožít ty? Pětadvaceti? S trochou štěstí..." Odmlčela jsem se, abych se nadechla. "Nechci tě vidět umírat; kdyby se ti cokoli stalo, byla by to moje vina! Ty to teď nechápeš, ale když si prožiješ svý, pochopíš!"

"Vždyť ty ještě žiješ," namítl.

Pokrčila jsem rameny. "Taky lovim teprve rok."

Chvilku zaraženě zíral někam k mému batohu. Jo! To znamená, že vyhrávám!

"Sasho, když mi zakážeš lovit s tebou, můžu začít lovit sám - a to už neovlivníš," připomněl mi.

"Nasrat." Sakra... Má pravdu. Proč má tak jasný oči?  "Dobrá... Jestli teda... ehm... chceš lovit, tak lov se mnou - je to lepší, než kdybys lovil sám."

Na tváři se mu rozlil krásný úsměv. Přešel ke mně a celý šťastný mě obejmul. "Díkec!"

Nabručeně jsem se mu vytrhla z bobřího objetí. "Pane bože! Hlavně mě neobjímej!" zařvala jsem na něj. "Nejsem zvyklá na fyzický kontakt."

Liam v obraném gestu zvedl ruce a trochu couvl. "Jo, jo- super, sorry - mám jen radost, noc víc," vykoktal.

"Hmmm," zamručela jsem a otočila se zpátky k batohu. Natáhla jsem se pro prášky a vzala si zase dvojnásobnou dávku... ale stejně se to bude muset dozvědět.

Povzdychnu si a hodím svůj obří batoh přes rameno. "Pojď už, pojedem oklikou přes Jamese, takže cesta bude trvat o něco dýl."

"James?" uvedne ke mně svůj zvědavý pohled. "Kdo je James?"

"To je jeden chlápek, vyrábí lovcům zbraně," vysvětlím a vyjdu na silnici. Počkám, až vyjde i Liam a zamku. Klíče pak vrátím na vrátnici, došourám se k autu, nasednu si a vyrazím směrem na dálnici.

+ + +

"Co je to?" zeptal se Liam a ukázal na pečeť vykazující anděly.

"To je pečeť, kterou musíš nakreslit krví a pak do ní dát tu zakrvácenou ruku. Vykazuje anděly, kteří pak jdou zpět do nebe," vysvětlila jsem mu, i když s jednou chybou, ale teď si to nebudu opravovat.

Liam se na mě překvapeně podíval. "Andělé? Oni jsou i andělé?"

"Jo. Nepotkáš je často, ale jsou to svině," potvrdila jsem.

"Hej, a jednorožci taky?" vyhrkl s fantastickým výrazem pětiletého haranta.

"No, sice se o nich nikde nepíše, ale já věřím že existujou, a že lítají na stříbrných půlměsících!" řekla jsem, abych se stejně jako on pokusila uvolnit vzduch.

No... možná se snažil si mě trošku usmířit.

Postila jsem jednu ruku z volantu, z černého kapsáře na Liamově sedadle jsem vzala sluchátka, nasadila si je a zapla si moji oblíbenou hudbu.

Je to hnusný pocit vědět, že jste někomu svým souhlasem zmrvili celý život.