Nevlastní bratr

3.

Vzbudil jsem se s brutální bolestí za krkem. Zase jsem usnul na stole. Narovnal jsem se a snažil se probrat. Podíval jsem se na hodiny. 12:37. Pecka. Oddychnul jsem a vydal se do koupelny. Pro jistotu jsem se nedíval do zrcadla, dal jsem si jen rychlou sprchu a šel do kuchyně. Všichni seděli u stolu a obědvali. Prošel jsem kolem bez povšimnutí, byl jsem schopnej myslet jen na tu zasranou bolest teď už celý hlavy.

Nalil jsem si džus, sedl si na barovou židli do kuchyně a podpíral si hlavu. Byl sem si jistej, že mám nejmíň krvácení do mozku. "Vypadáš jako kdybys měl kocovinu." ozval se otec a všichni se začali smát. "Pojď se s námi najíst, Ayaka uvařila skvělé jídlo!" zvedl jsem  se a šel směrem k nim, celou dobu jsem sledoval Luhana. Zase. Je roztomilej. Kurva. Když už jsem se k nim blížil, prudce jsem zatočil a zamířil ke schodům. Otec zhluboka vzdychl. " Bože..."

Vyspal jsem se krásně. Ale zdálo se mi o Kenovi, proč kurva, ať můj bratr vyleze z mojí hlavy.  Šel jsem do koupelny se převléct a upravit se než půjdu dolů. Cestou po schodech jsem ucítil lákavou vůni, mamka zase dobře uvařila. Pozdravil jsem, sedl si ke stolu. Mamka mi nabrala a já se putil do jídla.

Ken došel do kuchyně, Ayato řekl ať jde k nám, šel naším směrem a zase mě sledoval. Otočil se a šel ke schodům, takže určitě nahoru. Vyhýbá se mi snad? Doufam že ne. Kurva, po ránu byl sexy. Radši sem dojedl a utíkal do pokoje, chtěl sem být sám se svýma myšlenkama.  Vzal jsem si knížku, co jsem měl za úkol přečíst na škole, ale ted uz mi to je k ničemu. Byla střašně zajímavá, začetl jsem se do ní.

Vzbudilo mě klepání na dveře 'Cože? Já jsem usnul?? Vždyť to není možný.'  Mamka vešla bez pozvání.

Po chvíli jsem se rozhod jít se najíst. Nabral jsem si jídlo a sedl si ke stolu. "Půjdu si promluvit s Luhanem." řekla Ayaka a odešla. "Možná bysme si taky měli promluvit, je tu něco, co by mě zajímalo." řekl otec.  Určitě si všiml, že se mi líbí Luhan. Zbledl jsem a nervózně ho sledoval. "Co říkáš na Ayaku a Luhana?" 

"Pokud ji máš rád, tak s tím stejně nic neudělám." doufal jsem že se mě znova nezeptá na Luhana, můj rudej obličej by asi nepřehlídl. Vzdychl. "Zítra jedeme všichni na výlet!" řekl nadšeně. Cože..?! "Kam?" zeptal jsem se. "To je překvapení!"

Třeba budu moct strávit nějakej čas s Luhanem. Tahle myšlenka přehodnotila celej můj názor na trapnej rodinnej výlet, ale snažil jsem se to nedávat najevo. "Když myslíš, že to bude k něčemu dobrý..." Zvedl jsem se a šel nahoru, na schodech jsem se potkal s Ayako, z jejího výrazu jsem poznal, že je nervózní.

"Mami proč jsi sem přišla?" tazave jsem se na ni podival. "Co rikas na Ayata a Kena?" usmala se a prisedla si zamnou. "No zda se mi ze nejsou tak špatní jak jsem si myslel"
"Broucku a mužů se te zeptat na něco?"
"Ano, mami na co? Ze se tvaris tak vážně."
"Tobě se líbí Ken? Já jen ze to na tobě poznán Luhannie" Dohajzlu mami jako vážně, to snad ne.
"Mami ne nelíbí vždyť to je skoro můj bratr a kdyby jo tobě do toho nic není." byl jsem na ni nastvanej nelíbilo se mi jak na to naráží. Zvedla se a odešla, nic mi na to neřekla.

Zalehl jsem znovu do postele a chtěl jsem si dočíst tu knížku. Ale nemohl jsem, myslel jen na Kena jak je hezkej. Už zase.

Máma zamnou došla do pokoje aby mi oznámila, ze zítra jedeme na výlet. Prej budu v pokoji s Kenem. Podotkla to schválně aby věděla jak se budu chovat. Nechápal jsem o co ji jde.