Nevlastní bratr

2.

Byl jsem celkem překvapenej, když se ten kluk zvedl a šel ke mě. S úsměvem se představil. Podal jsem mu ruku a začal si ho prohlížet. Dal bych si říct.

Všiml jsem si výhružnýho pohledu jeho mámi. Když zpozorovala, že ji sleduju, zase se usmála. Předpokládal jsem, že si ho všiml i Luhan, vzhledem k tomu, jakou rychlostí si šel zase sednout. Nechápal jsem, co se děje.

Otec si stoupnul vedle mě a poplácal mě po zádech. "Ken je trošku nesmělý, z toho si nic nedělejte." moje oči pořád směřovali k Luhanovi, i když si toho všiml, neuhnul jsem pohledem.

Pořád mě sledoval, prohlížel si mě jak kdyby o něčem uvažoval. Nedival jsem se na něj, cítil jsem jeho oči na sobě. Už se mi nechtělo sedět s mamou a Ayatem. Vstal jsem "já si půjdu lehnout, jsem unavený z te cesty" a rozutekl jsem se k sobě do pokoje.

Lehl jsem na postel a přemýšlel 'fakt mám tak dokonalyho brachu' ale určité se mu nelibim, ikdyz jako holka bych se mu možná zalíbil.
Mumlal jsem si pro sebe. Nakonec jsem si vzal notas a rozhodl se koukat na anime. Zboznuju anime..
Kouknul jsem asi na 4dily než jsem se rozhodl jít spát.

Šel sem do koupelny a doufal jsem ze tam nikdo nebude. Osprchoval jsem se oblékl do teplaku a hodil pres sebe nějaký tričko. Vyšel jsem a nekoukal se před sebe, narazil jsem do Kena "ouu promin" prohlásil jsem a utekl do pokoje.

Bože, proč se před nim tolik stydím, nebo spíš proč je tak sexy. Ležel jsem v posteli a zase jsem nad ním přemýšlel. Nebylo možný, žádnéj kluk mi takhle po prvním setkání nevlezl do hlavy, bože proč nejsem na holky? Proč se mi musí zalíbit hned po prvním setkání bratr? Proč on? Proč ne třeba někdo z nové školy? Nechapu to. Byl jsem nastvanej sam na sebe.

Hodil jsem polštářem do dveří a tam byla máma. To snad ne? Máma mě slyšela no do prdele..
"Luhane ty ještě nejspíš?" ne mami já spím a polštář po tobě ted hodil můj dvojník "Už se chystam spát, neboj se." Zvedl jsem se, došel si pro polštář, dal jsem mamce pusu na tvář a zalehl jsem. Konečně už se mi chce spát.

Rozhodl jsem se zůstat v obýváku s otcem a jeho přítelkyní. Ne proto, že bych s nima chtěl trávit čas. Studuju psychologii, takže hlavní účel byl proklepnout si Ayako. K mý smůle otec poznal moji snahu o analýzu a hlasitě si odkašlal.

Ayako se semnou snažila spřátelit, o což sem absolutně nestál, ale i přes to jsem tam s nima zůstal, povídali jsme si.

"Musím se jít učit." zvedl jsem se a bez čekání na odpověď zamířil ke schodům. "Ale zítra je přece sobota." řekla udiveně Ayaka. Otec jí vzal kolem ramen. "Jeho učebnice jsou jeho životní láska." oba se zasmáli. "Působí na mě chladně, nechci se mu zprotivit" řekla smutně "On se takhle chová ke všem, není to tebou. Dej mu čas."

Šel jsem chodbou, myšlenkama daleko pryč. Probudila mě až prudká rána " Ouu promiň." řekl Luhan rozechvělým hlasem a utekl pryč. Chová se jak holka. Probudily se ve mě moje dominantní rysy. Haha.