Nepřirození

2.Kapitola - Plameny

To, co se zdálo být nejtěžší, bylo nakonec celkem lehké. Nell potřebovala podpis zákonného zástupce, v tomto případě její pěstounky Rebeccy. Rebecca měla tři zvyky, které to vše ještě usnadnily.

Zaprvé, každé úterý se vracela domů úplně namol. Zadruhé, v opilosti byla mírné povahy a druhý den si pamatovala, co všechno udělala. No a zatřetí, plnila sliby. Kombinace, kterou Nell potřebovala jako nikdy předtím.

V to úterý Rebeccu musela několikrát přesvědčovat, že na listě s přihláškou stojí:

Přihlašuji svoji dceru Nell Chris Nixon do dívčího tábora Silver

, i když bylo na papíře doopravdy vytištěno:

Přihlašuji svého syna Chrise Nixona do chlapeckého tábora Silver

Rebecca to ale naštěstí dala za vinu alkoholu kolující v její krvi a bez velkých řečí přihlášku podepsala. Samozřejmě Nell její pěstounka musela slíbit, že ji z tábora neodhlásí. Takže měla vyhráno.

Když Rebecca druhý den zjistila, že Nell uvolnila z dvouměsíčního uklízení domu, kupodivu neřekla ani slovo. Její vražedné pohledy se samozřejmě nepočítaly.

Nell si byla jistá, že kdyby se Rebecca dozvěděla, co to bylo za tábor, neudělala by jí nic příjemného. Ale to už Nell bylo celkem jedno, protože teď už zažití krásných prázdnin měla stoprocentní. Najednou se v tomto domě i s jeho obyvatelstvem dokázala upřímně usmát.

***

Normální věci, věci do přírody, na cvičení, spodní prádlo, hygiena,...Pár dnů před koncem prázdnin a začátkem tábora Silver se Nell začala balit. Černý kufr, do kterého všechno cpala, měla už delší dobu.

Za zbývající peníze si přikoupila pár drobností, které jí chyběly a tak teď měla další finanční krizi. To jí ani moc nevadilo, věděla, že to bude za tu svobodu stát.

Musela do kufru naskládat co nejvíce věcí, protože byl tábor skoro dvouměsíční. Už se na něj nemohla skoro dočkat.

Za tu dobu se musela naučit hodně věcí, jako třeba ta trochu shrbenější chůze. Nell se také musela odnaučit dávat při chůzi špičky bot k sobě a chodit se špičkami směrem ven. To bylo to nejtěžší.

Zkoušela i rychlé nasazování paruky bez zrcadla, což bylo také celkem obtížné. Ale nakonec to zvládala do sedmi sekund, aby nakonec vypadala od Chrise Nixona k nerozeznání.

Tábor se měl nacházet dobré dvě hodiny od jejího bydliště, což bylo jen dobře. Když si našla oficiální webové stránky Silveru, zjistila, že pokoje jsou pro každého chlapce zvlášť oddělené a budíček je v sedm ráno.

Tato informace tedy nebyla pro Nell nějak moc důležitá- probouzela se kolem šesti a hodina byla dostatečně dlouhá doba na převlečení a nasazení si paruky.

Problémem by byly leda tak sprchy, kde by bylo více chlapců najednou. Nell počítala s tím, že by se sprchovala pozdě večer, nejlépe až za tmy.

Protože byl tábor spíš ubytovna uprostřed lesa, měli svoji společenskou místnost a jídelnu. Je pravda, že Nell tak trochu čekala stany, jídlo na ohni a tak podobně. Prázdniny v Silveru vypadaly civilizovaněji, než vůbec doufala.

***

Byl den po rozdání vysvědčení. Den, kdy každý student spal minimálně do desíti hodin. A také den, kdy Nell konečně čekal o půl osmé autobus před zastávkou u jejich domu. Naposledy si urovnala paruku, připnula si ji pro jistotu tmavými sponkami a dala sbohem prázdné chodbě, ze které vycházela. Nadechla se čerstvého vzduchu a s kufrem vydávající chrčení vykročila nacvičeným krokem k zastávce. Krásný pocit.